Skalice (hrad)
| Skalice | |
|---|---|
 Příkop na severovýchodní straně | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 13. století |
| Stavebník | Vítkovci |
| Poloha | |
| Adresa | východní okraj vesnice, Skalice,  Česko |
| Souřadnice | 49°18′6,79″ s. š., 14°41′53,72″ v. d. |
  Skalice | |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Skalice je zaniklý hrad na okraji stejnojmenné vesnice u Soběslavi v okrese Tábor. Stával na výrazné terénní hraně nad řekou Lužnicí poblíž kostela svatého Šimona a Judy. Na severozápadním okraji hradu byla později postavena usedlost čp. 132.
Skalický hrad se nachází na nejasné hranici mezi hrady a tvrzemi, ke kterým bývá obvykle řazen. Tomáš Durdík jej však vzhledem k rozsahu a historickým zmínkám klasifikoval jako hrad.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Panské sídlo ve Skalici existovalo nejspíše již ve třináctém století, protože z let 1265 a 1266 je doložen predikát Vítka ze Skalice, který byl synem Vítka z Klokot, a patřil tedy k rodu Vítkovců.[1] Další zmínka o vesnici pochází až z roku 1377, kdy patřila bratrům Vlčkovi a Valkounovi ze Sedlce. Po nich byli majiteli páni Želčští z Landštejna, z nichž je znám zejména Vilém ze Želče. Vilém prodal platy z jednoho lánu ve Skalici svému bratrovi Vítkovi, který byl farářem v Soběslavi. Posledním příslušníkem jejich rodu ve Skalici byl Jošt z Landštejna a ze Želče, který vesnici po roce 1491 prodal Petru Majnušovi z Březnice.[2]
Na počátku šestnáctého století vesnice patřila Jiřímu Bradáčovi z Toušně, který část skalického zámku odkázal své manželce Markétě ze Rtína.[2] V popisu z roku 1533 je zdejší sídlo označené jako zámek.[1] Markéta ze Rtína se znovu vdala za Prokopa Hýlovce z Polkovic a Skalici mu přenechala, nicméně Prokop o ni musel vést řadu soudních sporů.[2] Po roce 1542 ji prodal Oldřichu Špaňovskému z Lisova,[1] ale zámek se v listinách po roce 1540 neobjevuje, takže je možné, že již byl pustý, nebo dokonce vyhořel, čemuž by nasvědčoval na ploše hradu vyoraný popel.[2] V roce 1550 vesnici získali Rožmberkové, ale roku 1556 patřila jejich úředníkovi Vítu mladšímu ze Rzavého. Posledním drobným majitelem byl od roku 1579 Jindřich Tučapský z Tučap, ale v roce 1594 skalické panství koupilo od Petra Voka z Rožmberka město Soběslav, a vesnice přestala být střediskem panství. V té době se připomínal pouze poplužní dvůr.[2]
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Předhradí hradu se pravděpodobně nacházelo v místech novodobé usedlosti na severozápadním okraji hradu. Hradní jádro s výjimkou strany nad řekou dosud obíhá val a za ním široký příkop, který vymezuje přibližně pětiúhelníkovou plochu beze stop zástavby.[1] Podle Augusta Sedláčka bývalo opevnění na jižní straně zdvojené.[2]
Přístup[editovat | editovat zdroj]
Místo, kde hrad stával, je volně přístupné, ale přímo k němu nevede žádná turisticky značená trasa. Vesnicí prochází zeleně značená trasa ze Želče do Myslkovic a cyklotrasa č. 1171 z Brandlína do Čenkova.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky. Praha: Libri, 2002. 140 s. ISBN 80-7277-114-0. Heslo Skalice, s. 97–98.
- ↑ a b c d e f SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Budějovicko. Svazek III. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 294 s. Kapitola Hrady a tvrze na Třeboňsku, s. 200–201.
- ↑ Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2017-03-12]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Skalice na Wikimedia Commons
