Husice australská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHusice australská
alternativní popis obrázku chybí
Samec
alternativní popis obrázku chybí
Samice
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádvrubozobí (Anseriformes)
Čeleďkachnovití (Anatidae)
Rodhusice (Tadorna)
Binomické jméno
Tadorna tadornoides
(Jardine & Selby, 1828)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Husice australská (Tadorna tadornoides) je druh velké pestrobarevné kachny z rodu Tadorna, která se endemicky vyskytuje v Austrálii. Preferuje brakické vody, avšak vyskytuje se i ve sladkých a slaných vodách. Její populace stoupá díky přeměně krajiny na pastviny, které husici vyhovují.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Druh byl poprvé popsán v roce 1828 jako Anas tadornoides. O popis se zasloužili anglický ornitolog Prideaux John Selby a skotský přírodovědec Sir William Jardine.[2] Druhové jméno tadornoides odkazuje k druhu Anas tadorna (Linnaeus, 1758) (řecké -oidēs = připomínající).[3] Husice australská netvoří žádné poddruhy.[4] K dalším českým názvům patří husice pestrá.[5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Husice australské v letu

Jedná se o velkou kachnu s nápadným opeřením, malou hlavou a krátkým zobákem.[6] Samec dosahuje výšky 59−72 cm, samice 55−68 cm.[7] Samec váží 1600 g, samice 1300 g.[8] Duhovky jsou tmavě hnědé, zobák černý a nohy šedé.[7] Samec má krk a hlavu černou s iridiscentně zeleným odleskem. Na spodní straně krku se nachází bílý prstenec, který odděluje skořicovou hruď a šíji. Hřbet a kostřec jsou černé, svrchní část krovek je bílá, letky jsou černé. Zrcátko (peří předloketních letek) je u báze černé a u konců nápadně zelené. Ramenní letky jsou kaštanové. Spodní strana těla včetně břicha je tmavě hnědá, spodní krovky ocasní jsou černé. Samice je podobná samci, avšak její hruď je nápadně kaštanová a kolem báze zobáku se obtáčí nápadný bílý kroužek.[6][7]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Husice australská se endemicky vyskytuje pouze v Austrálii. Obývá močály a pastviny v jihozápadní a jihovýchodní části australského kontinentu, přítomná je i v Tasmánii a některých ostrůvcích kolem jižního pobřeží Austrálie. V oblibě má hlavně má hlavně nížinatá brakická jezera.[7] Vyskytuje se nicméně i na sladkovodních plochách nebo dokonce na moři. V případě výskytu ve slaných vodách však zalétává i dlouhé vzdálenosti ke sladkovodním zdrojům vody, kterou potřebuje k pití.[9]

Zatoulaní jedinci jsou pravidelně pozorováni na Novém Zélandu, kde se druh často mísí s husicí rajskou. V 80. letech 20. století se husice australská objevila i na ostrově Norfolk.[10]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Letící hejno husic australských

Husice australská se často shlukuje do hejn o stovkách až tísnících jedincích. Jedná se o poměrně plaché ptáky, avšak v oblastech v blízkosti lidských sídel si mohou na člověka zvyknout a zkrotnout.[10] Jsou to silní letci, za letu často vydávají výrazné čank-čank.[7] Přepeřuje dvakrát za rok − na podzim přes zahnízděním a koncem jara po období hnízdění.[7]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se rostlinným materiálem i vodními bezobratlými živočichy. Z pojídaných rostlin lze jmenovat jetel (Trifolium), zelenivky (Chlorophyceae), troskuty (Cynodon) či azoly (Azolla). Často pojídanými bezobratlými živočichy jsou pakomárovití (Chironomidae) a klešťanky (Corixa).[9]

Zatímco nedospělé husice se pro potravu potápí často, dospělci pouze během přepeřování, během kterého jsou na měsíc nelétaví, nebo v případě zranění, které jim znemožňuje let.[10]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Samice (vpředu) a samec

