Inga jedlá
 Inga jedlá | |
|---|---|
 Inga jedlá (Inga edulis) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | bobotvaré (Fabales) |
| Čeleď | bobovité (Fabaceae) |
| Podčeleď | Caesalpinioideae |
| Rod | inga (Inga) Mart., 1837 |
| Binomické jméno | |
| Inga edulis | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
_(14800883254).jpg)
Inga jedlá (Inga edulis) je stálezelený listnatý strom s plochou korunou, dorůstající do výše okolo 20 m, který pochází z vlhkých tropických oblastí Střední a Jižní Ameriky. Pěstuje se pro plody lusky i poskytování stínu pro své okolí a dřeva vhodného na topení. Druh je jedním z asi třech stovek dřevin rodu Inga, jenž je nově řazen do podčeledě Caesalpinioideae (dříve byl součásti podčeledě Mimosoideae).[2][3][4][5]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Tento druh je coby původní rostlina rozšířena hlavně v Brazílii, ve Venezuele, v Peru, Kolumbii, Ekvádoru, Guyaně, Francouzské Guyaně, Surinamu, na severu Argentiny a na Galapágách. Nejčastěji se přirozeně vyskytuje mezi 10° severní a 26° jižní zeměpisné šířky.
Druhotně byla zavlečena do Střední Ameriky do Guatemaly, Hondurasu, Salvadoru, Nikaraguy, Kostariky, Panamy, do Portorika, na Trinidad a Tobago i na Návětrné ostrovy v Malých Antilách. Mimo americký kontinent dále do Polynésie na Cookovy ostrovy, do Asie do Malajsie a na území Afriky do Angoly, Gabonu, Nigérie a Zairu.[3][6]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Inga jedlá dobře roste i v nejchudších kyselých půdách, které jsou každý rok podmáčené až dobu tří měsíců. Ačkoliv je obecně spojována s teplými, nížinnými a mokrými tropy, je pozoruhodně odolná i vůči suchu, vyskytuje se také v oblastech s pravidelně déletrvajícím suchým obdobím. Je málo náročnou dřevinou nížinného deštného pralesa.
Obvykle roste v nadmořské výšce mezi 0 až 1600 m n. m. a na místech, kde kolísají denní teploty v rozmezí 23 až 30 °C, většinou však snáší i 18 až 35 °C. Dospělé rostliny zahynou při poklesu teploty k -2 °C, mladé již při přiblížení se k 0 °C. Upřednostňuje průměrné roční srážky v toleranci 1200 až 2500 mm, snáší však i 650 až 4000 mm. Žádá slunnou polohu, ale uspěje i ve střídavém stínu. Preferuje pH půdy v rozmezí 5 až 6,5, většinou ale poroste i při hodnotě od 4,5 po 8. Na stanovištích s trvale vlhkým podnebím může kvést v průběhu celého roku, v oblastech s pravidelným obdobím sucha vykvétá na začátku období dešťů, za ideálních podmínek může strom plodit i dvakrát ročně.
Druh má symbiotický vztah k půdním bakteriím rodu Bradyrhizobium, které přežívají v drobných hlízkách na jeho kořenech. Bakterie fixují z atmosféry dusík, který částečně poslouží pro růst „domovského„ stromu a částečně obohacuje okolní půdu. Příznivý vliv na půdu má i opadané listí, které se sice rozkládá velmi pomalu, ale obsahuje hodně dusíku, ligninu a dalších polyfenolů, současně dokáže na svažnatých pozemcích také snižovat půdní erozi. Růst dřeviny je vázán na spojení s arbuskulární mykorhizou, která má pro něj příznivý vliv. Inga jedlá má počet chromozomů 2n = 26 a stupeň ploidie x = 2.[3][4][5][7][8]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Strom dosahuje maximální výšky 20 m, při pěstování na plantážích se nenechává vyrůst výše než 10 m a její koruna se tvaruje do otevřeného baldachýnu. Rovný kmen mívá výčetní tloušťkou okolo 60 cm a hlavní větve začínají ve výšce přibližně od 3 m. Dřevina roste rychle a její koruna, podporována postupným zkracováním hlavních větví, vytváří široký plochý vrcholík. Kůra kmene je hladká, světle šedá a hustě poznamenána protáhlými lenticelami. Mladé větvičky jsou na průřezu hranaté a bývají porostlé jemnými hnědými chlupy.
Listy vyrůstají střídavě, jsou sudozpeřené a dlouhé až 24 cm. Jsou tvořené řadou čtyř až šesti protilehlých párů oválných lístků, které jsou tmavě zelené, membránovité a mírně pýřité. Koncový pár je nejdelší, jeho lístky mohou být dlouhé až 18 cm a široké do 11 cm. Mezi jednotlivými řapíčky lístků vyčnívají z vřetena žlázy extraflorálních nektarií. U ingy jedlé jsou tyto žlázy velké 2 až 3 mm a příčně stlačené, což je důležitý znak pro identifikaci druhu. Lístky i vřetena jsou porostlé krátkými chloupky hnědé barvy.
Oboupohlavné květy jsou bílé, přisedlé, vonné a uspořádané v hustých stopkatých klasech dlouhých až 8 cm, které vyrůstají z paždí listů. Květ má kališní trubku s pěti pruhovanými lístky a korunu tvořenou pěti lístky o velikosti 15 až 20 mm. Obsahuje četné, více než 5 cm dlouhé bílé tyčinky, zakončené prašníky vystupujícími z květu. Denně se v květenství otvírá pouze několik medonosných květů, za úsvitu jsou jejich korunní lístky bílé, k poledni se barví do zelenožlutá a večer vadnou, opylovány jsou hmyzem.
