Ingeborg Bachmannová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Ingeborg Bachmann)
Skočit na: Navigace, Hledání
Ingeborg Bachmann
Narození 25. června 1926
Klagenfurt am Wörthersee
Úmrtí 17. října 1973 (ve věku 47 let)
Řím
Povolání spisovatelka, básnířka, dramatička, libretistka a novinářka
Významná díla Třicátý rok
Malina
Die Karawane und die Auferstehung
Ocenění Cena Antona Wildganse
Velká rakouská státní cena za literaturu
Cena Georga Büchnera
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ingeborg Bachmannová (25. června 1926 Klagenfurt17. října 1973 Řím; někdy též pod pseudonymem Ruth Keller) byla rakouská spisovatelka, jedna z nejvýznamnějších lyriček a prozaiček německého jazyka po 2. světové válce.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ingeborg Bachmannová se narodila roku 1926 do rodiny učitele. Po dětství v Korutanech studovala od roku 1945 v Innsbrucku, Grazu a Vídni filosofii, germanistiku a psychologii. Studium zakončila roku 1950 kritickou prací o recepci filosofie Martina Heideggera. V té době již publikovala povídky a básně. Tehdy se také seznámila s Paulem Celanem, který byl jejím dlouholetým přítelem. V letech 1951-1953 pracovala jako rozhlasová redaktorka ve Vídni. Roku 1953 získala literární cenu Gruppe 47, s jejímiž představiteli ji spojovala kritika poválečného vývoje a zbrojení. Střídavě žila v Mnichově, Vídni a Berlíně, během intenzivního, byť jen dvouletého vztahu se švýcarským spisovatelem Maxem Frischem pak v Curychu a Římě. V posledních letech života se prohloubila spisovatelčina závislost na lécích a alkoholu. Zemřela na popáleniny při požáru svého bytu v Římě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Její dílo zahrnuje básně, povídky, libreta, rozhlasové hry, eseje a cyklus Todesarten (Způsoby smrti), z nějž stihla dokončit pouze román Malina (1971).

Básně[editovat | editovat zdroj]

  • 1953 Die gestundete Zeit (č. Vymezený čas)
  • 1956 Anrufung des großen Bären (Vzývání Velkého vozu)

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • 1965 Das dreißigste Jahr (Třicátý rok) - povídky
  • 1972 Simultan (Simultánně, česky vyšlo pod názvem: V hlavní roli žena) - povídky
  • 1971 Malina - román

Rozhlasové hry[editovat | editovat zdroj]

  • 1955 Die Zikaden (Cikády)
  • 1958 Der gute Gott von Manhattan (Pámbíček z Manhattanu)

Libreta[editovat | editovat zdroj]

  • 1952 Ein Monolog des Fürsten Myschkin (Monolog knížete Myškina)
  • 1955 Der Idiot (Idiot) - balet
  • 1960 Der Prinz von Homburg (Princ Homburský, podle stejnojmenné hry Heinricha von Kleista)
  • 1965 Der junge Lord (Malý lord) - opera

Ukázka z díla[editovat | editovat zdroj]

Hrob Ingeborg Bachmannové v Klagenfurtu am Wörthersee ('Zentralfriedhof Annabichl')

První sloka z básně „Vymezený čas“ (Die gestundete Zeit) ze sbírky Die gestundete Zeit (1953). Celý text básně je zpřístupněn elektronicky v digitalizovaném archivu časopisu Plav spravovaném Ústavem pro českou literaturu.

Nastanou tvrdší časy.
Čas podmíněně vymezený
vychází na obzor.
Už brzy koženou botou
zaženeš dogy do jejich bud.
Protože vnitřnosti ryb
v povětří vychladly.
Uboze hoří svíce vlčích bobů
a zrak tvůj kulhá mlhou.
Čas podmíněně vymezený
vchází na obzor.

(...)

—I. Bachmannová, Vymezený čas, 1953[1]

Literární ocenění[editovat | editovat zdroj]

Ingeborg Bachmann Büste im Norbert-Artner-Park in Klagenfurt, am 25.Juni.2006 aufgestellt.
  • 1953 - Cena Skupiny 47 (Preis der Gruppe 47)
  • 1955 - Stipendium Kulturního spolku Spolkového svazu německého průmyslu (Förderpreis des Kulturkreises im Bundesverband der Deutschen Industrie)
  • 1957 - Literární cena města Brémy
  • 1958 - Cena za rozhlasovou hru (Hörspielpreis der Kriegsblinden)
  • 1961 - Cena kritiků (Kritikerpreis)
  • 1964 - Cena Georga Büchnera
  • 1968 - Velká rakouská státní cena za literaturu (Großer Österreichischer Staatspreis für Literatur)
  • 1971 - Cena Antona Wildganse

Kromě toho se na autorčinu počest každoročně v jejím rodném Klagenfurtu uděluje po ní pojmenovaná Cena Ingeborg Bachmannové (Ingeborg-Bachmann-Preis).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Osoba Ingeborg Bachmannová ve Wikicitátech

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BACHMANNOVÁ, Ingeborg. Vymezený čas. Překlad L.N.. Plav. 1995-11-02, roč. 6, čís. 18, s. 18. Dostupné online. ISSN 0862-657X. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MACHÁČKOVÁ-RIEGEROVÁ, Věra. heslo Bachmannová, Ingeborg. In Václav Bok a kolektiv. Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských. Praha : Odeon, 1987. S. 111-112.

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]