Igor Talkov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Igor Vladimirovič Talkov
Russia stamp I.Talkov 1999 2r.jpg
Narození 4. listopadu 1956
Shchyokinsky District
Úmrtí 6. října 1991 (ve věku 34 let)
Petrohrad
Místo odpočinku Vagankovský hřbitov
Povolání herec, zpěvák, básník, autor písní, textař, písničkář, kytarista a hudební skladatel
Žánr rock, Bard a nová vlna
Významná díla Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ4206390
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ4146405
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Igor Vladimirovič Talkov (rusky Игорь Владимирович Тальков; 4. listopadu 19566. října 1991) byl ruský rockový zpěvák, skladatel, básník a bojovník proti komunistickému režimu. Většina jeho textů – s výjimkou několika lyrických písní – je velmi ostře namířena proti tehdejšímu vládnoucímu sovětskému režimu. Nejznámější jsou "Gospoda-demokraty", "Stop, dumaju sebe", "Vrag naroda", "Rodina maja", "Globus", "Rossija", "Gospodin prezident", "Ja vernus". Jeho koncerty často přecházely v setkání, výborně vládl slovem a uměl lidi nadchnout. Občas bývá některými svými příznivci přirovnáván k Ježíši Kristu. Byl zastřelen dne 6. října 1991 v Leningradě na stadioně "Jubilejnyj", a to přímo na koncertě.

Narodil se v chudé rodině ve vesnici Gretsovka u městečka Ščokino, 7km od Jasné Poljany (tulská oblast ). Oba jeho rodiče strávili dlouhá léta ve vězení jenom za to, že byli dětmi kozáků, otec 12, matka 10 let. Seznámili se v gulagu na Sibiři, kde se narodil i starší Igorův bratr Vladimír. Ani po propuštění nesměli žít blíže než 200 km od Moskvy a ostatních velkých měst, a tak se usídlili v Gretsovce.

Co se týče hudby, Talkov se vzdělával sám. V dětství sice navštěvoval hudební školu, kde hrál na bajan (druh harmoniky), ale toto studium mu podle jeho vlastních slov mnoho nedalo, nenaučil se ani noty. Se svým absolutním hudebním sluchem byl schopen jakoukoli melodii interpretovat i bez nich. Později se sám naučil hrát na kytaru, baskytaru, klavír, housle a akordeon.

Ještě na střední škole založil hudební skupinu.. V létě 1975 uspořádali koncert, na němž Igor velmi otevřeně vysvětlil posluchačům, co si myslí o Leonidu Brežněvovi. Odvedla ho milice a sdělili mu obvinění s trestem od 2 do 5 let. Zachránil ho kamarád, který s ním hrál ve skupině - jeho otec byl důstojníkem spec.služeb. Do vězení tedy nešel, zato ale na vojnu ho poslali k pomocnému praporu. Po vojně odjel do Soči, kde pracoval jako kytarista a zpěvák.

Hrál a zpíval v různých skupinách, např. Apríl nebo Kaleidoskop, skládal písně pro ostatní zpěváky - pro Ljudmilu Senčinu, s níž i nějakou dobu zpíval, pro Valerije Ljeontjeva, Stase Namina, Margaritu Těrechovou.. Od r. 1986 pracoval společně s Irinou Allegrovou ve skupině Davida Tuchmanova "Elektroklub", s jehož písní Chistyje prudy ( Čisté rybníky ) vyhrál soutěž Píseň roku 1987.

V r. 1989 se M. Molčanov osmělil pustit do éteru jeho píseň "Rossija" - "Rusko" v přenosu "Do a po půlnoci". Rázem se stala hitem... A Igor miláčkem národa..

