Husí cesta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Husí cesta
(Stará Husí cesta)
Úvoz na okraji lesa mezi plošinou Amerika u Dřevčic a rozcestím před Martinskými stěnami v Roverských skalách. Vlevo základy menší stavby, zatesané do skály.
Úvoz na okraji lesa mezi plošinou Amerika u Dřevčic a rozcestím před Martinskými stěnami v Roverských skalách. Vlevo základy menší stavby, zatesané do skály.
Základní informace
Typ historická obchodní cesta, v současnosti turistická stezka
Lokalizace
Poloha Oblast Roverských skal v nejjižnější části okresu Česká Lípa (dochovaná část cesty)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Husí cesta, též Stará Husí cesta (označení původního úseku cesty mezi Dřevčicemi a rozcestím u Martinských stěn, německy Gans Weg) je historická cesta na pomezí okresů Česká Lípa a Litoměřice, tj. Libereckého a Ústeckého kraje, která vedla z Úštěka přes Skalku do Dubé a Doks.[1] Pozůstatky staré cesty v prostoru mezi Skalkou a Dubou jsou součástí Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj a evropsky významné lokality Roverské skály.[2]

Původ názvu[editovat | editovat zdroj]

Název "Husí cesta" je obvykle odvozován od vrchu Husa v Roverských skalách, kolem něhož cesta vede a kterému dominuje stejnojmenný skalní útvar ze železitého pískovce. Objevily se i jiné výklady názvu cesty - například občan Fleischer ze Zátyní, který kolem roku 1905 působil jako průvodce na Husí cestě, odvozoval její jméno od toho, že trasa mezi Skalkou a Husou neustále mění směr a tudíž se podobá kolébavé husí chůzi. Jako neopodstatněnou spekulaci lze uvést tezi Bohumila Kinského, českolipského učitele, muzejníka a autora regionálních turistických průvodců, který se v dobách tzv. první republiky snažil prosazovat vše české a ve své publikaci z roku 1936 název cesty i kopce spojil s husitstvím.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pod německým názvem Gans Weg byla Husí cesta poprvé písemně zaznamenána na mapě prvního vojenského (tzv. josefského či josefínského) mapování z období let 1764–1768,[1]ovšem je pravděpodobné, že tato komunikace zde existovala již od středověku. O necelé století později, v mapách stabilního katastru z roku 1843, je toto označení přesunuto na úsek cesty, směřující mimo Dřevčice k Zátyní. Původní trasa z Dřevčic do Skalky, nyní označovaná jako Stará Husí cesta, je v této mapě popsána jako Auschauer Weg, tj. Úštěcká cesta. Později byla trasa turisticky vyznačené Husí cesty směrována ještě jižněji, a to do Pavliček.[1] S ohledem na členitost terénu v oblasti Roverských skal Husí cesta nebyla nikdy rozšířena a proměněna v silnici pro automobilovou dopravu a zůstala zachována jen v podobě lesních a turistických stezek. Na konci 19. století byla údajně cesta v terénu již tak málo zřetelná, že se poutníkům doporučovalo najmout si na tuto cestu průvodce.[3]

Obnovení staré cesty[editovat | editovat zdroj]

Cesta u Dřevčické rokle

Zatímco na skalnatém podloží v lesnaté krajině se místy stopy staré cesty zachovaly, jeden z nejstarších úseků, který vedl přes pole od okraje lesa u Martinských stěn k Dřevčické rokli, byl v dobách kolektivizace a budování socialistického zemědělství rozorán. Zanikla tak nejkratší historická spojnice mezi Dřevčicemi a Skalkou - původní úsek mezi odbočkou od rozcestí u křížku a rozcestím u Martinské stěny byl dlouhý 1,8 km, kdežto obcházka kolem osady Máselník (Butterberg) a Velkou Řebčici činila 3,4 km, tedy téměř dvojnásobek.[1]

