Hrazenská pahorkatina
| Hrazenská pahorkatina | |
|---|---|
 Hrazený, pohled od Vébrovy chaty | |
| Nejvyšší bod | 608 m n. m. (Hrazený) |
| Nejnižší bod | 293 m n. m. (Spréva ve Fukově) |
| Rozloha | 81 km²(na území Česka) |
| Nadřazená jednotka | Šenovská pahorkatina |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko Německo |
  Hrazený | |
| Horniny | lužický granodiorit, čedič, dolerit, lamprofyr |
| Povodí | Labe |
| Souřadnice | 50°58′32″ s. š., 14°25′33″ v. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hrazenská pahorkatina je geomorfologická jednotka, podokrsek okrsku Šenovská pahorkatina a nadřazeného celku Šluknovská pahorkatina. Její rozloha je 81 km² a nejvyšším bodem je Hrazený (608 m[1]).
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Hrazenská pahorkatina je jedním ze dvou geomorfologických podokrsků okrsku Šenovská pahorkatina, která spadá pod celek Šluknovská pahorkatina. Pahorkatina o rozloze 81 km² se rozkládá ve střední a severní části Šluknovského výběžku. Severní hranici okrsku tvoří státní hranice s Německem. Na západě je vedena údolím Velkošenovského a Vilémovského potoka, dále údolím Černého potoka až k lužickému zlomu a následně údolím Mandavy. Z Nových Křečan pak směřuje údolími na sever až ke státní hranici v Jiříkově. Nejvyšším bodem je vrchol Hrazeného (608 m), podle kterého dostala pahorkatina název, nejnižší bod se nachází na řece Sprévě v nadmořské výšce 293 m u bývalé obce Fukov. Geologické podloží tvoří středně až hrubě zrnitý biotitický lužický granodiorit, doplněný rumburskou žulou, žílami lamprofyru a doleritu a také třetihorními neovulkanity (zejména tefrit). Územím prochází hlavní evropské rozvodí. K povodí Labe a úmoří Severního moře náleží Spréva a Vilémovský potok se svými přítoky, k povodí Odry a úmoří Baltského moře patří Mandava. Krajina je středně zalesněná a zasahuje do ní 4.–5. lesní vegetační stupeň (bukový a jedlo-bukový). Převažují hospodářské lesy tvořené převážně monokulturou smrku ztepilého (Picea abies), který doplňuje buk lesní (Fagus sylvatica), modřín opadavý (Larix decidua) či jedle bělokorá (Abies alba). Kolem vodních toků se rozkládají původní údolní jasanovo-olšové luhy. Na základě dlouhodobých měření se pohybují odhady průměrných ročních teplot mezi 6,5–7 °C, průměrné roční srážky pak v rozmezí 700–800 mm. Na jihu zasahuje částečně do Hrazenské pahorkatiny Chráněná krajinná oblast Labské pískovce.
Vrcholy[editovat | editovat zdroj]
Výběr zahrnuje pojmenované vrchy s nadmořskou výškou nad 400 m.
- Hrazený (608 m)
- Plešný (593 m)
- Ptačí vrch (562 m)
- Partyzánský vrch (543 m)
- Vlčice (513 m)
- Jitrovník (510 m)
- Světlý kopec (498 m)
- Rožanský vrch (414 m)
Geomorfologické členění[editovat | editovat zdroj]
Geomorfologické zařazení podokrsku Hrazenská pahorkatina:[2][3][4][5]
- provincie: Česká vysočina
- subprovincie: IV Krkonošsko-jesenická
- oblast: IVA Krkonošská
- celek: IVA-1 Šluknovská pahorkatina
- okrsek: IVA-1-A Šenovská pahorkatina
- podokrsek: IVA-1-A-a Hrazenská pahorkatina
- podokrsek: IVA-1-A-b Mikulášovická pahorkatina
- okrsek: IVA-1-A Šenovská pahorkatina
- celek: IVA-1 Šluknovská pahorkatina
- oblast: IVA Krkonošská
- subprovincie: IV Krkonošsko-jesenická
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Prohlížecí služba WMS-ZABAGED® [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2021-03-27]. Dostupné online.
- ↑ GLÖCKNER, Petr. Fyzickogeografické a geologické poměry okresu Děčín. Děčín: PS Děčín, 1995. 196 s. ISBN 80-902071-0-3. S. 9.
- ↑ Geomorfologické jednotky [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2022-01-30]. Dostupné online.
- ↑ BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha: Kartografie Praha, 2006. 76 s.
- ↑ DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s.
- GLÖCKNER, Petr. Fyzickogeografické a geologické poměry okresu Děčín. Děčín: PS Děčín, 1995. 196 s. ISBN 80-902071-0-3.
- KOPECKÝ, Lubomír, a kol. Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1:200 000. M–33–IX Děčín. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1963. 176 s.
- MELICHAR, Jaroslav, a kol. Vlastivěda Šluknovského výběžku pro školy a veřejnost. Šluknov: Sdružení pro rozvoj Šluknovska, 2008. 252 s. ISBN 978-80-254-1704-1.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hrazenská pahorkatina na Wikimedia Commons - Geomorfologické jednotky na stránkách ČÚZK
