Hradiště sv. Hypolita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Znojmo-Hradiště
Interiér expozice muzea Hradiště sv. Hypolita
Interiér expozice muzea Hradiště sv. Hypolita
Základní informace
Charakter sídla bývalé městečko
Nadmořská výška 332 m
Lokalita
PSČ 669 02
Součást obce Znojmo
Okres Znojmo
Historická země Morava
Katastrální území Znojmo-Hradiště (793426) (8,0355 km²)
Zeměpisné souřadnice 48°51′30″ s. š., 16°2′5″ v. d.
Znojmo-Hradiště
Red pog.svg
Znojmo-Hradiště
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Znak (původně pečetní znamení) městečka[1]

Hradiště svatého Hypolita nebo v neupravené podobě Hippolyta (též Znojmo-Hradiště či Peltnperk; německy Pöltenberg/Pildinberg[1]) je původně samostatná obec (městečko), od r. 1920 součást města Znojma.[1] V prostoru obce se nacházelo významné výšinné velkomoravské hradiště (archeologická lokalita). Území je součástí znojemské centrální evidenční části Znojmo (s níž má společnou řadu čísel popisných, ale čísla od 3000 výše), ale má samostatné katastrální území Znojmo-Hradiště.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Obec i původní hradiště nalezneme při západním okraji města Znojma, na dohled od znojemského hradu i známé rotundy sv. Kateřiny. Od centra města dělí lokalitu hluboké údolí Gránického potoka. S městem je Hradiště spojeno asi tři kilometry dlouhou silnicí. Prostor původního pravěkého  raně středověkého hradiště je dnes prakticky celý zastavěn, a to jak novodobými rodinnými domky, tak i historickými budovami kláštera a proboštství křižovníků s červenou hvězdoukostelem sv. Hypolita.

Geograficky se celá obec i velkomoravská pevnost nacházejí na vrcholku strategicky důležité skalní ostrožny, která se vypíná do výšky 332 m n. m. Ze tří stran je chráněna hluboce zaříznutým údolím řeky Dyje a Gránického a Pivovarského potoka, takže poněkud otevřená je jedině směrem na severozápad.

Osídlení v pravěku[editovat | editovat zdroj]

Výhodná poloha místa lákala člověka k usídlení již od pravěku. Nacházíme zde proto artefakty z pozdní doby kamenné, z doby bronzovéstaršímladší doby železné. V pozdní době bronzové (podolská kultura) zde zřejmě poprvé vyrostlo opevnění – cca 4 m široká hradba zepředu zpevněná kůlovou palisádou. Osídlení místa pokračovalo i ve starší době římské. Z tohoto období byly nalezeny sídlištní objekty i žárové pohřebiště.

Velkomoravské hradiště[editovat | editovat zdroj]

Předvelkomoravské období a doba Velké Moravy[editovat | editovat zdroj]

Význam lokality stoupal v období předvelkomoravském, největšího rozkvětu však pevnost dosáhla za časů Velké Moravy. Tehdy se stala důležitým mocenským centrem celé jihozápadní Moravy. Patrně v 9. století bylo Hradiště nově opevněno za využití pozůstatků pozdně bronzové hradby. Nová fortifikace sestávala z příkopu (široký až 10 metrů, hluboký 3,4 metru, místy sekaný do skály) a mohutné hradby s dřevěnou konstrukcí z příčných i podélných břeven. Hradba měla přinejmenším v některých místech kamennou čelní plentu. Její součástí byly také srubové komory o rozměrech 3 × 3 metry. Celý opevněný areál měl rozlohu 20 ha, což jej řadí k největším velkomoravským hradům. Vnitřní hradbou a příkopem byl rozdělen na dvě poloviny – na západní předhradí a na vnitřní hrad ve východní části lokality. Přesná doba vzniku hradby zatím není určena. Dendrodata získaná z vnější (západní) hradby hovoří pro období po r. 881, vnitřní hradba vznikla patrně dříve.

Do dnešních dnů se zachovala jen krátké části valu i příkopu. Jejich větší část byla v průběhu času zničena zemědělskou a stavební činností, takže v terénu je jejich průběh už téměř neznatelný. Lépe dochované jsou jen jižní a východní úseky opevnění vnitřního hradu a malá část západní hradby předhradí.

