Intake/Inlet Over Exhaust
Intake/Inlet Over Exhaust (IOE) je typ rozvodu čtyřdobých spalovacích motorů, u kterého je sací ventil umístěn v hlavě motoru nad výfukovým ventilem, který je umístěn v bloku motoru. Motory s tímto rozvodem jsou nazývány v USA také jako „F-head engine".
Původ názvu
[editovat | editovat zdroj]Název Intake/Inlet Over Exhaust vznikl popisem konstrukce, kde je „výfuk" resp. výfukový kanál s ventilem umístěný umístěn nad „sáním" resp. sacím kanálem s ventilem. U alternativního názvu „F-head engine" je použito písmeno „F": dřík litery znázorňuje píst, horní příčka litery znázorňuje talíř sacího ventilu a střední příčka litery znázorňuje talíř výfukového ventilu. V české literatuře je někdy uváděn název motor s protilehlými ventily.[1]
Počátky
[editovat | editovat zdroj]Častou konstrukcí v počátcích automobilismu byl motor s automatickým sacím ventilem. Sací ventil konstruktéři navrhovali nad výfukový ventil. Sací ventil se otevíral podtlakem vytvořeným pístem směřujícím do dolní úvratě. Tato konstrukce neumožňovala časování sacího ventilu. Při vyšších otáčkách se ventil nestačil včas zavřít a docházelo ke „střílení" do sacího potrubí.[2]
Řešení spočívalo v ovládání sacího ventilu rozvodovým mechanizmem. Protože se ventil nacházel v hlavě motoru, musel být tedy ovládán zvedací tyčkou a vahadlem. Výfukový ventil měl nadále rozvod SV, ale sací ventil měl nově rozvod OHV.[2] Tato konstrukční změna byla technologicky jednoduchá – většina dílů konstrukce zůstala beze změny. Přidal se pouze rozvodový mechanizmus. Konstrukce rozvodu IOE tedy nevnikla prvoplánově, ale byla řešením dílčího problému.[3]
Další vývoj
[editovat | editovat zdroj]Také další konstrukce motoru s rozvodem IOE byla technologicky nejjednodušším řešením problému. Problémem byl už nepostačující výkon motoru „L134 Go Devil" džípu Willys MB. Vzhledem k ceně linky na výrobu bloku motorů nepřipadalo zvětšení vrtání nebo zdvihu v úvahu. Řešením bylo zlepšení plnění válců instalací větších ventilů. Větší sací ventil se přemístil do hlavy motoru. Byl ovládán zvedací tyčkou, která blokem procházela otvorem dříve určeným pro sací ventil. Výfukový ventil měl nadále rozvod SV, ale sací ventil měl nově rozvod OHV. Vznikl tak motor „F4-134 Hurricane". [4]
Kombinace rozvodů SV a OHV nebyla vždy pouze nouzovým řešením.[5] Rozvod IOE byl cíleně konstruován před druhou světovou válkou v automobilce Rover. Použitím rozvodu IOE a šikmé hlavy motoru se vytvořila spalovací komora, jejíž klínový tvar byl optimální při hoření směsi. Písmena SH (Sloping head – šikmá hlava motoru) se dostala do označení prototypů a vývojových motorů.[6] Také firma Rolls Royce využila konstrukce rozvodu IOE.[7]
Častá preference rozvodu IOE ve Velké Británii byla reakcí na silniční daň, která byla stanovena v závislosti na vrtání motoru. Tento daňový předpis nepoužíval pro výpočet daně objem motoru, ale vzorec, který znevýhodňoval motory s velkým vrtáním. Zdvih motoru se v dani neprojevil, a proto výrobci vyráběli motory s dlouhým zdvihem – nadčtvercové motory. Malé vrtání znemožňovalo použití velkých ventilů v hlavě motoru, a proto byl výfukový ventil ponechán v bloku motoru.
Výhody rozvodu IOE upoutaly amerického poradce v ČR Alexe Tauba. Navrhoval upgrade vozu Aero Minor, kde by byl použit plochý čtyřválec s rozvodem IOE.[8]
Slepá ulička
[editovat | editovat zdroj]Konstruktér William Henderson, který se svým bratrem založil firmu vyrábějící čtyřválcové motocykly byl zastáncem rozvodu IOE. Kvůli odporu k nově zaváděnému rozvodu SV opustil firmu Henderson a založil firmu ACE. Po jeho smrti koupila továrnu firma Indian, která v roce 1936 přemístila výfukový ventil do hlavy válce a sací ventil do bloku motoru. Tím vznikl rozvod, který se nazýval EOI.[9] Tento model byl obchodní katastrofou.[10]
Typově stejnou konstrukci použila na své motorizované koloběžce Skootamota britská firma ABC.[11][12]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ŠTEFFL, Zdeněk. Traktory. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1964. 251 s. S. 48.
- ↑ a b CHLUPÁČ, Martin. Historie motorů Laurin & Klement a Škoda, I. díl 1899 - 1948. 1. vyd. [s.l.]: Moto Public, 2020. 506 s. ISBN 978-80-906693-6-9. S. 27, 96.
- ↑ https://worldwide.espacenet.com/patent/search/family/007992877/publication/US2263034A?q=Bayerische%20Motoren%20Werke
- ↑ NIEDERMEYER, Paul. The History of The Curious F-Head Engine [online]. 2025-04-24 [cit. 2025-10-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KOŠŤÁL, Jan; SUK, Bohuslav. Pístové spalovací motory. Praha: Československá akademie věd, 1963. 830 s. S. 512.
- ↑ [JT] The Rover IOE Engine. Topklasse [online]. 2023-04-08 [cit. 2025-10-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BODDY, Bill. Experimental Rolls-Royce engines [online]. 2014-07-07 [cit. 2025-10-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SPREMO, Milan. Atlas našich automobilů, díl 4 (1937-1963). Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1991. 319 s. ISBN 80-7030-119-8. S. 123.
- ↑ HICKS, Roger. Encyklopedie motocyklů. Praha: Svojtka & Co, 2002. 544 s. ISBN 80-7237-499-0. S. 526.
- ↑ STRAKA, Miloslav. Světem motocyklových čtyřválců. Praha: Matějka Antonín - Moto Public, 2013. 123 s. ISBN 978-80-904221-8-6. S. 41.
- ↑ The Skootamota at the 1919 Olympia show - ABC Road Motors. abcroadmotors.co.uk [online]. [cit. 2025-10-02]. Dostupné online.
- ↑ WILSON, Hugo. Motocykly. Praha: Jan Vašut, 2002. 320 s. ISBN 80-7236-124-4. S. 170.