Invaginační teorie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Invaginační teorie Ernesta Haeckela předpokládá, že prapředkem mnohobuněčných byla kulovitá kolonie typu váleče (analogie vývojového stádia blastuly), která vznikne takto: oplozené vajíčko se opakovaně rýhuje, až vznikne kulovitý mnohobuněčný útvar morula. Vycestováním jejich vnitřních buněk k povrchu vzniká jednovrstevná blastula (s prvotní dutinou tělní – blastocoel). Invaginací blastuly vzniká gastrula. Dalším vývojem tedy došlo k vchlípení (invaginaci), čímž vznikl dvouvrstevný organismus. Jeho vnější obal – ektoderm – měl funkci krycí, vnitřní obal – endoderm – měl funkci trávící. Vzniklá dutina vystlána endodermem (prvostřevo – archenteron) je propojena prvoústy (blastoporus) s okolním prostředím. Obdobně probíhá i embryonální vývoj celé řady výše organizovaných mnohobuněčných.