Hrabatka drsná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHrabatka drsná
alternativní popis obrázku chybí
Hrabatka drsná
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaobojživelníci (Amphibia)
Řádžáby (Anura)
Podřádžáby (Mesobatrachia)
Čeleďskokanovití (Ranidae)
Rodhrabatka (Pyxicephalus)
Binomické jméno
Pyxicephalus adspersus
Tschudi, 1838
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrabatka drsná (Pyxicephalus adspersus) je velká africká žába z čeledi skokanovití.

Národní názvy v minulosti byly hrabatka kropenatá, skokan hrabavý.[2]

Vědecká synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Bombinator adspersus Tschudi, 1838
  • Pyxicephalus adspersus adspersus Tschudi, 1838
  • Tomopterna adspersa Tschudi, 1838
  • Rana adspersa Tschudi, 1838
  • Rana adspersa adspersa Tschudi, 1838[2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hrabatka drsná žije ve střední a jižní Africe. Země výskytu: Angola, Botswana, Jihoafrická republika, Keňa, západ Lesotha, Malawi, Mosambik, Namibie, Tanzanie, Zambie, Zimbabwe; nejistý výskyt: Demokratická republika Kongo (Konžská demokratická republika); vyhynulá: Svazijsko.[3][4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Samec dosahuje velikosti až 25 cm a hmotnosti až 1500 g. Je zhruba dvakrát větší než samice. Tělo hrabatky je zavalité, působí jako neforemné, a proto bývá s podivem, že je řazena do čeledi skokanovitých. Dospělec má velkou hlavu s nápadně širokou tlamou a silné nohy. V dolní čelisti jsou dva velké kostěné trny směřující nahoru.[5][6] Sameček má vnitřní nepárový rezonanční měchýřek, při nafouknutí nápadný velikostí a žlutým zbarvením.[7] Na všech končetinách je přítomen vnitřní nártní hrbolek, který napomáhá hrabání.[5][8][9] Záda mají olivově zelenou barvu (barva může přecházet od hnědavé po šedou), břicho je žlutobílé. Mladí jedinci jsou jasně zelení a uprostřed zad mají světlý proužek. V dospělosti středový pruh mizí a záda dostávají olivový odstín.[10]

Biotop[editovat | editovat zdroj]

Obývá středoafrické a jihoafrické savany – travnatá území a stojaté sladké vody; suché oblasti s mělkými dočasnými jezírky; mokřadní biotop.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Teritorium hrabatky má velikost několika desítek metrů čtverečních. Pokud není dostatečné vlhko, zůstává hrabatka zahrabána v zemi a nerozmnožuje se. Může být zahrabána několik měsíců i let. (Nejdelší doba zaznamenaná vědci je osm let.) Začnou-li mořady vysychat, vyhrabe si hlubokou noru, vytvoří si kolem sebe kokon ze slizu a upadne do stavu strnulosti trvajícího po celé období sucha. Tak vydrží i několik měsíců, dokud nepřijdou deště. Po probuzení ze stavu strnolosti vyhledá stojatou vodu, v níž se může rozmnožovat. V období rozmnožování je aktivní ve dne.[7]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Potravou hrabatky drsné jsou bezobratlí, např. hmyz, a drobní obratlovci – obojživelníci, hlodavci a hadi.

V obsahu žaludku juvenilních žab zjistili vědci především hmyz, a to Orthoptera (rovnokřídlí, 20,0 %), Lepidoptera (motýli, 16,0 %), Isoptera (15,5 % [patrně spíš švábi než termiti]), Coleoptera (brouci, 12,0 %), v žaludku dospělých žab také Orthoptera (rovnokřídlí, 20,0 %) a Coleoptera (brouci, 11,8 %), navíc Odonata (vážky, 11,0 %) a Hemiptera (polokřídlí, 10,0 %). Jak žáby rostou, skladba potravy se přirozeně mění od mravenců k pulcům a broukům. Pulci jsou důležitou potravou pro juvenilní žáby (11,0 %, pátá nejčastější potrava) i pro dospělé (13,1 %, druhá nejčastější potrava). Možný je i kanibalismus.[11]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

