Hutě pod Třemšínem

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hutě pod Třemšínem
Chalupa v Hutích pod Třemšínem
Chalupa v Hutích pod Třemšínem
Lokalita
Charakterčást města
ObecRožmitál pod Třemšínem
OkresPříbram
KrajStředočeský kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel128 (2011)[1]
Katastrální územíHutě pod Třemšínem (11,57 km²)
PSČ262 42
Počet domů67 (2011)[1]
Hutě pod Třemšínem
Hutě pod Třemšínem
Další údaje
Kód části obce50008
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hutě pod Třemšínem (německy Eisenhammer) jsou část města Rožmitál pod Třemšínem v okrese Příbram. Nachází se asi čtyři kilometry západně od Rožmitálu pod Třemšínem. Částí města protéká řeka Skalice. Je zde evidováno 119 adres.[2] V roce 2011 zde trvale žilo 128 obyvatel.[3] Hutě pod Třemšínem je také název katastrálního území o rozloze 11,57 km². Místně se dělí na Přední Hutě a Zadní Hutě.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1654.[5] Dříve při skelných hutích vznikla část místně nazývaná jako Přední Hutě. Hutě byly založeny v panských lesích pod vrchem Třemšín. Nejdříve zde vznikly boudy a chalupy pro dělníky a říkalo se jim„ chalupy u hutí v lesích“ nebo podle polohy také „za hutěmi“. Byly zde také zádušní lesy a v nich dědiny. Držitelé zádušních pozemků byli povinni robotovat pro faráře. Za třicetileté války zde měli rožmitálští uschovány kostelní věci, ale nepřátelské i císařské vojsko vniklo i sem a vše zpustošilo. Skelné hutě zanikly asi okolo roku 1750. V roce 1790 zde bylo 14 domků a nová osada byla zvána „Hořejší Hutě“. Roku 1837 zde bylo 18 domků, 1880 – 20, r. 1900 – 22. K osadě Přední Hutě patří osamělý „Petrovicův“ mlýn postavený roku 1730. Dříve se nazýval jmény „Král“ nebo u „Fajta“. Zadní Hutě byly založeny později než Přední Hutě asi počátkem 18. století, dále k lesu pod vrchem Třemšín. K Zadním Hutím náleží samota „Pod kotly“, kdysi hamr, pak pila, nějaký čas valcha, a pak hájovna. Farou Hutě patří do Starého Rožmitálu, poštou do Rožmitálu.

V roce 1980 byla obec připojena k městu Rožmitál pod Třemšínem.[6]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Školou patřily Hutě do Věšína, kam byla cesta v zimě velmi obtížná, proto občané v roce 1895 žádali zemskou školní radu, aby si směli vystavět vlastní školu. Škola byla postavena následujícího roku tak aby vyhovovala oboum osadám. Dne 29. ledna 1900 se zde začal vyučovat správce školy Matěj Krotil. K budově náležela školní zahrádka a letní tělocvična. V roce 1906 byla škola patrem rozšířena o další třídu. Prvním učitelem ve 2. třídě byl Karel Hrdina.[4] Od roku 1909 se zde vyučovalo také ženským ručním pracím – tzv. industriální výchova, kterou vyučovala Hedvika Krotilová, manželka řídícího učitele. Všechny děti byly osvobozeny od školného a chudým dětem byly poskytovány učební pomůcky. V roce 1913 do školy docházelo 94 dětí – 46 chlapců a 48 dívek.[7]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Do západní části katastrálního území zasahují přírodní rezervace Getsemanka a přírodní památka Hřebenec.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Hengst, na vrcholu Kobylí hlava

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Počet domů podle databáze ministerstva vnitra k 9. říjnu 2009
  3. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 154. 
  4. a b SLAVÍK, František Augustin. Rožmitál pod Třemšínem a jeho okolí.. Rožmitál pod Třemšínem: [s.n.], 2005. 294 s. ISBN 80-239-4958-6. Kapitola Zalány, s. 283. (česky) 
  5. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. 1. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 176. 
  6. Historický lexikon obcí České republiky - 1869 - 2011 [online]. Český statistický úřad [cit. 2020-08-16]. Dostupné online. 
  7. SIBLÍK, Josef. Blatensko a Březnicko. 2. vyd. Brno: Garn, 2014. 487 s. S. 407–408. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]