Iris (opera)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Iris
Iris
Plakát z roku 1898
Plakát z roku 1898
Základní informace
Žánr veristická opera
Skladatel Pietro Mascagni
Libretista Luigi Illica
Počet dějství 3
Originální jazyk italština
Datum vzniku 1898
Premiéra 22. listopadu 1898, Operní divadlo v Římě
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Iris je opera ve třech dějstvích italského skladatele Pietra Mascagniho složená na libreto Luigiho Illicy. Premiéra se konala 22. listopadu 1898 v Operním divadle v Římě. Děj je umístěn do středověkého Japonska.

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Iris je sedmou operou italského skladatele Pietra Mascagniho. V roce 1896 přinesl libretista Luigi Illica Mascagnimu návrh opery, která měla být italskou odpovědí na symbolismus a zároveň reakcí na tehdejší okouzlení Dálným Východem. Mascagni se do zpracování pustil s velkým entusiasmem. Studoval japonskou hudbu a její prvky, ovšem přizpůsobené vlastním potřebám, promítl do hudebního doprovodu opery. V orchestru tak mají předepsané party například gong, zvonkohra, nebo japonská loutna šamisen.[1]

Premiéra se konala 22. listopadu 1898 v Operním divadle v Římě. Dirigoval sám Mascagni, v roli Iris se představila rumunská sopranistka Hariclea Darclée, pozdější první Pucciniho Tosca.[1]

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Role Typ hlasu Obsazení při premiéře, 22. listopad 1898[2]
(dirigent: Pietro Mascagni)
Iris soprán Hariclea Darclée
slepec bas Giuseppe Tisci Rubini
Osaka tenor Fernando De Lucia
Kyoto baryton Guglielmo Caruson
gejša soprán Ernestina Tilde Milanesi
kramář tenor Eugenio Grossi
hadrář tenor Piero Schiavazzi
Sbor: prodavači, gejši, pradleny, samurajové, měšťané

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Děj se odehrává ve středověkém Japonsku.

1. dějství[editovat | editovat zdroj]

Iris je mladou a nevinnou dívkou, která si v zahradách užívá sluneční svit a prosté radosti života. Osaka, mladý šlechtic a dobrodruh, jí spatří a zatouží po ní. Naplánuje její únos, v čemž mu pomáhá Kyoto, majitel vykřičeného domu. Zaranžují představení loutkového divadla, v jehož průběhu je Iris vylákána z domova a unesena do města, do Kyotova domu zvaného Jošiwara. Jejímu slepému otci je namluveno, že Iris do města odešla ze své vůle.

2. dějství[editovat | editovat zdroj]

V Jošiwaře, kde podle libreta slunce nikdy nesvítí, se Iris probouzí dezorientovaná a zmatená. Navštíví jí Osaka a neúspěšně se jí pokouší svést. Unaven její prostotou a nevinností tedy nařídí Kyotovi, aby se jí zbavil. Ten však, v touze po penězích, jí na balkoně domu ukáže davům. Mezi lidmi venku je i její otec, který se stále domnívá, že do vykřičeného domu odešla ze své vůle. Opakovaně jí prokleje a naplive jí do tváře. Iris otcovo jednání nechápe a je zničena. Než kdokoli, včetně vracejícího se Osaky, kterého sužují výčitky svědomí, stihne zasáhnout, Iris vběhne zpátky do domu a skočí z okna do kanálové šachty.

3. dějství[editovat | editovat zdroj]

Další den, ve stoce, hadráři příjdou okrást domněle mrtvou Iris o její hedvábný oděv. Iris se probouzí, čímž hadráře vyděsí a ti utečou. Rychle však upadá do deliria, ve kterém slyší postupně tři hlasy: Osaky, Kyota a nakonec jejího slepého otce. Všichni se jí vysmívají. Uklidní se, až když ucítí teplé paprsky vycházejícího Slunce. Umírá a její duše je odnášena do Nebe.

Zpěvy[editovat | editovat zdroj]

Nejznámějšími zpěvy jsou sborový zpěv "Inno al Sole" ("Sluneční hymnus"), který operu uvádí a uzavírá, a tenorová árie (serenáda) "Apri la tua finestra" ("Otevři mi okno"), ketrou zpívá Ósaka pro Iris v průběhu loutkového představení v 1. dějství.

Přijetí[editovat | editovat zdroj]

Přijetí bylo zřejmě smíšené. Zatímco hudba je v dobovém tisku chválena, libreto je kritizováno. Především třetí akt je označován za zklamání. Soudilo se, že opera těžko pronikne za hranice Itálie. Již o rok později se však opera hrála v Miláně, následoval Frankfurt nad Mohanem, Barcelona, Káhira, Lisabon, Filadelfie, New York a další místa.[1]

V roce 1925 v době Mascagniho návštěvy Prahy je opera v tisku označována za velmi populární s tím, že měla velký vliv na hudební vývoj v Itálii a ve Francii.[1]

České divadelní premiéry se opera dočkala až v roce 2019, kdy jí uvedlo Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni.

Nahrávky[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iris (opera) na anglické Wikipedii.

  1. a b c d REITTEREROVÁ, Vlasta. Zpola (?) zapomenuté opery: Pietro Mascagni [online]. Opera Plus, 2017-07-10 [cit. 2019-03-18]. Dostupné online. 
  2. CASAGLIA, Gerardo. L'Almanacco di Gherardo Casaglia [online]. [cit. 2019-03-18]. Dostupné online. 
  3. Pietro Mascagni, Placido Domingo, Ilona Tokody, Juan Pons, Münchner Rundfunkorchester, Giuseppe Patanè - Iris. Discogs [online]. [cit. 2019-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]