Plody jsou až 1 m dlouhé a 2 cm široké, zploštělé, nepukající lusky. Bývají žluté až zelené a ve zralosti hnědé, jsou válcovité, podélně žebrované, mohou být rovné, zakřivené či spirálovitě zatočené. Obsahují deset až dvacet vejčitých, asi 3 cm velkých, černých až olivově zelených semen, která jsou v lusku obklopena jedlou sladkou bílou dužinou míškem. Opice a ptáci lusky ještě před zralostí otvírají a dužinu vyžírají, přičemž semena odhazují.[3][5][7][8][9]
Rozmnožování
[editovat | editovat zdroj]Semena ingy jedlé lze po uzrání skladovat nejvýše dva týdny, semena uskladněná v suchu ztrácejí za několik málo dnů klíčivost. Vysévají se v deštivém období přímo na polích asi 2 cm hluboko do polostínu, téměř všechna vyklíčí během dvou až tří dnů. Musí být po tu dobu ve vlhku, někdy klíčí ještě zavřená v opadaných luscích. První plody se objevují již ve věku tří let, životnost stínícího a pravidelně prořezávaného stromu se na polích odhaduje na dvacet let; později bývají živiny z půdy vyčerpané a stromy se skácejí. Volně rostoucí stromy mívají životnost desítky let.[8][10][11]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Používá se hlavně jako stínicí strom pro víceleté plodiny, například kávovník, kakaovník, čajovník i vanilku. Je to umožněno jeho do široka rozloženou korunou a rychlým růstem, včetně dobré snášenlivosti hlubokého zkracování hlavních větví. Vysazuje se také kolem cest a do blízkosti lidských obydlí pro jejich zastínění, zkracováním větví vzniká dřevo vhodné pro domácnost k vaření.
Krémová dužina z lusků obalující dozrávající semena má sladkou chuť a používá se jako přísada do dezertů, zmrzlin i ovocných salátů, lusky jsou proto ceněné jako sladké ovoce. Z dužiny se po zkvašení místně vyrábí, podobně jako z manioku, alkoholický nápoj nazývaný cachiri. Semeny se krmí prasata, konce větví i celé lusky žere v době sucha také chovaný skot. V době nedostatku jiné potravy jsou usušená vařená semena položkou i v lidské stravě, 100 g suchých semen obsahuje asi 330 kalorií, 20 g bílkovin a 2 g tuku. Syrová semena obsahují toxické inhibitory trypsinu, které se vařením ve slané vodě eliminují. Odvary z listů a kůry se používá jako svíravý prostředek při průjmu.
Dřevo stromu má vysokou výhřevnost a při hoření vydává silný žár a jen minimum dýmu. Je tvrdé, těžké a odolné vůči hnilobě, kmeny se používají jako stavební materiál pro místní obydlí, případně se z něj vyrábí nábytek a jednoduché zařízení domácnosti. Kůra poskytuje žluté barvivo vhodné k obarvení textilu. Inga jedlá je oblíbena u lesníků pro rychlý růst, tolerantnost ke kyselým půdám a vysokou produkci jen pomalu se rozkládající biomasy, která udržuje pod kontrolou růst plevele a zmenšuje erozi na svažitých půdách.
Tento druh je Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) hodnocen jako málo dotčený taxon (LC).[7][8][10][11][12][13]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04].
- ↑ AZANI, Nasim; BABINEAU, Marielle; BAILEY, Donovan et al. A new subfamily classification of the Leguminosae based on a taxonomically comprehensive phylogeny…. S. 44–47. TAXON [online]. Wiley Online Library, Hoboken, NJ, USA, 2017-02-23 [cit. 2025-09-23]. Roč. 66, čís. 1, s. 44–47. Dostupné online. ISSN 1996-8175. (anglicky)
- ↑ a b c d HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Inga jedlá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2016-02-17 [cit. 2025-09-23]. Dostupné online.
- ↑ a b Dendrologie.cz: Inga jedlá [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 2006-12-31 [cit. 2025-09-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c ELEVITCH, Craig; WILKINSON, Kim. United Nations University Digital Library: Inga edulis [online]. NFTA-Nitrogen Fixing Tree Association, Paia, HI, USA, rev. 1992-03-01 [cit. 2025-09-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ POWO: Inga edulis [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2020 [cit. 2025-09-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c DUKE, James A. Handbook of Energy Crops: Inga edulis [online]. Purdue University, West Lafayette, IN, USA, rev. 1998-01-07 [cit. 2025-09-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d ORWA, C.; MUTUA, A.; KINDT, R. et al. Species profiles: Inga edulis [online]. World Agroforestry Centre, Nairobi, Kenya, rev. 2009 [cit. 2025-09-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ARRUDA, Tathilene; RODRIGUES, Francisco Eduardo. Polysaccharide from Inga edulis Pods: Emulsifying Potential and Evaluation of the Extraction Conditions Using Taguchi Approach. Journal Brazilian Chemical Society [online]. Universidade Federal do Ceará, Fortaleza, CE, Brazil, 2024 [cit. 2025-09-23]. Roč. 35, čís. 3. Dostupné online. ISSN 2526-7639. (anglicky)
- ↑ a b FERN, Ken; FERN, Ajna. Useful Tropical Plants: Inga+edulis [online]. Ken Fern, Useful Tropical Plants Database, rev. 2019-06-13 [cit. 2025-09-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Plants For a Future: Inga edulis [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2025-09-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Fruit trees: Inga edulis [online]. Everglades Farm, 19775 SW 296th Street, Homestead, Fl 33030, USA [cit. 2025-09-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MARRUGO, S. IUCN Red List of Threatened Species: Inga edulis [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2018-11-14 [cit. 2025-09-23]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Inga jedlá na Wikimedia Commons 
Taxon Inga edulis ve Wikidruzích
