Idiosynkrazie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zvuk hodin jako původce idiosynkrazie

Pojem idiosynkrazie (z řec. idios – vlastní, zvláštní, osobitý, nevšední a sinkrasys – směs tekutin) vyjadřuje:

  • jedinečnost, odlišující prvek chování nebo projevu
  • zvýšenou přecitlivělost, mnohdy až nepřekonatelný odpor vůči něčemu nebo někomu, různým vjemům nebo situacím

Rozlišení idiosynkrazie[editovat | editovat zdroj]

S idiosynkrazií se člověk může narodit, ale také ji získává přirozeně během života. Dále se vyskytují idiosynkrazie trvalé a pomíjející a v neposlední řadě duševní a tělesné.

Duševní idiosynkrazie je jistá přecitlivělost, v některých případech až nesnášenlivost na jisté konkrétní podněty, jejichž zdrojem mohou být jiní lidé nebo okolní prostředí. V případě, že se jedná o spontánně vzniklou idiosynkrazii mezi dvěma či více lidmi, může být komunikace mezi nimi značně narušena. Idiosynkrazie je nebezpečná proto, že směřuje pozornost jinam než ke sdělení samotnému. Pozornost je z velké části věnována rušivému elementu, který do jisté míry omezuje možnost plně se soustředit na projevy člena/členů komunikačního procesu. Lidé trpící idiosynkrazií reagují na podnět neobvykle, zatímco u ostatních lidí tento podnět žádné negativní pocity a emoce nevyvolává.

Idiosynkrazii může vyvolat specifická vůně, tón hlasu, pohyby, zvuky, vzhled apod. Konkrétně např. škrábání nehtů o zeď, časté opakování tzv. výplňkových slov typu „vlastně, prostě, jakoby“, mlaskání při jídle, pouliční hluk nebo třeba tikání hodin. Idiosynkrazií trpěla například i známá postava českých dějin, král Václav I., který podle slov Františka Palackého nesnášel zvonění kostelních zvonů. Proto se při jeho návštěvách různých měst zvonění zakazovalo.

  • Fyziologická idiosynkrazie

Fyziologická idiosynkrazie se projevuje zejména v podobě nežádoucí reakce při požití léků, potravin, alkoholu, různých drog apod. Známé příčiny projevu idiosynkrazie jsou například mléko a další mléčné výrobky. Idiosynkrazie má schopnost se projevit už při požití velmi malého množství a při prvním styku organismu s původcem idiosynkrazie. Pro vznik fyziologické idiosynkrazie se předpokládá určitá míra náchylnosti k některým látkám, nebo dlouhodobé působení menšího množství látky v těle. U osoby postižené idiosynkrazií se obvykle projevují nežádoucí reakce, jako jsou kožní vyrážky, silná nevolnost, bolest hlavy, zvýšení tělesné teploty atd. Pro úspěšnou léčbu je třeba identifikovat původce idiosynkrazie a omezit další užívání. Někdy je však příčinou fyziologické idiosynkrazie čistě psychologický problém, který se řeší terapií.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VYKOPALOVÁ, H. Komunikace jako součást profese. Zlín: Univerzita Tomáše Bati, 2005. ISBN 80-7318-344-7, s. 43

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]