Husice australská tvoří dlouholeté, snad i trvalé páry. Do hnízdišť dolétá v březnu. V dubnu a květnu dochází k zabírání teritoria, které typicky zahrnuje menší vodní plochu jako je rybníček nebo část větší vodní plochy. Samotné zahnízdění probíhá od červa do října, nejčastěji v červenci a srpnu.[7] Husice zahnizďuje nejraději v dutinách stromu, často i kolem 20 metrů nad zemí. V případě nedostupnosti vhodných stromových dutin může zahnízdit i na zemi v králičích norách nebo v husté vegetaci. Vejce jsou kladena v denních intervalech, velikost snůšky se pohybuje mezi 10−14 vejci.[9] Oválná krémová vejce mají rozměr 68×48 mm.[7] Inkubuje pouze samice po dobu 30−32 dnů.[9] Zatímco samice inkubuje, samec zakládá další teritorium, které může být i několik kilometrů od hnízdiště, kam se chodí samice během inkubace krmit a kde bude po vyklubání mláďat probíhat jejich výchova.[7] K osamostatnění mláďat dochází kolem věku 50−70 dní.[9] První zahnízdění nastává kolem věku 2 let.[7]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Husici australskou aktuálně nic neohrožuje − naopak, její početnost stoupá díky přeměně lesů a zemědělských ploch na farmářské pastviny, které husici vyhovují nejvíce, jelikož vedle čerstvé trávy mají přístup i k rybníčkům s vodou budovaných pro napájení dobytka.[11]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Husice rajská byla v září 2023 chována v necelých dvou desítkách evropských zoo. Mezi nimi nechyběly ani dvě české zoologické zahrady, a sice Zoo Plzeň a Zoo Praha. V minulosti byla chována i v Zoo Liberec.[12]

V Zoo Praha byl tento druh chován v letech 1975 až 2000. První odchov v historii zoo se povedl v roce 1993. K obnovení chovu husic australských došlo v roce 2019, kdy byl v polovině července přivezen pár ze Zoo Plzeň.[12][13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ Checklist Committee. Checklist of the birds of New Zealand, Norfolk and Macquarie Islands, and the Ross Dependency, Antarctica. 5. vyd. Wellington: Ornithological Society of New Zealand, 2022. Dostupné online. S. 30. (anglicky) 
  3. ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names [online]. 2010 [cit. 2020-06-29]. S. 377. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Screamers, ducks, geese, swans. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List 13.2 [cit. 2023-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Tadorna tadornoides. www.biolib.cz [online]. BioLib: Biological library [cit. 2023-09-05]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b SIMPSON, Ken. Field guide to the birds of Australia: the most complete one-volume book of identification. London: Christopher Helm, 1994. Dostupné online. ISBN 978-0-7136-3930-8. S. 58. 
  7. ↑ a b c d e f g h i j Kolektiv autorů, 2007. Reader's digest complete book of Australian birds. Sydney: Reader's Digest (Australia). ISBN 978-0-949819-99-4. S. 144. (anglicky) 
  8. ↑ HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; ONLEY, Derek, 2015. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books. ISBN 9780143570929. S. 28. (anglicky) 
  9. ↑ a b c d e JOHNSGARD, Paul A., 2010. Ducks, geese, and swans of the world. Lincoln, Nebraska, US: University of Nebraska Press. ISBN 9780803209534. S. 120–122. (anglicky) 
  10. ↑ a b c GRIFFIN, P. Chestnut-breasted shelduck [online]. New Zealand Birds Online, 2013, rev. 2022 [cit. 2023-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Tadorna tadornoides [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2023-09-05]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22680011A92838835.en. (anglicky) 
  12. ↑ a b Tadorna tadornoides. Zootierliste.de [online]. [cit. 2023-09-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-04-22]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; ONLEY, Derek, 2015. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books. ISBN 9780143570929. (anglicky) 
  • JOHNSGARD, Paul A., 2010. Ducks, geese, and swans of the world. Lincoln, Nebraska, US: University of Nebraska Press. ISBN 9780803209534. (anglicky) 
  • MARCHANT, S.; HIGGINS, P. J., 1990. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds: Ratites to ducks - Part B, Australian pelican to ducks. Svazek 1. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 0-19-553762-9. (anglicky) 
  • Kolektiv autorů, 2007. Reader's digest complete book of Australian birds. Sydney: Reader's Digest (Australia). ISBN 978-0-949819-99-4. (anglicky) 
  • SIMPSON, Ken. Field guide to the birds of Australia: the most complete one-volume book of identification. London: Christopher Helm, 1994. Dostupné online. ISBN 978-0-7136-3930-8. S. 58. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Husice_australská&oldid=23837005“