Ignác Grebáč-Orlov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ignác Grebáč-Orlov
Grebáč-Orlov Ignác (1888-1957).jpeg

Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1925 – 1935
Stranická příslušnost
Členství HSĽS

Narození 25. ledna 1888
Námestovo
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 26. dubna 1957 (ve věku 69 let)
Ružomberok
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profese spisovatel, básník a politik
Commons Kategorie Ignác Grebáč-Orlov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ignác Grebáč-Orlov, vlastním jménem Ignác Grebáč (25. ledna 1888 Námestovo[1]26. dubna 1957 Ružomberok)[2], byl slovenský římskokatolický kněz, československý politik, meziválečný poslanec Národního shromáždění za Hlinkovu slovenskou ľudovou stranu, básník, publicista a překladatel (používal pseudonymy Ignác Orlov, Benjamín, Vraňák, Vraňár apod.).

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Po gymnaziálních studiích v Trstené, Ružomberku a Rožňavě, kde v roce 1907 složil maturitní zkoušku, vstoupil do kněžského semináře ve Spišské Kapitule. Své básně, ovlivněné Pavlem Országhem-Hviezdoslavem, Ivanem Kraskem a poezií slovenské moderny, publikoval časopisecky už od roku 1909. V roce 1911 přijal kněžské svěcení a stal se kaplanem ve Veličné. V roce 1913 byl přeložen do Smižan, kde působil jako kaplan až do roku 1919 (s výjimkou první světové války, během níž byl polním kurátem na východní frontě). V roce 1919 byl jmenován farářem ve Veličné, jímž zůstal až do odchodu do důchodu, a začal také pracovat jako profesor gymnázia a redaktor časopisu Duchovný pastier a týdeníku Slovák v nepříliš vzdáleném Ružomberku.

Angažoval se také v politice. V roce 1913 spolu s Andrejem Hlinkou založil Slovenskou ľudovou stranu. V parlamentních volbách v roce 1925 za ni získal poslanecké křeslo v československém Národním shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929.[3] Podle údajů k roku 1929 byl profesí farářem ve Veličné na Oravě.[4] Působil i jako publicista (psal zejména osvětové a politické články) a básník.[5] V období válečného Slovenského státu byl okresním předsedou Hlinkovy Slovenské Lidové strany v Dolním Kubíně.[6] Po druhé světové válce se věnoval už pouze svému kněžskému poslání.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Piesne a dumky, Kníhtlačiarsky účastinársky spolok, Turčiansky Svätý Martin 1914
  • Bez domu – obrázok z času vojny vo štyroch dejstvách, Kníhtlačiarsky účastinársky spolok, Turčiansky Svätý Martin 1917
  • V povíchrici, Lev, Ružomberok 1919
  • Až lipa zakvitne, Lev, Ružomberok 1920
  • Svitaj nám, svitaj!, Lev, Ružomberok 1920
  • Slovenský legionár, Lev, Ružomberok 1922
  • Učiteľka – dráma v čtyroch dejstvách s premenou, Lev, Ružomberok 1922
  • Kytina, vlastním nákladem, Ružomberok 1925

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí, 1928, s. 1300. [online]. google.cz [cit. 2014-12-16]. Dostupné online. (česky) 
  3. Marek Gažík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-26]. Dostupné online. (česky) 
  4. 1. schůze, přípis volebního soudu [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-26]. Dostupné online. (česky) 
  5. Pavol Ušák Oliva – tvorca rajskej krásy [online]. gym.scspp.sk [cit. 2011-10-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  6. Štátny archív v Žiline so sídlom v Bytči, pracovisko Archív Dolný Kubín, fond Obvodný notársky úrad Dolný Kubín, Kartón 52, 2526/1943 adm.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]