Písně I.Talkova jsou částečně biografické ( "Průměrný chlapec", " Zrzek", "Tato cesta" ), něžně lyrické ( "Paměť", "Letní déšť" ," Moje láska" ) a v neposlední řadě jsou obšírnou exkurzí do ruské historie ( "Páni demokraté", "Rusko", "Bývalý podjesaul" ) . Většinou jde ale o protest songy, které na nikom z komunistických vůdců nenechávají nit suchou, Leninem počínaje a konče Jelcinem. Vzpomeňme např. "Stop, myslím si", "Nepřítel lidu", "Globus", "Satanův ples" nebo "Pane prezidente". Zejména ta poslední zřejmě hodně napomohla událostem, které následovaly. Zvláště když ji, jak uvedl na koncertě několik dní před svou smrtí, doručil v dopise přímo prezidentu Jelcinovi přes jeho lékaře. Ale zrovna tak dobře to mohla být už "Rossija", "Má vlast", anebo všechno dohromady. Věrchuška ho prostě neměla ráda, báli se ho. Od chvíle, kdy začal vyprodávat velké stadiony, jim byl už nejen nepohodlný, ale i nebezpečný. Michail Kryžanovskij, bývalý zpravodajský důstojník KGB, žijící nyní v USA, o tom říká v rozhovoru pro Gordon Boulevard : "Lidé ho nadšeně přivítali jako vůdce na Palácovém náměstí v Petrohradě, 22. srpna 1991, a to byl začátek. S tím bylo nutné něco udělat." A dále : Talkov plánoval v říjnu v Kongresovém paláci "Jubileum" v Petrohradě a v moskevském sportovním komplexu "Olympic" v listopadu vést svou provokaci. S tím bylo nutno něco udělat naléhavě."

Igor Talkov byl člověkem silně věřícím, hluboce duchovním, je to dost zjevné nejenom z jeho poezie, ale i z celkového projevu a chování. I když byl v posledních dvou letech svého života obrovsky populární, zůstával pořád skromný a laskavý. Jeho přátelé a známí se shodují v tom, že by se s člověkem rozdělil doslova o poslední košili. S rodinou žil v maličkém bytě a své mistrovské texty skládal na pračce v koupelně ( názorná ukázka je na youtube v klipu "Globus", černobílý obrázek). Na hrudi nosil masívní železný kříž, který nikdy nesundaval. Jednou při procházce narazil na starý zchátralý kostel, otřáslo jím, v jakém byl stavu. Našel zde asi dva metry vysoký kříž, spadlý ze střechy a neváhal si ho odnést domů, kde ho omyl svěcenou vodou a postavil si ho do předsíně. Píše o tom ve své knize "Monolog". Dále tam píše, jak je důležité se nebát a bojovat se zlem, protože jinak zachvátí postupně celou planetu. Podle jeho názoru Lucifer zaútočil na Rusko v r. 1917. Říkal, že by rád přispěl alespoň malým dílem k boji proti tomuto zlu.

