Indrek Pertelson
| Indrek Pertelson | |
|---|---|
| Narození | 21. dubna 1971 (53 let) Tallinn |
| Povolání | judista |
| Ocenění | Estonian Red Cross Order Third Class (2001) Estonian Red Cross Order Second Class (2005) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Judo na LOH
| ||
| bronz | LOH 2000 | těžká váha |
| bronz | LOH 2004 | těžká váha |
| Mistrovství světa v judu | ||
| stříbro | MS 1999 | těžká váha |
| stříbro | MS 2003 | bez rozdílu vah |
| Mistrovství Evropy v judu | ||
| zlato | ME 1996 | bez rozdílu vah |
| stříbro | ME 2004 | těžká váha |
| bronz | ME 1997 | bez rozdílu vah |
| bronz | ME 1998 | bez rozdílu vah |
| bronz | ME 1999 | těžká váha |
Indrek Pertelson, (* 21. dubna 1971 Tallinn, Sovětský svaz) je bývalý reprezentant Estonska a předtím krátce Sovětského svazu v judu. Je majitel dvou bronzových olympijských medailí. Od května 2013 si odpykává roční trest vězení za finanční podvody.[1]
Sportovní kariéra[editovat | editovat zdroj]
Jeden z estonských sportovních hrdinů měl od mládí kariéru v judu danou velmi vysoko. Jako reprezentant Sovětského svazu měl všechny předpoklady stát se v seniorském věku prvním Estoncem startujícím na vrcholné akci v barvách této již neexistující země. Jenže v roce 1991, došlo v jeho zemi k velkým změnám. Estonsko na konci léta 1991 vyhlásilo nezávislost, a ke všemu se odmítlo stát členem Společenství nezávislých států. To bylo pro Pertelsona obrovské plus, protože v roce 1992 nemusel řešit nominační problémy.
Na olympijské hry v Barceloně v roce 1992 jel sbírat zkušenosti. Startoval mezi polotěžkými vahami (tehdy -95kg) a v prvním kole prohrál s Britem Stevensem. V opravách ukázal to co ho zdobilo po celou kariéru a to divácky atraktivní způsob boje plného zvedaček a strhů na zem a vůle vyhrávat. Všechny své soupeře porazil na ippon a v boji o třetí místo vyzval Nizozemce Meijera. Vydržel s ním bojovat až do konce zápasu, ale prohrál na větší počet napomínání.
Od roku 1993 startoval mezi těžkými vahami. V prvních sezónách medaile nesbíral, až v olympijském roce 1996 získal první velkou medaili (hned zlatou). Na olympijských hrách v Atlantě v roce 1996 však prohrál v prvním kole se zkušeným Polákem Kubackim na dnes již neexistující pravidlo sogo-gači (judista vítězí pokud má na svém kontě wazari a soupeř 3 napomínání). Do oprav ho Polák nevytáhl.
Na olympijských hrách v Sydney v roce 2000 již patřil k hlavním favoritům na medaili. Své první tři soupeře přejel na ippon po minutě boje. Mezi nimi i stříbrného z minulých her Španěla Pereze. V semifinále se utkal s Francouzem Douilletem. Po minutě a půl držení se a hledání úchopu rozhodčí Pertelsona napomenul šidem za pasivitu. Ten polevil v koncentraci a Francouz toho po chvíli využil uči-matou za ippon. V boji o třetí místo nedal šanci Bělorusu Šarapovovi. Po minutě boje ho dostal na ippon technikou uči-mata. Získal první olympijskou medaili.
Po olympijských hrách byl na vážkách ohledně ukončení kariéry. V sezóně 2002 již zápasil mimo reprezentaci. V roce 2003 se rozhodl vrátit a přidělal tím vrásky na čele svému nástupci Padarovi. Estonsko tak mělo v olympijském roce 2004 dva elitní judisty v těžkých vahách. Na olympijských hrách v Athénách mohl startovat pouze jeden. Nominace nakonec dopadla pro něho. Ve čtvrtfinále se utkal s Rusem Tmenovem, který byl tehdy na vrcholu sil a cesta přes něho nevedla. V opravách si opět stylovým způsobem vybojoval zápas o třetí místo proti Italu Bianchessimu. Turnajem znavený, mohutný Ital (160kg) byl od začátku duelu o krok pozadu a po minutě boje ho Pertelson poslal na zem technikou uči-mata. Vybojoval tak druhou bronzovou medaili.
Po olympijských hrách ukončil sportovní kariéru.
Výsledky[editovat | editovat zdroj]
| Turnaj | 
|
| |||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1990 | 1991 | 1992 | 1993 | 1994 | 1995 | 1996 | 1997 | 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | |
| Olympijské hry | – | – | 5. | – | – | – | úč. | – | – | – | 3. | – | – | – | 3. |
| Mistrovství světa + bez rozdílu vah |
– | dns | – | 5. | – | 7. | – | úč. | – | 2. | – | 5. | – | úč. | - |
| – | dns | – | úč. | – | úč. | – | dns | – | dns | – | dns | – | 2. | - | |
| Mistrovství Evropy + bez rozdílu vah |
dns | dns | úč. | úč. | úč. | 5. | dns | 7. | úč. | 3. | dns | dns | dns | dns | 2. |
| dns | dns | úč. | 5. | úč. | úč. | 1. | 3. | 3. | dns | dns | dns | dns | dns | dns | |
| MS juniorů | 3. | – | – | – | – | – | – | – | – | – | – | – | – | – | - |
| ME juniorů | 1. | 1. | – | – | – | – | – | – | – | – | – | – | – | – | - |
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
Po skončení sportovní kariéry začal podnikat. V roce 2013 byl odsouzen k ročnímu trestu za finanční podvody.
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Judo FactFiles
- Indrek Pertelson v databázi Olympedia (anglicky)