Vyvrácení hradiště Maďary a období středověku[editovat | editovat zdroj]

Proboštství
Znak proboštství

Zánik opevnění spadá patrně do doby kolem roku 950, kdy bylo podle pozdní tradice Hradiště dobyto a vypáleno Maďary. Tomu odpovídají i výsledky archeologického průzkumu. Podle nich hradba zanikla při velikém požáru. Popisovanou událost datuje do poloviny 10. století nález šperků, objevených spolu s nepohřbenou ženou-bojovnicí pod sesutým tělesem hradby.

I po vyvrácení Maďary přetrvávalo na Hradišti osídlení a lokalitě také zůstalo její dominantní postavení v oblasti. Tak tomu bylo i po připojení Moravy k přemyslovským Čechám. Teprve na konci 11. století byl nedaleko, na protější straně Gránického údolí, vybudován knížetem Konrádem I. a jeho synem Litoldem nový, menší hrad, na jehož předpolí postupně vzniklo středověké město Znojmo. Nový přemyslovský hrad převzal správní funkci a význam Hradiště coby světského centra tak zanikl. Zůstala mu však ještě dlouho funkce střediska církevního – hradišťský kostel je jako hlavní „znojemský kostel“ zmíněn v listinách olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z třetiny 12. století, při kostele sídlil panovníkem dosazovaný probošt. Hradišťští probošti se jako královští kancléři zviditelnili při povýšení Znojma na královské město (1222/1226). Funkci hlavního městského chrámu však na sebe stáhl chrám sv. Mikuláše, Hradiště do městské lokace zahrnuto nebylo. Roku 1240 daroval král Václav I. Hradiště řádu křižovníků s červenou hvězdou. Ti nechali brzy přestavět staromoravskou rotundu sv. Hippolyta na gotický kostel. Za husitských válek bylo proboštství vypáleno. Z významných osobností tu v hodnosti probošta působil působil Martin Medek z Mohelnice (1577–1581) či matematik a astrolog Mikuláš Kozař z Kozařova (1585–1616).

Hradiště v novověku[editovat | editovat zdroj]

V období stavovského povstání dobyl proboštství hrabě Thurn, který jej předal do správy nejvyššího zemského sudího na Moravě Viléma z Roupova. Z popela třicetileté války Hradiště vyvedli probošt Gerhard ze Sclessinu a jeho synovec Tomáš ze Sclessinu, oba byli dříve apoštolští protonotáři, rodem z Lutychu. Za probošta Jana Jiřího Hauera roku 1759 zde zemřel litoměřický biskup Mořic Adolf Sasko-Žíčský, který zde nalezl útočiště v době sedmileté války. Peníze složené za jeho pobyt (asyl) v budově proboštství umožnily realizovat barokní přestavbu kostela sv. Hippolyta s přizváním předního pozdněbarokního malířského mistra Franze Antona Maulbertsche.

Nálezy[editovat | editovat zdroj]

Z předvelkomoravského období pocházejí mimo jiné nálezy ostruh s háčky, soubor šperků i nástrojů a kolekce keramických zlomků i celých nádob. Odkryto bylo rovněž množství objektů výrobního charakteru i běžných obydlí. Výjimečným je nález kompletní kamenné pece.

Soubor nálezů z období Velké Moravy a z doby po jejím zániku zahrnuje nádoby a jejich zlomky, šperky, kovové a kostěné nástroje, výrobní i sídlištní objekty, samostatné hroby v sídlištním areálu a dvě pohřebiště.

Údajná kamenná církevní architektura[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Kostel I (Znojmo-Hradiště).

devadesátých letech 20. století byly na Hradišti odkryty základy dvou staveb, které vedoucí výzkumu Bohuslav Klíma mladší interpretoval jako pozůstatky velkomoravské kamenné církevní architektury.

Prvním z objektů má být jednolodní kostelík s pravoúhlým kněžištěm, jehož údajné základy se nacházejí v areálu bývalého proboštského statku. Interpretace těchto základů jako pozůstatků církevní stavby z 9. století však není mezi archeology přijímána bezvýhradně (důvodem je složitá nálezová situace, torzovitost získaných poznatků a absence většího množství hrobů, které podle dnes přijímaných názorů zpravidla doprovázejí velkomoravské církevní stavby).