K rozmnožování využívá mokřady vznikající v období dešťů. V období rozmnožování naroste samci v dolní čelisti pár nepravých zubů, jimiž dokáže citelně kousnout.[10] Zuby používá při bojích o teritorium a o samici – před pářením samec o samičku bojuje tak, že vráží do soupeřova břicha a snaží se ho převrátit na záda. Vítěz se může pářit s více samičkami.

Hrabatka má rychlý larvální vývoj, protože mělká voda v mokřadu v letních vedrech vysychá.[10] Ovšem metamorfovaný jedinec roste tři roky či více, resp. po dobu tří aktivních sezón. Teprve pak pohlavně dospívá. Patrně největší somatický růst nastává během druhé aktivní sezóny. Vědci zjistili, že mladý jedinec chovaný v polopřirozených podmínkách dosáhl po devíti měsících (zahrnujících i stav strnolosti) dvojnásobné délky a hmotnosti vyšší o 1326 %.[12]

Po spáření v mokřadu naklade samice do kaluží v mokřadu 2000 až 4000 vajíček, která samec hned oplodní a poté je hlídá. Samička se po nakladení vajec vzdálí. Již po 20 hodinách se z vajíček líhnou pulci, o které samec pečuje. Stará se, aby pulci měli dostatek potravy a byli v bezpečí, přičemž komunikačním prostředkem mezi ním a pulci je patrně potřásání hlavou. Navádí pulce do míst s dostatkem potravy, při vysychání vody vyhrabává zadníma nohama kanál do vodnatějšího místa a útočí na potenciální predátory. (Při obraně potomstva je samec s to pozřít 80cm hada nebo zaútočit krávě, která se jde napít, na tlamu a zabránit tak, aby pulce rozšlapala.) Když pulci vyrostou, vyhrabe jim samec cestu – kanál – do větších vodních nádrží, aby se mohli vyvíjet dále. Nejdelší kanál zaznamenaný vědci měřil 18 m. Celou metamorfózu prodělají pulci během 18 dnů.[7][10][13]

O pohlaví všech obojživelníků rozhodují chromozomy, ovšem část druhů má typ ZW a druhá část typ XY.[14] Z genetického hlediska je hrabatka drsná pozoruhodná velkou diferencovaností pohlavních chromozomů ZZ/ZW a mimořádně malou velikostí genomu.[10]

Hrabatka drsná se může dožívat věku 30 let, ve volné přírodě spíše 20 let i více, ale v kontaminovaném prostředí méně. Samice se dožívají nižšího věku než samci.[12]

