Husův sbor (Litovel)
| Husův sbor | |
|---|---|
.jpg) Pohled od jihovýchodu | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Olomoucký |
| Okres | Olomouc |
| Obec | Litovel |
| Souřadnice | 49°42′5,03″ s. š., 17°4′42,34″ v. d. |
| Základní informace | |
| Církev | Církev československá husitská |
| Diecéze | Olomoucká |
| Vikariát | Šumperk |
| Současný majitel | Náboženská obec Církve československé husitské v Litovli |
| Architektonický popis | |
| Výstavba | 1892 (jako sokolovna) 1927 (přestavba na Husův sbor) |
| Další informace | |
| Adresa | Husova 22 |
| Ulice | Husova |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Husův sbor v Litovli je modlitebna Církve československé husitské nacházející se v Husově ulici, na západním břehu Uničovského rybníka, asi 200 m východně od náměstí Přemysla Otakara. Jde o nejmladší sakrální architektonickou památku ve městě, jejíž historie je úzce spojena s místním českým národním hnutím.[1] Budova původně sloužila jako sokolovna a teprve ve 20. letech dvacátého století byla přestavěna pro církevní účely.
Sokolovna[editovat | editovat zdroj]
Od 80. let 19. století procházela Husova ulice velkým stavebním rozvojem.[2] Budovu dnešního Husova sboru zde v blízkosti rybníka vystavěl roku 1892 pro své potřeby tělovýchovný spolek Sokol, a to podle návrhu stavitele Jana Kunčara. Její stavba se setkala s nevolí obecní rady, v níž zasedali měšťané německé národnosti, a proto se ji podařilo otevřít až 24.–25. června následujícího roku.[1] Zpočátku to byla pouze přízemní budova,[3] ovšem během následujících dalších 16 let byla postupně dostavována.[1] Na její někdejší tělovýchovný účel dodnes upomínají především podlouhlá okna po stranách.[4] Kromě toho sloužila též jako kulturní středisko a hrávalo se v ní také divadlo.[3] Od roku 1898 v ní fungovala veřejná čítárna a mezi lety 1904 a 1920 veřejná knihovna.[5]
Za první světové války sokolovna sloužila jako vojenský lazaret[4] a během této doby byla silně devastována. Roku 1919 ji proto spolek prodal městu,[1] které ji krátce nato roku 1922 prodalo nedávno založené Církvi československé husitské.[3] Náboženská obec nové církve totiž v Litovli vedla spor o kostel svatého Marka[1] a musela se provizorně scházet v prostorách hotelu Záložna. Ziskem bývalé sokolovny byl tedy její problém s prostorem pro bohoslužby vyřešen. Tělovýchovný spolek Sokol si pak později nedaleko odtud, v sousedství gymnázia (dnes Gymnázium Jana Opletala) v dnešní Opletalově ulici, postavil sokolovnu novou.[4]
Husův sbor[editovat | editovat zdroj]
Husitská církev musela zdevastovanou stavbu nejprve zprovoznit a upravit pro své potřeby. Rekonstrukce se protáhla a opravená budova bývalé sokolovny byla znovu slavnostně otevřena, tentokrát již jako Husův sbor, až 4. září 1927.[1] Přestavba reflektovala nový účel budovy, na níž mimo jiné přibyla malá věž se zvonem.[4] Akademický malíř František Doubrava z Litovle vytvořil nad hlavním vchodem rozměrné sgrafito. O něco výše pak byl umístěn výklenek s bustou Jana Husa s nápisem „Pravda vítězí“. Na střechu této strany budovy byl postaven dvojramenný kříž. Na opačnou (východní) stranu kostela byla umístěna busta Jana Amose Komenského s heslem „Osvětou ke svobodě“ a na vrchol štítu velký kalich,[3] který nahradil symbol sokola s rozpjatými křídly.[4]
Ve stroze zařízeném interiéru kostela se na vyvýšeném místě nachází dřevěný oltářní stůl s kazatelnou, nad nimiž je umístěn drátěný kalich, trnová koruna a kříž. Vzadu na zdi visí velký dřevěný kříž. Věřící při bohoslužbách sedí na židlích.[4] Celému prostoru pak dominuje obraz Hus na hranici kostnické od místního malíře a učitele na litovelském gymnáziu Oldřicha Cihelky.[1]
Zatím poslední stavební úpravy, hodnocené jako velmi necitlivé a poplatné své době, kostel postoupil na přelomu 70. a 80. let dvacátého století.[1]
Jako farář zde působil mimo jiné též litovelský historik Josef Bezděčka.[1]
Přístupnost veřejnosti[editovat | editovat zdroj]
Modlitebna je veřejnosti přístupna v době bohoslužeb, které se konají každou neděli. Kolumbárium je otevřeno každý den.[6]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i URVÁLEK, Radovan. Litovel a okolí. Olomouc: Petr Baštan, 2006. ISBN 80-903275-4-0. Kapitola Sochova vila, s. 33.
- ↑ KRYL, Milan. Ikonografie Litovle [online]. 2007 [cit. 2016-12-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Kostel Husův sbor [online]. Město Litovel, 2011-08-10 [cit. 2016-12-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f SPURNÝ, Aleš. Litovelský Husův sbor byl přestavěn ze sokolovny. Český rozhlas Olomouc [online]. 2015-07-05 [cit. 2016-12-18]. Dostupné online. Doprovodný audiozáznam.
- ↑ Městská knihovna v Litovli v důležitých datech [online]. Městská knihovna Litovel [cit. 2017-06-10]. Dostupné online.
- ↑ Noc kostelů: Litovel, Husův sbor [online]. Rev. 2016. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Husův sbor v Litovli na Wikimedia Commons