Druhou z údajných velkomoravských staveb je rotunda nacházející se pod základy dnešního chrámu sv. Hypolita. Její přesná podoba je dnes už nezjistitelná, jednalo se však o stavbu minimálně s jednou apsidou. Obklopovalo ji poměrně rozsáhlé pohřebiště s několika horizonty hrobů. Nejmladší hroby spadají až do období 18. století. Nejstarší hroby doprovázela kolekce různých šperků a dalšího inventáře. Tyto nálezy spolehlivě datují nejstarší horizont hrobů do 9. století. Vedoucí výzkumu Bohuslav Klíma mladší proto datuje rotundu na základě zmíněných hrobů také do tohoto období. Zatímco samotná existence rotundy je obecně uznávána, její velkomoravský původ je někdy zpochybňován a uvažuje se o pozdějším období výstavby.

Pohřebiště[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Pohřebiště ve Znojmě – Hradišti.

V roce 2007 bylo při západním okraji hradiště, mimo vlastní opevněnou plochu, objeveno rozsáhlé kostrové pohřebiště. Do roku 2009 na něm bylo prozkoumáno přes 180 hrobů, které se nacházely při (pravděpodobném) východním okraji celé nekropole. Nálezy z hrobových celků jsou zařaditelné do druhé poloviny devátého století a do první půle století desátého.

Dějiny archeologického bádání na Hradišti[editovat | editovat zdroj]

Archeologický výzkum Znojma-Hradiště prošel několika etapami. První výzkumy uskutečnil Jaroslav Palliardi již v letech 18911896 a po něm František Vildomec ve třicátých letech 20. století. Po druhé světové válce zde od roku 1949 prováděl systematické zkoumání František Kalousek. Pod jeho vedením zde získávalo zkušenosti několik později proslulých archeologů – např. Bořivoj Dostál nebo Vladimír Podborský. V roce 1957 však byl výzkum na lokalitě ukončen, patrně proto, že neposkytl nálezy takového druhu, jaké byly původně očekávány (velkomoravská kamenná církevní architektura a bohatě vybavené pohřebiště – podobně jako v tehdy intenzivně zkoumaných Mikulčicích či Starém Městě). Kalouskovy výzkumy přinesly poznatky zejména o průběhu a charakteru opevnění.

Až do poloviny 80. let tak stálo Znojmo-Hradiště mimo veškerý zájem archeologů a celá lokalita byla devastována rozsáhlou výstavbou, které nepředcházel žádný výzkum. Teprve roku 1986 nastala změna a na místo se vrátil stálý archeologický dohled v osobě archeologa Bohuslava Klímy ml. Ten působil zprvu jako zaměstnanec archeologického ústavu akademie věd. Od roku 1993 až do současnosti vede tento badatel výzkum coby pedagog Masarykovy univerzity, konkrétně katedry historie pedagogické fakulty. Jedná se tak o jediný výzkum v celé ČR, který provádí katedra historie (a nikoli katedra archeologie). Výzkum má podobu zejména záchranných a předstihových sond, které se soustřeďují do vnitřního prostoru opevnění, kde vzhledem k existenci zástavby neustále probíhá poměrně intenzivní stavební činnost.

Ve 20. století[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce byl klášter v roce 1950 Řádu křižovníků s červenou hvězdou odebrán a tento mužský řád spolu s ostatními zrušen. Řeholníci byli internováni a post hradišťského probošta zůstal v letech 1960–1995 neobsazen.[2] Budovy byly roku 1970 svěřeny Kongregaci Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, tj., řádu sester boromejek. Jejich generální představenou zde od 20. července roku 1970 do 21. ledna 1988 (tj. týden před úmrtím) byla charismatická osobnost, Matka Marie Vojtěcha Hasmandová.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Jiří Čarek: Městské znaky v českých zemích, Academia : Praha 1985, str. 426
  2. KACETL, Jiří (ed.). Kronika Hradiště u Znojma. Znojmo : Okrašlovací spolek ve Znojmě ve spolupráci s Jihomoravským muzeem ve Znojmě, 2011. 247 stran.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Město Znojmo

Znojmo (k. ú. Znojmo-město • Znojmo-Hradiště • Znojmo-Louka) • Přímětice • k. ú. Mramotice (Mramotice • Kasárna) • Popice • Konice • Oblekovice • Načeratice • Derflice