Ignatij Michajlovič Milovanov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ignatij Michajlovič Milovanov
Národnost ruská
Země Ruské carství
Znám jako ruský kozák a diplomat, roku 1670 vyslanec v čchingské Číně
Nábož. vyznání pravoslavný
Funkce Russian ambassador
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ignatij Michajlovič Milovanov (rusky Игнатий Михайлович Милованов; ?? – ??) byl ruský kozák, diplomat a syn bojarský působící ve druhé polovině 17. století ruském Zabajkalsku.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ignatij Milovanov od 50. let 17. století sloužil v Zabajkalsku jako kozák. Začátkem 70. let byl desátníkem.

V dubnu 1670 v Něrčinsku poslové říše Čching požadovali vydání Gantimura (evenckého náčelníka, který několik let předtím přešel od Čchingů k Rusům) a stěžovali si na agresivitu kozáků z Albazinu vůči čchingským poddaným.[1] Něrčinský vojevoda Daniil Aršinskij ze své iniciativy reagoval vysláním Ignatije Milovanova, jeho bratra Vasilije a několika dalších kozáků do Pekingu s listem, v němž vyzýval čchingského císaře Kchang-siho k podřízení se ruskému carovi;[2] nevydání Gantimura vysvětloval jeho stářím a nemocí a neexistencí carského rozhodnutí o něm a albazinské kozáky omlouval s tím, že se jen bránili útokům Daurů a Ďučerů, kteří při nájezdu do blízkosti Albazinu zabili tucet Rusů a ukradli jejich skot.[3] Milovanov vyrazil v dubnu 1670 a v květnu dojel do Pekingu,[4] přičemž pro cestu do Pekingu použil novou trasu[5] z Něrčinska k řece Arguň, poté k Chajlaru, přes Velký Chingan a údolím řeky Jal k řece Non a odtud na jihozápad k Pekingu.[2]

V Pekingu předal list v Dvoru závislých držav, jehož úředníci ho oficiálně přeložili císaři jako nabídku cara na podřízení se, to jest právě opačně.[2][4] Poté Milovanova oficiálně přijal císař před celým dvorem.[4] Do Něrčinska se Milovanov vrátil s čchingským zástupcem, který Aršinskému předal císařův list carovi, v němž císař za vydání Gantimura sliboval mír.[6] Čchingský list dopravil do Moskvy. Rusové na něj bezprostředně nereagovali, vyslanec Nikolaj Spafarij se však o několik let později odvolával na tento list s tím, že nepřijel z iniciativy Moskvy, ale na čchingskou výzvu.[6]

Roku 1675 Ignatij Milovanov znovu jel do Pekingu, aby upozornil čchingské úřady na příjezd Nikolaje Spafarije.[5] Začátkem 80. let měl již titul syna bojarského a pracoval na rozvoji zemědělství v Zabajkalsku a Poamuří, když mapoval povodí Šilky, Něrči, Amuru a Zeji a vyhledával místa vhodná pro založení polí. Mimo jiné navrhl založení města na místě pozdějšího Blagověščensku. Roku 1684 sloužil v Něrčinsku jako pomocník vojevody Ivana Vlasova.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. МЯСНИКОВ, Владимир Степанович. Империя Цин и Русское государство в XVII веке. Хабаровск: Хабаровское книжное издательство, 1987. 512 s. S. 168. (rusky) [Dále jen Mjasnikov]. 
  2. a b c Энциклопедия Забайкалья [online]. [cit. 2017-06-25]. Heslo Посольство Миловановых 1670. Podle Рус.-кит. отношения в XVII в.: материалы и документы. – М., 1969. – Т. 1.; autor hesla Куренная И.Г.. Dostupné online. (rusky) 
  3. Mjasnikov, s. 173–174.
  4. a b c Mjasnikov, s. 176–179.
  5. a b c Энциклопедия Забайкалья [online]. [cit. 2017-06-25]. Heslo Милованов И. М.. Autor hesla Балабанов В.Ф.. Dostupné online. (rusky) 
  6. a b АЛЕКСАНДРОВ, Вадим Александровин. Россия на дальневосточных рубежах (вторая половина XVII в.). 1. vyd. Москва: Наука, 1969. S. 53–54. (rusky)