Horky (Tábor)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Horky
Horky, pohled z Dolních Větrov
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 943 (2011)
Domů 350
Lokalita
PSČ 390 01
Obec Tábor
Okres Tábor
Katastrální území Horky u Tábora (5,91 km²)
Zeměpisné souřadnice
Horky
Horky
Další údaje
Kód části obce 405078
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vesnice Horky (německy Bergstädtel bei Tabor) byla předměstím Tábora již ve 13. století. V roce 2011 zde trvale žilo 943 obyvatel.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka přímo o vesnici pochází z roku 1554.[2] Ovšem už v roce 1268 zvěstuje kronika Vítkovců, že se zde nacházely stříbrné doly, které Sezema z Ústí nechtěl králi Přemyslu Otakaru II. vydat a raději je „pobořiti ráčil“.

V 16. století však bylo dolování stříbra obnoveno, jak vyplývá ze zprávy královského perkmistra. Pracovalo se zde dokonce na třech místech. Jedna ze štol prý byla zavalena vodou a proto kutání stříbra se zaměřilo na zbývající dvě štoly, které měly – na tu dobu – úctyhodnou hloubku, cca 16 metrů (30 láter). Podle zpráv doručených císařovi Maxmilianovi do Vídně v letech 1549–1579, byla u Pintovky jedna ze štol prodloužena až na ca 460 metrů (900 láter).

Z let 1592–1764 existují záznamy pouze kusé, protože stříbrná žíla se asi vyčerpala a kutání ochablo na minimum. Tak např. v roce 1767 pracovalo na Horkách a Pintovce všeho všudy, kromě šichtmistra a písaře, jedenáct havířů. V roce 1770 práce dokonce na několik desetiletí ustaly.

V roce 1832 bylo dolování opět obnoveno, ale pro velmi nízkou produktivitu v roce 1854 zastaveno. V roce 1857 nastoupilo 10 horníků, aby obnovili pokusy hledat další stříbrné žíly. Pokusy byly vesměs neúspěšné a tak byli v roce 1860 na Horkách pouze tři pracovníci. V témže roce byly veškeré aktivity v dolech zastaveny, neboť šachty provalila voda a spodní části, kde by snad mohla být nějaká zbývající ložiska, byly beznadějně zaplaveny vodou.

Rudolf Cikhart k tomu dodává: „Spodina na Horkách obsahuje stříbronosný leštěnec olovnatý, červené a hnědé blejno (Sprödglaserz), též ryzí stříbro mechovité a vláskovité a něco rudku klencového v žilách křemene jež se táhnou v rule.“ Naproti tomu Urbář táborský ze 16. století se zmiňuje o dolování „zlata“ na Horkách a Pintovce, ten ale nebazíruje na přesných empirických důkazech a jeho záznamy jsou z větší části mystifikacemi.[zdroj?] Je přesto možné, že byly zlaté žily v těchto místech ve středověku hledány.

Ještě koncem devadesátých let zde bydlel se svojí ženou Marií, Jan Nepomuk Nádherný z Borutína, než se přestěhoval na svůj zámek v Chotovinách u Tábora.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Přes vesnici vede Elektrická dráha Tábor–Bechyně z roku 1903.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 218. 
  2. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 268. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Berwid-Buquoy, Jan: „Neznámá země Československo - Jižní Čechy, (přednáškový cyklus), FU Berlin, Ost-Europa-Institut, Západní Berlín 1975
  • Cikhart, Roman: “Táborsko. Popis přírodní, historický a národopisný, Tábor 1922
  • Cikhart, Rudolf: „Horky. Táborské předměstí“, časopis „Čas“, Tábor 1922

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]