Chov v ČR[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2004 je hrabatka drsná chována v Zoo Praha v pavilonu „Afrika zblízka“.[13] V letech 2008–2014 byla chována v Jihočeské zoologické zahradě Hluboká nad Vltavou. Chovala ji také Zoologická zahrada Ústí nad Labem.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Yetman[12] s odvoláním na Cooka[15] uvádí, že druh je výjimečný tím, že hmotnost mohou mít samci (±400 až ±1000 g) až desetkrát vyšší než samcie (±90 až ±300 g).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. ↑ a b Pyxicephalus adspersus. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2022 [cit. 19. 2. 2022]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id125229/
  3. ↑ IUCN SSC Amphibian Specialist Group. Pyxicephalus adspersus. The IUCN Red List of Threatened Species 2013: e.T58535A3070700 [cit. 19. 2. 2022]. Dostupné z: https://www.iucnredlist.org/species/58535/3070700
  4. ↑ Du PREEZ, Louis H. & COOK, C. L. In: MINTER, L. R. et al., eds. Atlas and red data book the of frogs of South Africa, Lesotho, and Swaziland. Washington, D. C.: Smithsonian Institution, ©2004, s. 300–303. ISBN 9781893912151.
  5. ↑ a b Pyxicephalus adspersus. In: Amphibiaweb [online]. First posted 2004-10-19, ed. 2005-09-21 [cit. 28. 3. 2022]. Dostupné z: https://amphibiaweb.org/species/4966
  6. ↑ ZUBER, Pavel. Pyxicephalus adspersus Tschudi, 1838 – hrabatka drsná. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2022 [cit. 28. 3. 2022]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/image/id7292/
  7. ↑ a b c Království divočiny: Hrabatky. In: Česká televize. 30. ledna 2022 13:30–13:55.
  8. ↑ ZUBER, Pavel. Pyxicephalus adspersus Tschudi, 1838 – hrabatka drsná. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2022 [cit. 28. 3. 2022]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/image/id69015/
  9. ↑ ZUBER, Pavel. Pyxicephalus adspersus Tschudi, 1838 – hrabatka drsná. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2022 [cit. 28. 3. 2022]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/image/id69014/
  10. ↑ a b c d e PATOČKA, Jiří. Hrabatka drsná. Vesmír [online]. 2014, roč. 93, č. 11, s. 607. 6. 11. 2014 [cit. 30. 1. 2022]. Dostupné z: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2014/cislo-11/hrabatka-drsna.html
  11. ↑ OKEYO, Daniel O.; KASHEA, Martha M. and KANDJENGO, Lineekela. The Feeding Habits of the Giant African Bullfrog (Anura: Pyxicephalidae: Pyxicephalus Adspersus Tschudi, 1839) of the Cuvelai Drainage System. Northern Namibia. International Science and Technology Journal of Namibia. 2014, vol. 4, s. 62–71. ISSN 2026-7673. Dostupné z: https://repository.unam.edu.na/bitstream/handle/11070/1412/okeyo_feeding_2014.pdf?sequence=1&isAllowed=y
  12. ↑ a b c YETMAN, Caroline A.; MOKONOTO, Peter & FERGUSON, J. Willem H. Conservation implications of the age/size distribution of Giant Bullfrogs (Pyxicephalus adspersus) at three pen-urban breeding sites. The Herpetological Journal. 2012, vol. 22, iss. 1, s. 23–32, [cit. 28. 3. 2022]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/262971537_Conservation_implications_of_the_agesize_distribution_of_Giant_Bullfrogs_Pyxicephalus_adspersus_at_three_pen-urban_breeding_sites
  13. ↑ a b Hrabatka drsná (Pyxicephalus adspersus). In: Zoo Praha [online]. [2004] [cit. 30. 1. 2022]. Dostupné z: https://www.zoopraha.cz/zvirata-a-expozice/lexikon-zvirat?d=798-hrabatka-drsna&start=798
  14. ↑ KOLÁŘ, Jan. [Odpověď na otázku: Mají všichni obratlovci pohlavní chromozomy X a Y?] In: Přírodovědci.cz [online]. 11.04.2016 [cit. 20. 2. 2022]. Dostupné z: https://www.prirodovedci.cz/zeptejte-se-prirodovedcu/1376
  15. ↑ COOK, Clayton Lance. Aspects of the ecology and breeding biology of the African bullfrog, Pyxicephalus adspersus. Johannesburg: University of Pretoria, 1996. [Kvalifikační práce, M. Sc].

