Hormizd IV.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hormizd IV.
Portrét
Narození 540
Ktésifón
Úmrtí 590 (ve věku 49–50 let)
Ktésifón
Potomci Husrav II.
Otec Husrav I.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hormizd IV. (středopersky Óhrmazd) byl perský velkokrál z rodu Sásánovců panující v letech 579590. Jeho otcem byl král Husrav I., jeden z nejvýznamnějších reformátorů v perských dějinách, matkou turecká princezna Kakim-chakan [pozn. 1], dcera Ašına Šıtienmiho (Istemi) (odtud Hormizdův přídomek Türkzáde, syn Turkyně).

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Hormizd je panovníkem, jehož jak východní prameny (Tabarí), tak prameny byzantské (Theofylaktos Simokattes) svorně líčí zcela negativně. Vytýkají mu především krutý postup proti šlechtě, pobití vlastních bratrů (možných nápadníků trůnu) a konflikty se zarathuštrovským kněžstvem (mágy). Méně už kronikáři zdůrazňují pozitivní stránky Hormizdovy osobnosti, např. jeho všestrannou péči o poddané a náboženskou toleranci.

Státní záležitosti vedl na počátku Hormizdovy vlády vezír Vazurgmihr, oceňovaný většinou pozdějších dějepisců, po třech letech byl však uvržen do žaláře a jeho místo zaujali většinou pochlebníci, zbavení funkcí Husravem I. Král začal tvrdě vystupovat proti velmožům i vzdělancům a pronásledovat kněžstvo, jež se mu stavělo na odpor. Řada předních představitelů říše skončila na popravišti – bývalý vezír Jazd-Gušnasp, ministr Ádharmáh, vrchní mág Zartušt a další. Během svého panování dal prý Hormizd popravit celkem 13 600 osob. Zda tím chtěl pouze upevnit své postavení a pojistit se před případnou opozicí, nebo šlo o projev podezřívavosti či nějaké poruchy osobnosti, lze jen těžko rozhodnout.

Po otci Hormizd zdědil válku s Byzancí, která pak s přestávkami trvala po celou dobu jeho vlády. Bojovalo se i s Turky na severovýchodě, zde však vojevůdce Bahrám Čóvén dokázal nepřátele rozhodně porazit v oblasti dnešního Herátu.

Na přelomu let 589/590 se Bahrám Čóvén z osobních důvodů vzbouřil proti Hormizdovi, a zatímco jeho armáda nastoupila pochod na Ktésifón, byl král 6. února 590 svržen palácovým převratem a vsazen do vězení. Novým panovníkem se stal Hormizdův syn Husrav II., pozdější velký bojovník proti Byzanci. Sám Hormizd byl ve vězení nejprve oslepen, po útěku Husrava II. před Bahrámem Čóvénem jej však velmoži Vistám a Vindóé zardousili. Zda se to stalo s vědomím Husravovým, je nejasné.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. princezná, 3. manželka Husrava I. (též Chusru I., Chosroe, Husrev, byl šáh Persie v létech 531 – † 579). Podle arménských pramenů její jméno bylo Kajen, zatímco perské zdroje uvádí, že její jméno bylo Kakim-chakan [1][2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TER-MKRTIČJAN, Loretta Christoforovna. Armjanskije istočniki o Srednej Azii V-VII vv. - (Армянские источники о Средней Азии V-VII вв.). Moskva: Nauka - (Наука), 1979. Dostupné online. (rusky) 
  2. IBN AL-BALCHI, Ebú-Zejd (850 - 934). The Farsnama Of Ibnu 'L- Balkhi. editace: LE STRANGE, Guy (1854 - 1933). vyd. Stoughton WI: Books on Demand, 1 leden 1901. Dostupné online.  ASIN B0068Q2PTE (anglicky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Geschichte der Perser und Araber zur Zeit der Sasaniden. Aus der arabischen Chronik des Tabari. Překlad Theodor Nöldeke. Leiden: Brill, 1973. xxviii, 503 s. ISBN 90 04 03624 5. (německy) 
  • KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. Praha: Orbis, 1977. 252 s. (česky) 
  • SCHIPPMANN, Klaus. Grundzüge der Geschichte des sasanidischen Reiches. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1990. viii, 155 s. ISBN 3-534-07826-8. (německy) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Husrav I.
Znak z doby nástupu Perský král
579590
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Husrav II.