Hrbáč (film, 1959)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hrbáč
Původní název Le Bossu
Země FrancieFrancie Francie
ItálieItálie Itálie
Jazyk francouzština
Délka 112 min
Žánr historický / dobrodružný
Předloha Le Bossu
Námět Paul Féval: Hrbáč
Scénář Pierre Foucaud
Jean Halain
André Hunebelle
Režie André Hunebelle
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Jean Marais: rytíř Henri de Lagardère alias Hrbáč
Bourvil: Passepoil
Sabine Sesselmann: Aurore de Nevers alias Isabelle de Caylus
François Chaumette: hrabě de Gonzague
Jean Le Poulain: pan de Peyrolles
Hubert Noël: vévoda de Nevers
Hudba Jean Marion
Kamera Marcel Grignon
Střih Jean Feyte
Výroba a distribuce
Premiéra Francie 13. ledna 1960
Hrbáč na ČSFDIMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrbáč, (francouzsky Le Bossu), je francouzský dobrodružný film z roku 1959 režiséra André Hunebella. V hlavních rolích hráli Jean Marais, Bourvil a Sabine Sesselmann. Film byl natočen podle stejnojmenné knihy Paula Févala. V roce 1959 šlo o již pátou filmovou verzi tohoto příběhu, kterou pak v roce 1997 následovala verze šestá.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Děj snímku vychází z původního příběhu v knižní předloze. Hlavní postavou je rytíř Henri de Lagardère, kterého hraje Jean Marais. Henri se v Paříži náhodně stane svědkem zákeřného přepadení vévody Philippa de Nevers, kterého pomůže ubránit. Poté se oba muži spřátelí a Lagardère bojuje dál na vévodově straně. Králův oblíbenec, hrabě de Gonzague, však usiluje o získání velkého jmění svého bratrance, vévody de Nevers, a proto nadále ukládá o jeho život, což se mu nakonec podaří. Philippe de Nevers je zákeřně zavražděn, avšak Lagardèrovou zásluhou a za pomoci jeho věrného sluhy Passepoila (herec Bourvil) přežije vévodova legitimní maličká dcera Aurore de Nevers (Aurora) veškeré úklady. Oba muži ji zachrání před hrozícím nebezpečím a posléze ji ukryjí u Lagardèrova přítele dona Miguela ve španělském Toledu. Tam dívka žije pod jménem Isabelle de Caylus až do doby, kdy dospěje v ženu. Když je Auroře alias Isabelle 16 let, vrátí se za pomoci svých přátel do Paříže. Henri de Lagardère v přestrojení za hrbáče potrestá vrahy Philippa de Nevers a vrátí Auroru její matce, která po celou dobu doufala, že dcera žije. Příběh končí závěrečným happyendem, Lagardère a Aurora si vyznají vzájemně lásku. Rytíř Lagardère je za svoji statečnost a zásluhy regentem francouzského království, vévodou Filipem Orleánským, povýšen do hraběcího stavu.

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Natáčení[editovat | editovat zdroj]

Natáčení začalo 19. května 1959 ve filmovém studiu v Saint–Maurice. Producentem filmu byl André Hunebelle, který si do hlavní role vybral Jeana Maraise poté, co viděl jeho akrobatický výkon na osmnáctimetrové tyči při večírku pořádaném hereckou asociací. Maskování a líčení Jeana Maraise do postavy Hrbáče trvalo několik hodin. Marais se nezměnil jen fyzicky, ale podal i vynikající herecký výkon. Ve filmu se poprvé setkal s Bourvilem, který hrál jeho sluhu, a oba herci se stali dobrými přáteli. Film měl premiéru 13. ledna 1960 a během následujících měsíců jej ve Francii vidělo více než 6 milionů diváků. Na úspěchu filmu měl největší podíl Jean Marais, který odmítal kaskadéry a všechny scény točil sám. [1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. ŽÁK, Jiří. Jean Marais-Mé dveře jsou dokořán. Praha: Nakladatelství XYZ, s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7388-254-9. S. 102-106.