Ignatij Michajlovič Milovanov
| Ignatij Michajlovič Milovanov | |
|---|---|
| Národnost | ruská |
| Země | Ruské carství |
| Povolání | diplomat a zemleprokhodtsy |
| Znám jako | ruský kozák a diplomat, roku 1670 vyslanec v čchingské Číně |
| Nábož. vyznání | pravoslavný |
| Funkce | velvyslanec Ruské federace |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ignatij Michajlovič Milovanov (rusky Игнатий Михайлович Милованов; ?? – ??) byl ruský kozák, diplomat a syn bojarský působící ve druhé polovině 17. století ruském Zabajkalsku.
Život[editovat | editovat zdroj]
Ignatij Milovanov od 50. let 17. století sloužil v Zabajkalsku jako kozák. Začátkem 70. let byl desátníkem.
Koncem roku 1669 si v Něrčinsku poslové říše Čching stěžovali si na agresivitu kozáků z Albazinu vůči čchingským poddaným.[1] V dubnu 1670 další poselstvo navíc požadovalo od něrčinského vojevody Daniila Aršinského vydání Gantimura (evenckého náčelníka, který několik let předtím přešel od Čchingů k Rusům).[2] Aršinskij ze své iniciativy reagoval vysláním Ignatije Milovanova, jeho bratra Vasilije a několika dalších kozáků do Pekingu s listem, v němž vyzýval čchingského císaře Kchang-siho k podřízení se ruskému carovi;[3] nevydání Gantimura vysvětloval jeho stářím a nemocí a neexistencí carského rozhodnutí o něm a albazinské kozáky omlouval s tím, že se jen bránili útokům Daurů a Ďučerů, kteří při nájezdu do blízkosti Albazinu zabili tucet Rusů a ukradli jejich skot.[4] Milovanov vyrazil v dubnu 1670 a v květnu dojel do Pekingu,[5] přičemž pro cestu do Pekingu použil novou trasu[6] z Něrčinska k řece Arguň, poté k Chajlaru, přes Velký Chingan a údolím řeky Jal k řece Non a odtud na jihozápad k Pekingu.[3]
V Pekingu předal list v Dvoru závislých držav, jehož úředníci ho oficiálně přeložili císaři jako nabídku cara na podřízení se, to jest právě opačně.[3][5] Poté Milovanova oficiálně přijal císař před celým dvorem.[5] Do Něrčinska se Milovanov vrátil s čchingským zástupcem, který Aršinskému předal císařův list carovi, v němž císař za vydání Gantimura sliboval mír.[7] Čchingský list dopravil do Moskvy. Rusové na něj bezprostředně nereagovali, vyslanec Nikolaj Spafarij se však o několik let později odvolával na tento list s tím, že nepřijel z iniciativy Moskvy, ale na čchingskou výzvu.[7]
Roku 1675 Ignatij Milovanov znovu jel do Pekingu, aby upozornil čchingské úřady na příjezd Nikolaje Spafarije.[6] Začátkem 80. let měl již titul syna bojarského a pracoval na rozvoji zemědělství v Zabajkalsku a Poamuří, když mapoval povodí Šilky, Něrči, Amuru a Zeji a vyhledával místa vhodná pro založení polí. Mimo jiné navrhl založení města na místě pozdějšího Blagověščensku. Roku 1684 sloužil v Něrčinsku jako pomocník vojevody Ivana Vlasova.[6]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ МЯСНИКОВ, Владимир Степанович. Империя Цин и Русское государство в XVII веке. Хабаровск: Хабаровское книжное издательство, 1987. 512 s. S. 162–163. (rusky) [Dále jen Mjasnikov].
- ↑ Mjasnikov, s. 167–168.
- ↑ a b c Энциклопедия Забайкалья [online]. [cit. 2017-06-25]. Heslo Посольство Миловановых 1670. Podle Рус.-кит. отношения в XVII в.: материалы и документы. – М., 1969. – Т. 1.; autor hesla Куренная И.Г.. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Mjasnikov, s. 173–174.
- ↑ a b c Mjasnikov, s. 176–179.
- ↑ a b c Энциклопедия Забайкалья [online]. [cit. 2017-06-25]. Heslo Милованов И. М.. Autor hesla Балабанов В.Ф.. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b АЛЕКСАНДРОВ, Вадим Александровин. Россия на дальневосточных рубежах (вторая половина XVII в.). 1. vyd. Москва: Наука, 1969. S. 53–54. (rusky)