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • AARDT, W. J. van & WEBER, Roy E. Respiration and hemoglobin function in the giant African bullfrog Pyxicephalus adspersus Tschudi (Anura: Pyxicephalidae) during rest, exercise and dormancy. African Journal of Herpetology. 2010, vol. 59, iss. 2, s. 173–190. Abstrakt přístupný z: https://doi.org/10.1080/21564574.2010.521197
  • BURNIE, David, ed. Zvíře: obrazová encyklopedie živočichů všech kontinentů. Praha: Knižní klub, 2002. 624 s. ISBN 80-242-0862-8.
  • CAI, Yin-Yin; SHEN, Shi-Qi; LU, Li-Xu; STOREY, Kenneth B.; YU, Dan-Na & ZHANG, Jia-Yong. The complete mitochondrial genome of Pyxicephalus adspersus: high gene rearrangement and phylogenetics of one of the world’s largest frogs. PeerJ. 2019 Aug 23, 7, e7532. PubMed 31497398. November 14, 2018. doi 10.7717/peerj.7532 Dostupné z: https://peerj.com/articles/7532/
  • DENTON, Robert D.; KUDRA, Randal S.; MALCOM, Jacob W.; Du PREEZ, Louis H. & MALONE, John H. The African Bullfrog (Pyxicephalus adspersus) genome unites the two ancestral ingredients for making vertebrate sex chromosomes. bioRxiv – the preprint server for biology. Published 24 May 2018. DOI 10.1101/329847 Corpus ID 90800869.
  • Du PREEZ, Louis H. & CARRUTHERS, Vincent. Frogs of southern Africa: a complete guide. Second ed. Cape Town, South Africa: Struik Nature, 2017. 519 s. ISBN 9781775845447.
  • HAAS, Alexander. Fortpflanzung, Wachstum und Trockenruhe des Afrikanischen Grabfrosches (Pyxicephalus adspersus Tschudi, 1838) im Labor. [Rozmnožování, růst a dormance africké žáby hrobové (Pyxicephalus adspersus Tschudi, 1838) v laboratoři.] Salamandra. 1999, 35, no. 2, s. 83–96.
  • HAAS, Alexander. Larval and metamorphic skeletal development in the fast-developing frog Pyxicephalus adspersus (Anura, Ranidae). Zoomorphology. 1999, vol. 119, s. 23–35. https://doi.org/10.1007/s004350050078
  • Hrabatky. In: Království divočiny. [XIII. řada]. Japonsko 2013. 24 min. Česká televize (ČT2), 30. ledna 2022 13:30–13:55; 1. února 2022 13:50; 4. února 2022 11:45.
  • KOLÁŘ, Jan. [Odpověď na otázku: Mají všichni obratlovci pohlavní chromozomy X a Y?] In: Přírodovědci.cz [online]. 11.04.2016 [cit. 20. 2. 2022]. Dostupné z: https://www.prirodovedci.cz/zeptejte-se-prirodovedcu/1376
  • NAKAMURA, Masahisa. Sex determination in amphibians. Seminars in Cell & Developmental Biology. 2009 May, vol. 20, iss. 3, s. 271–282. doi: 10.1016/j.semcdb.2008.10.003. Epub 2008 Oct 17. PMID 18996493.
  • SMIRINA, Ella M. & ROČEK, Zbyněk On the possibility of using annual bone layers of alpine newts Triturus alpestris (Amphibia: Urodela), for their age determination. Věstník Československé zoologické společnosti v Praze. 1976, č. 3, s. 232–237. ISSN 0042-4595.
  • THOMAS, Ryan L.; OWEN-SMITH, Lynne; DRAKE, Deanne C. & ALEXANDER, Graham J. Restoring breeding habitat for Giant Bullfrogs (Pyxicephalus adspersus) in South Africa. African Journal of Herpetology. 2014, vol. 63, iss. 1, s. 13–24. Abstrakt přístupný z: https://doi.org/10.1080/21564574.2013.845858
  • YETMAN, Caroline A. & FERGUSON, J. Willem H. Conservation implications of spatial habitat use by adult Giant Bullfrogs (Pyxicephalus adspersus). Journal of Herpetology. 2011, vol. 45, no. 1, s. 56–62. ISSN 0022-1511, eISSN 1937-2418.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hrabatka_drsná&oldid=23499527“