Ida Marie Šumová

Ida Marie Šumová
Ida Marie Šumová
Rodné jméno	Sudická
Narození	14. března 1914; Ždánice, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	14. dubna 1992 (78 let); Teplá (Třebenice), Československo
Místo pohřbení	Benešov nad Ploučnicí
Povolání	odbojářka a meteoroložka
Choť	Josef Šuma
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Ida Marie Šumová, rozená Sudická (14. března 1914 Ždánice – 14. dubna 1992 Teplá) byla česká účastnice zahraničního odboje za 2. světové války a příslušnice Ženských pomocných leteckých sborů v pozici pomocné meteoroložky.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházela z rolnické rodiny. Po maturitě na reálném gymnáziu v Kyjově pokračovala ve studiu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, ale po třech letech školu přerušila a odjela do Británie, aby se zlepšila v angličtině. Zde ji zastihla válka a vrátit domů se nemohla, proto začala pomáhat jiným Čechoslovákům s odchodem z okupované domoviny. Prošla ošetřovatelským kurzem a po něm pracovala ve válečné nemocnici ve městě Walton-on-Thames.

V lednu 1943 nastoupila k Ženským pomocným leteckým sborům, které poskytovaly podporu Královskému letectvu. Základní vojenský výcvik získala na základně Maurcamb a dále meteorologický kurz. Jako asistentka meteorologa byla přiřazena k 311. československé bombardovací peruti, kde jako palubní mechanik působil Josef Šuma. S ním se poznala při službě ve Skotsku a v únoru 1944 se za něj provdala. Téhož roku otěhotněla, a proto byla ještě během války demobilizována. Rodina žila ve Skotsku.

Po válce se s manželem, s nímž měla celkem pět dětí, vrátila do Československa. Zde je ovšem čekala perzekuce pro jejich dřívější působení v zahraničí. Krátce žili ve Vilémově, pak se usadili v Benešově nad Ploučnicí. Ida Marie Šumová pracovala ve školství, ale kvůli svému dřívějšímu působení v Británii a také náboženskému přesvědčení, které se neslučovalo s tehdejším komunistickým režimem, byla v 60. letech propuštěna, podobný osud přitom stihl i jejího manžela. Následně pracovala jako úřednice.

Po sametové revoluci byla rehabilitována a zároveň povýšena do hodnosti major ve výslužbě.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

HELMICHOVÁ, Šárka, ed. Statečné ženy, o kterých se málo ví. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – AVIS, 2003. 76 s. ISBN 80-7278-178-2.
NAJMAN, Zdeněk, ROTBAUER, Tomáš a STARÁ, Anna, ed. Českoslovenští letci v RAF: litoměřický region. [Ústí nad Labem]: Severočeská vědecká knihovna, 2010. [84] s. ISBN 978-80-7055-174-5.
VÁŇA, Josef, Sigmund, John a PADIOR, Emil. Příslušníci československého letectva v RAF. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – AVIS, 1999. 272 s. ISBN 80-86049-58-2.
VÁVROVÁ, Milada. Rosničkářka. In: VÁVROVÁ, Milada. Vojáci v sukních. Jihlava: Vávrová Milada, c2001, s. 110–111.

Externí odkazy