Na počátku snahy o obnovení staré stezky bylo několik faktorů: zjištění, publikované geologem Jiřím Adamovičem, že zaniklá polní cesta byla součástí historické Husí cesty, iniciativa členů trampské osady Roverští patrioti, vycházející z objevení menšího skalnatého úvozu s pozůstatky stavby na okraji lesa u pole Amerika v trase zaniklé cesty, a v neposlední řadě i skutečnost, že vlastníkem poloviny šíře někdejší cesty, dosud zapsané v katastru, bylo město Dubá. Podle katastrální mapy byl na náklady města vytyčen chybějící úsek historické cesty mezi mohutným dubem na jedné straně a starým úvozem na straně druhé. Brigádnické činnosti, která zahrnovala nejen zpevnění cesty, vytyčené přes pole, ale i vyčištění a zprůchodnění přilehlých lesních úseků Husí cesty, se bez nároku na odměnu ujaly desítky dobrovolníků - členů Roverských patriotů a jejich příznivců.[1]

Alej roku 2017[editovat | editovat zdroj]

Začátek aleje u starého dubu

Aby obnovená cesta nemohla být při hospodaření na přilehlých pozemcích rozorána, bylo rozhodnuto podél ní vysadit alej ovocných stromů. V listopadu roku 2015 bylo podél této tzv. Staré Husí cesty vysázeno celkem 63 stromů - s výjimkou čtyř dubů se jednalo výhradně o ovocné stromy, reprezentující sedmnáct starých odrůd jabloní, hrušní, slivoní, třešní a višní.[4] [5] Každý stromek byl opatřen dřevěnou visačkou s logem cesty, jménem patrona, který uhradil všechny náklady a pomohl strom vysázet, a s datem zasazení stromu.[1] V roce 2017 byla tato teprve dva roky stará alej podél obnovené Husí cesty přihlášena do celostátní soutěže Alej roku, vyhlašované spolkem Arnika. Mezi více než šesti desítkami nominovaných stromořadí alej na Staré Husí cestě v této anketě získala nejvíce hlasů a tudíž první místo, spojené s titulem Alej roku 2017.[4][5][6]

Přístup[editovat | editovat zdroj]

Obnovená Stará Husí cesta byla ve spolupráci s Klubem českých turistů označena jako žlutá trasa z Dřevčic až k rozcestí U Martinské stěny, kde navazuje na páteřní červenou trasu, která na jednu stranu vede kolem Martinských stěn, Krápníku, Tisícového kamene a Husy do Skalky, a na druhou stranu, tj. na jih, sleduje novější větev Husí cesty z 19. století, směřující k Zátyní. [2] Pro cykloturisty zde byl vytvořen zvláštní "Husí okruh", který je označen jako cyklotrasa č. 0058 a na který se lze připojit z tras č. 211 a 0057 od Dřevčic a Lhoty.[7]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f KMÍNEK, Petr. Stará Husí cesta. Dubáček [online]. Městský úřad Dubá, červen 2015 [cit. 2019-10-17]. S. 8–9. Dostupné online. 
  2. a b Seznam. Roverské skály [online]. mapy.cz [cit. 2019-10-17]. Dostupné online. 
  3. a b Sto roků na Husí cestě. Roverská sosna [online]. Trampský oddíl Roverští patrioti [cit. 2019-10-17]. S. 11-12. Dostupné online. 
  4. a b HENZL, Jaromír. Alej na Staré Husí cestě [online]. Arnika [cit. 2019-10-17]. Dostupné online. 
  5. a b LÁNSKÝ, Tomáš. Nejkrásnější alej je z Dubé. Jsou jí dva roky a vysázeli ji trampové. iDNES [online]. 2017-12-14 [cit. 2019-10-17]. Dostupné online. 
  6. Vyhlášení Aleje roku 2017 - 12. května 2018 [online]. TO Roverští patrioti, 2018 [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. 
  7. Husí cesta coby okruh [online]. Mělník: Mělník - turistický portál, 2018-03-29 [cit. 2019-10-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]