Hrobice (okres Zlín)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hrobice
Kaple Panny Marie Sedmibolestné
Kaple Panny Marie Sedmibolestné
Znak obce HrobiceVlajka obce Hrobice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0724 585262
Kraj (NUTS 3) Zlínský (CZ072)
Okres (LAU 1) Zlín (CZ0724)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Vizovice
Historická země Morava
Katastrální území Hrobice na Moravě
Katastrální výměra 4,44 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 465 (2019)[1]
Nadmořská výška 390 m n. m.
PSČ 763 15
Zákl. sídelní jednotky 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Hrobice 92
76315 Slušovice
Starosta Ing. František Gajdošík
Oficiální web: www.hrobice.cz
E-mail: hrobice@avonet.cz
Hrobice
Hrobice
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Hrobice se nachází v okrese Zlín ve Zlínském kraji. Žije zde 465[1] obyvatel. Tato samostatná obec leží na kopci mezi Slušovicemi a Lukovem, v podhůří Hostýnských hor ve vzdálenosti 8 km od Vizovic a 10 km od Zlína. Nadmořská výška Hrobic se pohybuje v rozmezí mezi 350 a 441 m. n. m. Součástí katastru obce je také osada Nové Dvory, na kterou plynule navazuje zástavba obce Březová.

Název obce není odvozen od slova „hrob“, jak by se dalo předpokládat, ale je vytvořeno příponou -ice z vlastního jména Hrob.[2] Existují i další vysvětlení jména Hrobice, ale ta jsou mnohem méně pravděpodobná než to uvedené.

Historie

Obecní úřad s pískovcovým křížem

První zmínka o obci Hrobice z roku 1446 se dochovala v zemských deskách olomouckého kraje. V 16. století začali do okolí pronikat kolonisté z rumunského Sedmihradska a do Hrobic přinesli českobratrskou církev ke které se připojili téměř všichni její obyvatelé. V obci byl postaven českobratrský kostel, který však zanikl při pozdějším osídlení katolickým obyvatelstvem. Roku 1890 byla v obci postavena jednotřídní škola.[2]

Moravská vlastivěda z roku 1907 uvádí, že se zdejší obyvatelé živí převážně nákupem a prodejem nožů, křiváků a jalovcových dýmek. Přesto se tehdy většina obyvatel živila zemědělstvím. Roku 1912 byla v blízkosti obce započata stavba zkušební přehrady, která byla předzvěstí vodní nádrže Slušovice. Následujícího roku byla v Hrobicích postavena zděná zvonice.[2]

V roce 1959 byli zdejší sedláci nedobrovolně kolektivizováni a později připojeni ke slušovickému družstvu. V 70. letech došlo k integraci Hrobic pod Slušovice a tak zde byla zrušena škola. Přestože tomu název nenapovídá, vznikla roku 1975[3] na katastrálním území Hrobic vodní nádrž Slušovice. Samospráva byla obnovena v roce 1990 po komunálních volbách. Po osamostatnění byly postupně opravena budova obecního úřadu, zvonice, kaple Panny Marie Sedmibolestné a budova bývalé školy, která byla předělána na školu mateřskou.[2]

Současnost

Hasičská zbrojnice s dřevěnou sochou svatého Floriána

V obci působí několik spolků a sdružení. Mezi ně patří zejména sbor dobrovolných hasičů, zahrádkářský svaz, včelařský svaz a myslivecké sdružení. I díky těmto spolkům se v Hrobicích konají každoroční akce mezi nimiž jsou i každoroční degustace hrobické slivovice, dětský maškarní bál, mikulášská diskotéka či setkání starších spoluobčanů. V obci se stále udržují některé lidové tradice. K těm nejvýznamnějším patří tříkrálová sbírka, slavení masopustu, „klabání“ a velikonoční „šlahačka“. Obec vydává i vlastní zpravodaj, který je dostupný také na stránkách obce.[2]

Významná místa

  • Zvonice z roku 1913 zapsaná na seznamu kulturních památek
  • Kaple Panny Marie Sedmibolestné z roku 1993
  • Dětské hřiště postavené v roce 2003
  • Pískovcový kříž
  • Hasičská zbrojnice s dřevěnou sochou svatého Floriána
  • Boží muka v osadě Nové Dvory postavená roku 1993

Reference

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. a b c d e http://www.hrobice.cz
  3. http://www.turistika.cz/mista/vodni-nadrz-slusovice

Externí odkazy