Idézie mnohoplodá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Idesie mnohoplodá)
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Idézie mnohoplodá

alternativní popis obrázku chybí
Idézie mnohoplodá
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: malpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleď: vrbovité (Salicaceae)
Rod: idézie (Idesia)
Binomické jméno
Idesia polycarpa
Maxim., 1866
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Idézie mnohoplodá[1][2] (Idesia polycarpa), někdy uváděná i jako mrlina,[3] je rostlina z čeledi vrbovité a jediný druh rodu idézie. Je to dvoudomý opadavý strom se střídavými jednoduchými listy s dlanitou žilnatinou a se žlutozelenými bezkorunnými květy v bohatých latách. Vyskytuje se ve východní Asii.

Strom je občas pěstován jako okrasná a sbírková dřevina, je však i v nejteplejších oblastech České republiky choulostivý. Jeho plody jsou jedlé.

Plodící idézie mnohoplodá

Popis[editovat | editovat zdroj]

Idézie mnohoplodá je dvoudomý opadavý strom, dorůstající výšky 8 až 21 metrů. Borka je šedá, neodlupčivá. Listy jsou jednoduché, střídavé, dlouze řapíkaté, s drobnými opadavými palisty. Na vrcholu řapíku jsou 2 přisedlé žlázky. Čepel listu je 8 až 16 cm dlouhá a 7 až 15 cm široká, tence kožovitá, se srdčitou bází a zašpičatělou špicí, na okraji řídce žláznatě pilovitá. Žilnatina je dlanitá, s 3 až 5 od báze jdoucími žilkami.

Květy jsou vonné, jednopohlavné, žlutozelené, stopkaté, v bohatých, 20 až 30 cm dlouhých, vrcholových nebo úžlabních, převislých latách, někdy připomínajících hrozen. Kalich je složen z 5 (řidčeji 3 až 6) volných nebo jen na bázi srostlých, 5 až 6 mm dlouhých kališních lístků. Koruna chybí. Samčí květy mají průměr 1,2 až 1,6 cm. Obsahují mnoho volných tyčinek s tenkými nitkami, vyrůstajících ze žláznatého disku, a zakrnělý zbytek semeníku. Samičí květy jsou menší a nachází se v nich svrchní semeník obklopený četnými staminodii. Semeník obsahuje jedinou komůrku s mnoha vajíčky a nese 5 (3 až 6) na bázi srostlých čnělek. Plodem je bobule obsahující mnoho semen. Zralé plody jsou purpurové nebo oranžovočervené, kulovité, 8 až 10 mm dlouhé.[4]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Idesie se vyskytuje v Číně, Japonsku a Koreji, také na Tchaj-wanu a japonských ostrovech Rjúkjú. Roste v opadavých listnatých nebo smíšených lesích v nadmořských výškách od 400 do 3000 metrů.[4]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod Idesia byl v minulosti řazen do dnes již zrušené čeledi Flacourtiaceae.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Idézie je zřídka pěstována v teplých oblastech České republiky jako parková dřevina. Má sbírkový význam.[5] Je uváděna např. ze sbírek Dendrologické zahrady v Průhonicích, kde je vysazena v části nazvané Údolíčko.[6] Plody jsou jedlé.[7]

Pěstování a množení[editovat | editovat zdroj]

Idézie je teplomilná dřevina, prospívající v propustných půdách na polostinném stanovišti. V podmínkách České republiky potřebuje i v nejteplejších oblastech zimní kryt. Rozmnožuje se buď jarním výsevem stratifikovaného osiva, hřížením nebo polovyzrálými řízky. Je možné také množení kořenovými řízky.[3][1]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.  
  2. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha : Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky)  
  3. a b WALTER, Karel. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Praha : Brázda, 2001. ISBN 80-209-0268-6.  
  4. a b YANG, Qiner; ZMARZTY, Sue. Flora of China: Idesia [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  5. HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 2. Praha : SZN, 1978. ISBN 07-105-78.  
  6. Florius - katalog botanických zahrad [online]. . Dostupné online.  
  7. HEDRICK, U.P. (ed.). Sturtevant's edible plants of the world. [s.l.] : [s.n.], 1919. (anglicky)