Hydroxid olovnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hydroxid olovnatý
Vzhled hydroxidu olovnatého

Vzhled hydroxidu olovnatého

Obecné
Systematický název Hydroxid olovnatý
Anglický název Lead(II) hydroxide
lead hydroxide
plumbous hydroxide
Německý název Blei(II)-hydroxid
Sumární vzorec Pb(OH)2
Vzhled bílý amorfní prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS
SMILES [OH-].[OH-].[Pb+2]
InChI 1S/2H2O.Pb/h2*1H2;/q;;+2/p-2
1/2H2O.Pb/h2*1H2;/q;;+2/p-2
Vlastnosti
Molární hmotnost 241,21 g/mol
Teplota tání 135 °C (rozklad)
Hustota 7,410 g/cm3
Rozpustnost ve vodě 1,55 g/100 ml (20 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
rozpustný v zředěných kyselinách a zásadách
nerozpustný v acetonu a kyselině octové
Součin rozpustnosti 1,42×10−20
Bezpečnost
Toxický
Toxický (T)
R-věty R25
S-věty S1/2, S20/21, S29/56, S45
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
2
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hydroxid olovnatý je anorganická sloučenina se vzorcem Pb(OH)2, patřící mezi hydroxidy. Jako ostatní rozpustné sloučeniny olova je toxický. Ačkoli se vyskytuje jako v podstatě jednoduchá sloučenina, není jisté, jestli je v pevném skupenství stabilní.[1]
V praxi se tam, kde by se měl vyskytovat hydroxid olovnatý, setkáváme se zásaditým uhličitanem olovnatým (PbCO3·2Pb(OH)2) nebo oxidem olovnatým (PbO). V minulosti to byl předmět velkého zmatku.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Když se přidá hydroxid alkalického kovu do roztoku olovnaté soli, vzniká hydrátovaný oxid olovnatý PbO·xH2O (kde x je menší než 1).
Opatrnou hydrolýzou octanu olovnatého vzniká krystalický produkt se vzorcem 6 PbO·2 H2O = Pb6O4(OH)4.[2]

Reakce[editovat | editovat zdroj]

V roztoku je hydroxid olovnatý poněkud slabou zásadou, vytváří olovnatý kationt Pb2+. Tento kationt hydrolyzuje na Pb(OH)+, Pb(OH)2(aq), Pb(OH)3 a další iont, jako například Pb4(OH)44+, Pb3(OH)42+ a Pb6O(OH)64+.[2].

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lead(II) hydroxide na anglické Wikipedii.

  1. G. Todd and E. Parry. Character of Lead Hydroxide and Basic Lead Carbonate. Nature. 1964, s. 386–387. DOI:10.1038/202386a0. (anglicky) 
  2. a b Von Egon Wiberg, Nils Wiberg, Arnold Frederick Holleman, "Inorganic Chemistry", Academic Press, 2001 (Google books).