Irma Geisslová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Irma Geisslová
Irma Geisslová
Irma Geisslová
Narození 6. července 1855
Pešť
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 27. května 1914 (ve věku 58 let)
Jičín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání spisovatelka a básnířka
Národnost Češi
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Irma Geisslová (6. července 1855, Pešť (dnes Budapešť) – 27. května 1914, Jičín)[1]

Byla česká básnířka a prozaička, autorka povídek pro dospělé, ale i pro děti a mládež.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Současná podoba jičínského domu (Havlíčkova 168), ve kterém žila Irma Geisslová

Narodila se v rodině železničního úředníka Jana Slavomila Geissela (1828- 1896) a matky Marie, rozené Fořtové(1826—1870). Irma byla nejstarší ze čtyř sourozenců.[2] Její otec byl vyšším úředníkem Rakousko-Uherské společnosti státní dráhy a rodina byla často služebně překládána (Pešť, Vídeň, Brno, Pardubice, Česká Třebová, Praha, Jičín).

V roce 1870 jí zemřela matka a Geisslová musela nahradit matku i svým sourozencům. Tyto pocity později vyjadřuje ve své poezii, kde matku postrádá a nemůže se smířit s pocitem, že už se s ní neshledá. Nejmladší sestře Emilii je téměř skutečnou matkou. Emilie píše o své sestře příspěvky do jičínských novin pod názvem Vzpomínky na můj sedmiletý pobyt v Uhrách. Irma Geisslová strávila zbytek života v Jičíně, kde se ve výslužbě (od roku 1884) usadil její otec a odkud pocházela její matka. Irma Geisslová zde po smrti otce dožila s rodinou nemocné sestry.[3][1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Irma Geisslová
Pamětní deska Irmy Geisslové, Jičín

K literárnímu cítění vedl Irmu od dětství její otec Jan Slavomil Geissel, uvědomělý Čech a vlastenec. Miloval život a v něm zvláště děti, pro které napsal i několik povídek. Inspirací mu byla příroda a umění. Své děti vodil na procházky do přírody, aby jim vštípil lásku k životu, k lidem a k přírodě. Toto cítění probudil Geissel i u své nejstarší dcery Irmy.[zdroj?]

Otec Geissl byl velmi hrdý na dceřin talent a snažil se jí pomoci prosadit se v literárních kruzích.[1] Irmu přivedl do Ženského výrobního spolku Karoliny Světlé, kde se její práce dostává až ke starostce tohoto spolku Elišce Krásnohorské.[2] Pracovnice slíbily Geisslové zasílat Ženské listy, půjčovat knihy ze spolkové knihovny a poradit v jejich prvních literárních krocích.

Své verše, ovlivněné Vítězslavem Hálkem, začala publikovat v roce 1874 v časopise Lumír.[4] Přispívala do řady časopisů, jako Ženské listy, Lumír, Květy, Zlatá Praha, Česká včela, Almanach české omladiny, Světozor a jičínského Krakonoše. První sbírku básní Immortely vydala knižně přispěním Jana Nerudy. Až moderní literární bádání ji zařadilo mezi významné předchůdce poezie 90. let 19. století, dekadence.[3][5]

Irma Geisslová neměla lehký život. Po matčině smrti nemohla tolik času věnovat psaní z důvodu pracovního vytížení v domácnosti. Nemohla být v centru dění, v Praze, kde by se mohla prosadit jako vynikající prozaička a básnířka a mohla se dostat do povědomí širší veřejnosti. Přesto se však snažila literárně realizovat. Irma si uchovávala zážitky z dětství a později je vkládala do svých děl. Byla tu však ještě jedna literární inspirace, o které Geisslová často psala - láska k železnici, ke které měla blízko díky otcově zaměstnání. Všechny tyto zážitky, zkušenosti, dojmy a myšlenky byly základem, z něhož vyrůstala básnická, prozaická a dramatická činnost Irmy Geisslové.

Její prózy byly především výchovné a vlastenecké, např. podporovaly české podnikání. Poprvé uvedla do literatury železničářské prostředí. Dětská literatura je koncipována především jak vzdělávací. Její dramatické pokusy (Valdštýn v Jičíně, Nápadníci) nebyly úspěšné a byly hrány jičínskými ochotníky a kočovnými společnostmi.

Po přestěhování do Jičína i nadále udržovala Geisslová vztah s některými pražskými spisovateli. Můžeme říci, že nebyla zcela odtržena od pražských událostí. Sledovala se zájmem vše, co se v Praze odehrávalo. Posílala do pražských redakcí své příspěvky, četla noviny, časopisy. Geisslová příležitostně do Prahy jezdila a navštěvovala zde Sofii Podlipskou i Jana Nerudu.Brzy stala součástí jičínského kulturního světa. Účastnila se dýchánků pořádaných spolkem Literární jednota, pronesla v Jičíně i několik přednášek, lidé ji mohli slýchat i při projevech na různých akcích.

