Hubert Pilčík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hubert Pilčík
Narození 14. října 1891
Nový Hrozenkov
Úmrtí 9. září 1951 (ve věku 59 let)
Plzeň
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Hubert Pilčík (14. října 1891, Nový Hrozenkov9. září 1951, Plzeň) byl český sériový vrah. Své vraždy páchal v letech 19481951. Celkem byl usvědčen z pěti vražd, ale obětí bylo pravděpodobně více. Celkový počet jeho obětí je neznámý. Je možné, že je Pilčík vrahem s největším počtem obětí v Československu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pracoval u Škodových závodů v Plzni jako zámečník. Oženil se s o 11 let mladší Antonií. Toto manželství zůstalo bezdětné.

Bydlel v Senci a měl zde velmi dobrou pověst. Byl známý jako bylinkář a milovník přírody. Působil jako převaděč, ale zájemce o přechod přes železnou oponu vraždil na odlehlých místech a poté se zmocnil jejich věcí. Kromě toho také prokazatelně loupil v domech sousedů, na což se přišlo až po jeho zadržení. Doma měl malý zbrojní arzenál, do nějž patřil anglický samopal Sten, rakouská pistole značky Roth-Steyr ráže 8 mm, československá pistole CZ ráže 7,65 mm, anglický revolver, německý výsadkářský nůž s vysouvací čepelí a obušek s kovovým jádrem. Některé lidi však skutečně převedl, a to kvůli tomu, že je neměl o co okrást a aby se vyvaroval podezření.

Zločiny[editovat | editovat zdroj]

Jedněmi z těch, které měl převést, byl i Emanuel Balley a jeho dcera Renata. Emanuela Balleye 6. března 1951 v hájence Lipovka omráčil úderem do zátylku a poté polil motorovým olejem a zapálil. Při pitvě byly v žilách nalezeny stopy po varu krve, což prokázalo, že Balley uhořel zaživa. Renatu Balleyovou Pilčík v lese omráčil pytlíkem s pískem, uškrtil provazem a poté zahrabal v malé lesní pískovně. Zde ji 20. července nalezly děti, které šly nasbírat písek k drhnutí špinavých hrnců. K identifikaci posloužil stomatologický nález, se kterým policie obcházela dentisty v Plzni. Jeden z nich označil netradiční „acolitovou inlay“ za svou práci a vyhledal jméno pacientky. Pilčík dále uvěznil Danielu (či Dagmar) Balleyovou (12), neteř Renaty Balleyové. Tu připoutanou k dřevěné desce držel v kozím chlívku, aby o ní jeho žena nevěděla. Zde ji pohlavně zneužíval a mučil. Aby utlumil její křik, dával jí na hlavu bednu s dvojitými stěnami vyplněnými hadry. Nutil ji psát dopisy, které měly utvrdit ostatní v domnění, že je Pilčík převedl. Podvyživenou dívku vidělo i několik sousedů, protože ji Pilčík někdy v nepřítomnosti ženy pouštěl.

Nález těl Balleyových vyšetřovatele dovedla k příbuzné, která své převedení přes hranici odložila kvůli počasí a strachu jít v noci přes les. Ta nejdříve odmítala spolupracovat, protože se domnívala, že policie vyšetřuje ilegální přechod přes hranice. Poté, co se dozvěděla, že se našla těla jejích příbuzných, dala vyšetřovatelům Pilčíkovu adresu. Sama ho znala pouze pod přezdívkou strýček. 6. září byla celá čtvrť zajištěna a dva policisté pod záminkou výměny elektrických hodin vstoupili do domu a Pilčíka zatkli. Policie u něj nalezla spoustu osobních předmětů a dokladů. Po jejich vyhodnocení bylo určeno, že Pilčík zabil kromě Balleyových minimálně další tři lidi. Danielu Balleyovou policisté našli při prohlídce lesa živou, avšak ve špatném fyzickém i psychickém stavu. Vypověděla o věznění i mučení, kterého se na ní dopustil. Sám Pilčík zapíral, vymýšlel si a měnil výpovědi. Vraždy, které prokazatelně spáchal, zapíral; naopak se přiznával k vraždám lidí, kteří byli stále naživu. Pilčík také přiznal, že na dobu svého zatčení původně plánoval vraždu své manželky.

