Induktance

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Induktance, správněji induktivní reaktance, je jalový odpor součástky s indukčností (nejčastěji cívky) proti průchodu střídavého elektrického proudu. Induktance je imaginární část celkové impedance indukčního charakteru.

Objasnění pojmu[editovat | editovat zdroj]

Induktance je důsledkem přeměny energie proudového pole na energii magnetického pole. Induktance není důsledkem změny elektrické energie v součástce na tepelnou energii (tak jako elektrický odpor).
Velikost induktance závisí přímo úměrně na indukčnosti a na úhlové frekvenci střídavého proudu.

V obvodech stejnosměrného proudu se induktance projevuje pouze u přechodových dějů.

Značka: XL

Jednotka SI: ohm, značka Ω

Další jednotky: stejné jako pro elektrický odpor

Výpočet modulu: , kde L je indukčnost - jednotka Henry, značka H,[1] ω je úhlová frekvence, jednotka s−1

Protože , proto, kde π je Ludolfovo číslo (Archimedova konstanta) ~ 3,14; f je frekvence v jednotkách Hz; L je indukčnost - jednotka Henry, značka H.[1]

Výpočet hodnoty:

V RL obvodech induktance způsobuje fázový posuv mezi proudem a napětím. Proud procházející obvodem se zpožďuje za napětím.

Kromě induktance se v RLC obvodech objevuje také kapacitance.

Induktanci lze využít při oddělování vysokofrekvenční a nízkofrekvenční složky střídavého proudu. Složka s nižší frekvencí prochází dobře, složka s vyšší frekvencí prochází špatně.

Terminologická poznámka:

Vzhledem k tomu, že hrozí záměna s anglickými termíny "inductance" (= indukčnost) a "capacitance" (= kapacita), je lépe používat termínů induktivní a kapacitní reaktance. Také platná norma ČSN ISO 31-5 Veličiny a jednotky: Elektřina a magnetismus již uvádí pouze termíny kapacitní a induktivní reaktance, z tohoto hlediska lze proto termíny kapacitance a induktance považovat za zastaralé.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b NEČÁSEK, Sláva. Radiotechnika do kapsy. Praha 1: SNTL, 1981. Kapitola Základní elektrotechnické vztahy, s. 43. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SEDLÁK, Bedřich; ŠTOLL, Ivan. Elektřina a magnetismus. [s.l.]: [s.n.] 650 s. ISBN 80-200-1004-1.