Jeho smrt je dodnes opředena tajemstvím a je označována za nejzáhadnější vraždu v historii šoubyznysu. Vrah se nikdy nenašel. Obviněni byli bodyguard jeho kolegyně zpěvačky Azizy Igor Malachov a programový ředitel Valerij Shlyafman. Malachov byl později obvinění zproštěn a Shlyafman emigroval do Izraele, který své občany k trestnímu stíhání v jiných zemích nevydává. Oficiální vyšetřovací verze označuje jako vraha právě jeho. Ignoruje přitom skutečnost, že neuměl zacházet se zbraní a podle lékařů, provádějících pitvu, se jednalo téměř s určitostí o práci profesionála. Oficiální verze také nevysvětluje, jak je možné, že smrtelně raněný člověk může chodit a mluvit. Později bylo provedeno několik nezávislých vyšetřování, která nabízejí lepší vysvětlení. Znovu hovoří Michail Kryžanovskij : "Opět opakuji, ale je to velmi důležité: pouze hlava státu může osobně podepsat politickou vraždu. Plně uznávám, že Gorbačov, který nikdy nepřevzal zodpovědnost, se mohl obrátit na předsedu KGB Vadima Bakatin - jen na žádost „ovlivňovat Talkova“. To stačilo. Bakatin se přirozeně obrátil na Valerije Shlyafmana, správce zpěváka a jeho skupiny „Záchranný kruh“, který Shlyafman začal okamžitě rozpadat. Kontroloval, který z agentů budou mít přístup k Talkovi na koncertě v Petrohradě dne 6. října: vynořil se Igor Malachov, bodyguard a milenec zpěvačky Aziza Mukhamedova, hrál roli tvrdého chlapa s pistolí. Podělte se s ním ... s každým, nejprve se dostane do boje, pak se bude postupovat podle okolností a my vás pokryjeme. Otázka je vyřešena. 6.10.1991 asi v 16 hodin v zákulisí „Jubilejnyj“ koncertu během dne hvězd začala operace na odstranění Talkova.  V bezprostřední blízkosti zpěváka tam byli dva nebo čtyři zaměstnanci "venku", připraveni pomoci. Vše šlo podle plánu - Malachov dostal Talkova do konfliktu, zprovokuje rvačku, Shlyafman přiběhl k Talkovi do šatny s křikem: "Má" zbraň "!. Talkov vytáhl plynovou pistoli a vrhl se do chodby, kde se jeho stráže snažily odzbrojit Malachova. Talkov střílel třikrát z plynové pistole, ale zpožděné náboje neměly žádný účinek. Malachov vystřelil dvakrát, do podlahy a aparatury, pak se na něj vrhla ochranka zpěváka. Do Talkova střílel jeden z bojovníků, kulka probodla plíce a srdce. Malachov vyběhl na ulici bez zbraně, kde by na něj měl čekat vůz. Aziza, našla zbraň na záchodě, vyběhla za svým milencem a dala mu "zbraň". Malachov okamžitě zmizel.Igor Nikolaev a Oleg Gazmanov zavolali sanitku. Hostitel koncertu informoval veřejnost o tragédii a požádal lékaře o to, aby se dostali za jeviště, pokud jsou v hale. Až do tohoto okamžiku je vše víceméně známé. Ale u zraněého byli dva zaměstnanci "zvenku" (údajně lékaři) - prováděli Talcovi rytmickou masáž hrudníku, která je přísně zakázána při průstřelu srdce. Ujistili se, že zpěvák je mrtvý, zmizeli. - Pokud je vražda plánována speciálními službami, pak to není film, kde je vše rychlé a jednoduché. Například, že je třeba připravit tři skupiny: pozorování (s optickou stabilizací obrazu a rádio), která v ničem zasáhnout pouze monitor a nápravu situace a výkonnosti (odstřelovače, výbušniny odborníků na, jedy), jakož i bezpečnosti. Specialisté druhé skupiny v případě potřeby likvidují bodyguardy, policisty nebo svědky, kteří mohou zasahovat. Musí dokončit operaci, pokud umělci neuspěli, odstranili je, pokud tak plánovali, nebo zakryli jejich ústup a zastavili pronásledování. Obecně platí, že Talcov neměl šanci přežít. alachov.. obdržel pokyny a záruky a brzy se objevil u zastupitelství. Byl vyloučen z obvinění z úmyslné vraždy, ale byl obviněn z vraždy neopatrností, stejně jako nezákonné držení a nesení zbraní. V dubnu 1992 vyšetřování zjistilo, že Tal'kov byl zabit Shlyafmanem.  V té době už Valery odešel do Izraele, který ho odmítl vydat a pak se přestěhoval do Spojených států, kde zmizel. Myslím, že Shlyafmanovi bylo nabídnuto zhruba 100 tisíc dolarů a neomezený výjezd do Izraele.

Článek se upravuje!

Zdroje: Igor Talkov - virtuální kniha paměti - www.talkov.nnov.ru

Igor Talkov - Monolog

talkov-music.narod.ru

youtube: rozhovory s I.Talkovem "Ne dopjev kupleta" ( Nedozpíval kuplet ), "Rossija, bol´mojej duši" ( Rusko, bolest mé duše)