Dalšími zavražděnými jsou jistý inženýr Kraus, jehož tělo bylo nalezeno v lese zaházené větvemi, dále jeho manželka a plzeňský obchodník Jan Hůrka, kterého u sebe Pilčík na několik týdnů ubytoval a poté zavraždil. Pilčík byl nakonec obviněn z pětinásobné vraždy, všeobecného ohrožení, napomáhání nelegálnímu útěku, nedovoleného ozbrojování, znásilnění, omezování osobní svobody, týraní svěřené osoby, ohrožení mravní výchovy mládeže, podvodu a krádeže. K procesu však nedošlo, protože 9. září 1951 spáchal ve své cele sebevraždu (oběsil se na oprátce vyrobené ze dvou kapesníků).[1]

Počet obětí a akce „Kameny“[editovat | editovat zdroj]

Skutečný počet obětí se nepodařilo nikdy zjistit. Je velmi pravděpodobné, že Pilčík zavraždil mnohem více osob, než se podařilo prokázat. Hledání pohřešovaných v zahraničí bylo velice komplikované a spolupráce s příbuznými ilegálních emigrantů problematická. V Pilčíkově domě bylo nalezeno velké množství osobních věcí, oblečení a zavazadel. Na zahradě byly nalezeny částečně spálené doklady. On sám tvrdil, že tyto věci dostával jako odměnu za převádění. Při útěku za hranice si však lidé právě tyto předměty nejčastěji brali s sebou. Například šperky mohly v Německu posloužit místo chybějící měny. Pilčíkova manželka také k objasnění případu příliš nepřispěla. Nejdříve zapírala, že by o něčem věděla. Pod tíhou důkazů (lidé si všimli, že střídá neobvyklé množství oblečení) se však částečně přiznala a vypověděla, že se sama na ničem nepodílela a z manžela měla strach, proto ho neudala.

Po Pilčíkově smrti se objevila informace[zdroj?], že byl tajným spolupracovníkem Státní bezpečnosti v rámci akce „Kameny“. Jejím cílem bylo odhalení převaděčů a lidí pokoušejících se o ilegální přechod hranic. K tomu se využívali falešní převaděči, kteří převáděli přes uměle vytvořenou hranici, aby vzbudili dojem, že se přechod podařil. Za touto falešnou hranicí byli tito lidé zadrženi údajnými americkými agenty, kteří je přivítali a provedli s nimi výslech, jehož cílem bylo zjištění totožnosti převaděčů a dalších skutečností. To, že byl Pilčík spolupracovníkem Státní bezpečnosti, bylo zpochybněno, ovšem několik důkazů této teorii nahrává. Pilčík vlastnil zvláštní povolení pro pohyb v pohraničním pásmu, které se běžným občanům nevydávalo. Jeho sebevražda byla také značně podezřelá. Údajným omylem dostal místo jednoho kapesníku dva, které mohl svázat a použít jako škrtidlo. Jako původní způsob sebevraždy bylo uvedeno omotání svázaných kapesníků kolem krku a jejich zavázání na uzel. Pitva však jednoznačně prokázala, že kapesníky nebyly uvázány okolo celého krku a působily pouze vpředu, šlo tedy o oběšení.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Jeho hlava je uložena v plzeňském Ústavu soudního lékařství.

Pilčíkův případ byl inspirací pro epizodu Bestie seriálu 30 případů majora Zemana.

Případem byl inspirován i film Kráska a netvor 1950 z roku 2010. Zde bylo Pilčíkovo jméno změněno na Sivok a v hlavních rolích se zde objevili Klára Issová a Tomáš Töpfer.

Případem je volně inspirována kniha Vězněná českého spisovatele Pavla Renčína.

Případ jako detektivku s odborným komentářem pod názvem Oběti strýčka Huberta odvysílal Český rozhlas v rámci seriálu Historie českého zločinu.[2]

Podobné případy[editovat | editovat zdroj]

Václav Rousek

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bestie tě nepřevede, ale zabije. Epocha speciál - 77 nejděsivějších českých vrahů. 11. červen 2014. 
  2. JANEČKOVÁ, Bronislava. Oběti strýčka Huberta. Historie českého zločinu [online]. Český rozhlas [cit. 28.04.2016]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]