V 21. století je Irma Geisslová téměř zapomenuta, avšak ve své době byla i přes izolaci od centra kulturního dění, Prahy, řazena mezi přední spisovatele. Např. Ženské listy uvedly článek k jejím padesátinám slovy: „Již tomu více než třicet let, co mezi nejpřednějšími spisovateli a spisovatelkami vyskytovalo se zvučné jméno Irmy Geisslové.“[6]

Knižní vydání[editovat | editovat zdroj]

  • Immortelly (básně, V Praze, Grégr a F. Dattel, 1879 a Fr. Bačkovský, 1905)
  • Divoké koření (verše, povídky a hry humoristické, V Praze, vydala I. Geisslová, 1881)
  • Luční kvítí (básně a povídky, V Praze, Fr. A. Urbánek, 1882)
  • Lid na železnici (drobné povídky, Král. Vinohrady, M. Reisová, 1885)
  • Inženýr Racek (novela, V Praze, Přítel domoviny, 1887)
  • V písních a květech (básně a povídky pro mládež, s dvěma obrázky od Mik. Aleše, V Praze, Fr. A. Urbánek, 1888)
  • Vlnobitím ku přístavu (román, V Praze, Tiskem a nákladem Edvarda Beauforta, 1888)
  • Z Podkrkonoší (básně, V Praze, Grégr, 1889)
  • Lípové květy (básně pro milou mládež, V Praze, Urbánek, 1892)
  • Mračný a Hrabín (román, V Praze, Přítel domoviny, 1895)
  • Z podkrkonoší (básně, Praha, Hejda & Tuček, 1900)
  • Venouš (Povídka pro mládež, S 16 vyobrazeními od Pavla Körbra, V Nymburce, vlastním nákladem, 1904)
  • Stojanova říše (povídka, V Praze, E. Beaufort, 1912)
  • Z literární pozůstalosti Irmy Geisslové (pro útlou i dospělejší mládež, Básně, V Jičíně, E. Zelenková-Geisslová, 1915)

Novodobá vydání[editovat | editovat zdroj]

  • Zraněný pták (výbor z díla 1874-1914, k vyd. připravil, uspoř., doslov Neznámá Irma Geisslová a životopisné údaje o autorce naps. Ivan Slavík ; Vilém Závada: Osudy básníků, úvod ; il. Jaroslav Cheben, Hradec Králové, Kruh, 1978)
  • Immortelly. Propast (původní grafikou (barevná suchá jehla se slepotiskem) vyzdobila Alena Bílková, obálku navrhl a typograficky upravil Ivan Krejzlík, předmluvou doprovodil Gustav Erhart, Praha, Spolek českých bibliofilů, 2005)
  • Temno nade mnou (výbor z díla, edičně připravil a doslov napsal Petr Fabian, Praha, Dybbuk, 2014)

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Irma Geisslová udržovala čilou korespondenci s mnoha významnými literárními osobnostmi – Sofií Podlipskou, Josefem Václavem Sládkem, Jaroslavem Vrchlickým, Juliem Zeyerem.[zdroj?]

Irma Geisslová zasílala své příspěvky i do Jednoty českých žen amerických v Chicagu, která pojmenovala svůj sbor „Sborem Irmy Geisslové".[7]

Na přelomu let 1913 – 1914 se u ní projevila rakovina prsu, na kterou zemřela. [7]

Posmrtná připomínka[editovat | editovat zdroj]

  • Na úmrtním domě v Jičíně je umístěna pamětní deska
  • V Jičíně je po ní pojmenováno Nábřeží Irmy Geisslové

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Irma Geisslová. Zlatá Praha. 34/1913-1914, s. 407. Dostupné online. 
  2. Policejní přihlášky, Praha, rodina Johanna Geissela
  3. a b FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, Instituce, A-G. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. Kapitola Irma Geisslová, s. 792-793. 
  4. Irma Geisslová: Na horách. Lumír. 48/1879, s. 579. Dostupné online. 
  5. Helena Dražná: Irma Geisslová, předchůdkyně české dekadence?
  6. Irma Geisslová (K padesátým jejím zrozeninám. Ženské listy. 1. 7. 1905, s. 1. Dostupné online. 
  7. a b VÁLKOVÁ, Monika. Vybrané kapitoly ze života a díla Irmy Geisslové [online]. Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové, 2016 [cit. 2018-04-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]