Hrdložábří
 Hrdložábří | |
|---|---|
 Hrdložábřík mramorovaný (Synbranchus marmoratus) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | paprskoploutví (Actinopterygii) |
| Řád | hrdložábří (Synbranchiformes) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hrdložábří (Synbranchiformes) jsou řád paprskoploutvých ryb.
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Na základě Eschmeyer's Catalog of Fishes se k lednu 2026 uznává následovné vnitřní dělení hrdložábrých ryb:[1]
- řád Synbranchiformes
- podřád Mastacembeloidei
- čeleď Mastacembelidae Swainson, 1839 – hrotočelcovití
- čeleď Chaudhuriidae Annandale, 1918 – hlaďulenkovití
- podřád Indostomoidei
- čeleď Indostomidae Prashad & Mukerji, 1929 – jehlounkovití
- podřád Synbranchoidei
- čeleď Synbranchidae Bonaparte, 1835 – hrdložábříkovití
- podřád Mastacembeloidei
Mastacembeloidei a Synbranchoidei jsou do tohoto společného řádu sdružovány již alespoň od 80. let 20. století. Příbuzenské vztahy s ostatními rybami však zůstávaly nejisté. Johnson a Paterson (1993) umístili Synbranchoidei a Mastacembeloidei do Synbranchiformes v rámci širšího taxonu Smegmamorpha, jenž dále zahrnoval taxony Mugilimorpha, Atherinomorpha, Gasterosteiformes a Elassomatidae.[2] Podobné starší fylogenetické studie založené na morfologii byly nicméně do značné míry vyvráceny s nástupem molekulárních analýz, jež mj. přispěly k zavržení řádu Gasterosteiformes (jenž sdružoval např. koljušky a jehly). Betancur-R. & kol. (2017) již považují Synbranchiformes za nejbližší příbuzné řádu Anabantiformes, zahrnujícího labyrintky, hadohlavce a ostnáče. Oba řády podle nich dohromady utvářejí klad nazvaný Anabantaria. V rámci Synbranchiformes autoři již klasifikují vzhledově atypické jehlounkovité, původně součást zmíněné nepřirozené skupiny Gasterosteiformes.[3] K podobným závěrům, včetně klasifikace jehlounků, se přiklání i shrnující práce Thackera & Neara (2025), uvádějící nicméně řád Synbranchiformes v širším smyslu s podřády Anabantoidei a Synbranchoidei.[4] Výše uvedená klasifikace, respektující Eschmeyer's Catalog of Fishes, vymezením odpovídá taxonu Synbranchoidei Thackera & Neara (2025).
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]
Stavbou těla se jedná o rozmanitý řád, jehož zástupci dorůstají délky i 100 cm a více. Podřády Mastacembeloidei a Synbranchoidei se vyznačují řadou sdílených znaků a trendů: protáhlým tělem s redukovanými či ztracenými břišními ploutvemi (u hrdložábříkovitých dochází dokonce k zakrnění všech ploutví), redukcí šupin, přetvořením žaberních otvorů do podoby hrdelní štěrbiny, ztrátou plynového měchýře a různými dalšími morfologickými detaily, včetně specifické stavby předních obratlů. Zvláštní schopností hrdložábrých je, že mohou dýchat vzdušný kyslík pomocí nadžaberního orgánu či střev (schopnost přijímat kyslík ze vzduchu se přičemž objevuje také u sesterských Anabantiformes). Žábry samotné bývají jen špatně vyvinuté.[5][6][7] Tomuto základnímu schématu se nicméně extrémně vymykají jehlounci: dorůstají délky jen 3–4 cm, mají válcovité tělo s podlouhlým rypcem, tělními štítky a vystupujícími ostny, takže vzhledem připomínají spíše koljušku.[4] Při zahrnutí jehlounků hrdložábří postrádají jakékoli sdílené odvozené znaky co do morfologie a jejich vzájemné příbuzenské vztahy podporují pouze genetické analýzy.[3]
Hrdložábří se vyskytují od teplých oblastí Ameriky, Afriky a Asie až po Austrálii. Jde o sladkovodní ryby, byť hrdložábříkovití tolerují také brakickou vodu. Některé druhy jsou jeskynní. Hrdložábří do jisté míry tolerují i život mimo vodu, zavrtávají se například do vlhkého bahna a některé druhy se dokonce dovedou pohybovat po souši. Většinou jsou aktivní v noci a loví bentické bezobratlé a ryby. Podobně jako u řádu Anabantiformes, i u hrdložábrých se často objevuje různá podoba samčí péče o potomstvo. V případě rodu Synbranchus se objevují protogynní sekvenční hermafroditi, tj. v průběhu života dochází ke změně samičího pohlaví na samčí.[4][7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Eschmeyer's Catalog of Fishes Classification. www.calacademy.org [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JOHNSON, D. G.; PATERSON, C. Percomorph Phylogeny: A Survey of Acanthomorphs and a New Proposal. Bulletin of Marine Science. 1993, roč. 52, čís. 1. Dostupné online.
- 1 2 BETANCUR-R, Ricardo; WILEY, Edward O.; ARRATIA, Gloria. Phylogenetic classification of bony fishes. BMC Evolutionary Biology. 2017-12, roč. 17, čís. 1. Dostupné online [cit. 2026-01-06]. ISSN 1471-2148. doi:10.1186/s12862-017-0958-3. PMID 28683774. (anglicky)
- 1 2 3 THACKER, Christine E.; NEAR, Thomas J. Phylogeny, biology, and evolution of acanthopterygian fish clades. Reviews in Fish Biology and Fisheries. 2025-06, roč. 35, čís. 2, s. 805–845. Dostupné online [cit. 2026-01-06]. ISSN 0960-3166. doi:10.1007/s11160-025-09935-w. (anglicky)
- ↑ NELSON, Joseph S.; GRANDE, Terry; WILSON, Mark V. H. Fishes of the World. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: John Wiley & Sons 707 s. ISBN 978-1-119-22082-4, ISBN 978-1-118-34233-6. S. 380–382.
- ↑ HANEL, Lubomír. Ryby (2). Praha: Albatros, 2000. (Svět zvířat; sv. 9). S. 18.
- 1 2 HUTCHINS, Michael; THONEY, D. A.; LOISELLE, P. V.; SCHLAGE, Neil. Fishes II. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale, 2003. (Grzimek's Animal Life Encyclopedia; sv. 5). S. 151–152. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hrdložábří na Wikimedia Commons 
Taxon Synbranchiformes ve Wikidruzích
