Ihara Saikaku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ihara Saikaku
Narození 1642
Ósaka
Úmrtí 9. září 1693 (ve věku 50–51 let)
Ósaka
Povolání básník, romanopisec a spisovatel
Stát JaponskoJaponsko Japonsko
Žánr měšťanský román
Významná díla Největší rozkošnice,
Pět rozkošnic
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ihara Saikaku (井原 西鶴, vlastním jménem Hirajama Tógo 平山藤五, 1642, Ósaka9. září 1693, tamtéž) byl japonský básník a prozaik, zakladatel měšťanského románu ukijozóši (浮世).[1][2]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho životopisné údaje nejsou přesně známy.[1] Byl prý synem zámožného obchodníka, který po smrti své ženy zanechal zděděné obchodní záležitosti svému účetnímu a sám trávil život cestováním, návštěvami zábavních čtvrtí a psaním. Nejprve psal poezii haikai, kterou studoval od mládí, a byl známý svými improvizačními schopnostmi v soutěžích o vytvoření co největšího počtu veršů za určený čas (v roce 1673 přednesl například za den a noc 16 000 veršů).[1] Největší proslulost však získal svými ilustrovanými sešitovými romány, kterými založil nový žánr v japonské literatuře typický pro celé období Edo a kterými formuloval estetické ideály měšťanstva.[1] S humorem, nadsázkou a důrazem na vypointovanost příběhů, které tak nabývají mnohdy až anekdotického charakteru, popisoval život v rozrůstajících se městech.

Jeho prózy, napsané hutným, barvitým až dekorativním stylem, spojujícím klasickou eleganci s prostředky hovorového jazyka, byly natolik populární, že se staly náměty pro divadlo kabuki i džóruri. Měly vliv i na generace dalších prozaiků[1] a jsou obvykle rozdělovány do tří oddílů:[2]

  • příběhy s erotickou tematikou kóšokumono ((好色物),
  • vojenské příběhy bukemono (武家物), tj, příběhy ze života samurajů, ve kterých lze v přehnaném až groteskním zdůrazňování jejich ctností najít prvky satiry,
  • měšťanské příběhy čóninmono (町人物), líčící životní styl měšťanstva a praktiky obchodní vrstvy.

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Ikutama Manku (1673, 生玉万句, Deset tisíc veršů Ikutama),
  • Saikaku haikai óku kazu (1677, 西鶴 大矢数, Saikakův přednes mnoha haikai).

Divadlo[editovat | editovat zdroj]

Kóšokumono[editovat | editovat zdroj]

  • Kóšoku ičidai otoko (1682, 好色一代男, Největší milovník), dvoudílný román, rozdělený do 54 relativně samostatných kapitol, popisuje milostná dobrodružství a zálety hlavního hrdiny od jeho útlého mládí až do jeho šedesáti let především v prostředí proslavených čtvrtí nevěstinců.
  • Kóšoku nidai otoko šoen ókagami (1684, 好色二代男 諸艶大鏡, Velké zrcadlo ženské krásy: Syn největšího milovníka),
  • Kóšoku ičidai onna (1686, 好色一代女, Největší rozkošnice), vrcholné autorovo dílo,[1] román, ve kterém bývalá konkubína vypráví svůj život dvěma mladíkům, kteří chtějí vědět něco o rozkoši. Stařena ve své zpovědi rozjímá na sklonku svého života nad jeho smyslem a celé její vyprávění odhaluje dno její duše se všemi protiklady.
  • Kóšoku gonin onna (1686, 好色五人女, Pět rozkošnic), soubor povídek o milostných avantýrách dobrodruhů na okraji spořádaného života.
  • Nanšoku ókagami (1687, 男色大鑑, Velké zrcadlo mužské lásky), sbírka příběhů o mužské homosexuální lásce.

Bukemono[editovat | editovat zdroj]

  • Budó denraiki (1687, 武道伝来記, Příběhy o válečnické ctnosti),
  • Buke giri monogatari (1688, 武家義理物語, Vyprávění o samurajských povinnostech).

Čóninmono[editovat | editovat zdroj]

  • Nihon eitaigura (1688, 日本永代蔵, Japonské zdroje bohatství), sbírka příběhů o tom, jak získat bohatství, ale i s příklady náhlého úpadku obchodníků,[1]
  • Seken munazanjó (1692, 世間胸算用), název lze přeložit jako Duševní aritmetické výpočty, které umožňují úspěch ve světě nebo jako Prospěšnost počítání z hlavy či volně jako Každý má svůj odhad.[1][2]

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

České překlady[editovat | editovat zdroj]

Citát z díla[editovat | editovat zdroj]

  • Krásná žena je jako krásná krajina, když se na ni někdo dlouho dívá, určitě se mu omrzí.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h Vlasta Winkelhöferová: Slovník japonské literatury, Libri, Praha 2008, str. 107-109
  2. a b c Slovník spisovatelů - Asie a Afrika 1., Odeon, Praha 1967, str. 420-421

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]