Ignácio de Loyola Brandão

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ignácio de Loyola Brandão
Narození31. července 1936 (87 let)
Araraquara
Povoláníspisovatel a novinář
Žánrromán, povídka, vědecká fikce a literatura pro děti a mládež
OceněníCena želvy za literaturu (2016)
Prêmio Machado de Assis (2016)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ignácio de Loyola Brandão (* 31. července 1936 Araraquara) je brazilský spisovatel. Svou první knihu, sbírku povídek Depois do Sol, vydal v roce 1965; první román Bebel que a Cidade Comeu vyšel v roce 1968. Již v roce 1969 dokončil další román Zero, který ale v Brazílii dlouho nemohl vyjít a vyšel nejprve v italském překladu (1974). Později byl přeložen do několika dalších jazyků, včetně češtiny (Maťa 2010 v překladu Josefa Kučery).[1] Je dvojnásobným držitelem ceny Prêmio Jabuti, a to za knihy O Menino que vendia Palavras (2008) a Os Olhos Cegos dos Cavalos (2015). V roce 2016 získal ocenění Prêmio Machado de Assis.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]