Holásecká jezera

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Zdroje k infoboxuPřírodní památka
Holásecká jezera
Plavecké jezero, vyfotografované od jihu z hráze Strakova jezera
Datum vyhlášení 1. ledna 1988
Vyhlásil Národní výbor města Brna
Kód ÚSOP 1128
Lokalita Holásky a Brněnské Ivanovice
Výška 205 m n. m.
Výměra 12,2595 ha
Seznam CHÚ v okrese Brno-město
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Souřadnice
Holásecká jezera
Holásecká jezera
Přírodní památky v Česku

Holásecká jezera je přírodní památka ev. č. 1128, která se nachází na západě brněnské městské části Brno-Tuřany převážně v katastrálním území Holásky, malá část se nachází také v katastrálním území Brněnské Ivanovice. Leží v těsném západním sousedství zástavby čtvrti Holásky.[1]

Jedná se o soustavu 9 průtočných jezer, které byly v minulosti přehraženy a vzniklo tak 7 dílčích vodních ploch pojmenovaných jako Kašpárkovo, Typfl, Kmuníčkovo, Roučkovo, Ledárenské, Plavecké a Strakovo jezero. Vodní plochy Kocábka a Lávka jsou pravděpodobně pozůstatek starého říčního meandru řeky Svitavy, jak vyplývá z kreseb v kronice Holásek. Poslední a největší z vodních ploch - Opleta vzniklo až v 70. letech 20. století (1974) na popud místní rybářské organizace, a to vytěžením zeminy.[2]

Předmětem ochrany je ochrana výrazného krajinného prvku a unikátní lokality z hlediska výskytu některých druhů obojživelníků, hnízdiště ptáků a refugiua zvěře.[3] Orgánem ochrany přírody a krajiny je Odbor životního prostředí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, který je současně pořizovatelem Plánu péče o přírodní památku Holásecká jezera na období 2015 - 2024.[4]

Geologie a geomorfologie[editovat | editovat zdroj]

Podloží je tvořeno třetihorními bádenskými jíly karpatské předhlubně, které jsou překryty fluviálními naplavenimani, které sem dopravily řeka Svitava a Černovický potok. Výše uvedený sedimentovaný materiál je tvořen štěrkopísky pleistocénního stáří, které zabírají spodní vrstvu. Nad nimi jsou navrstveny hlíny a písky holocénního stáří.[5]

Z geomorfologického hlediska je území členěno pod vněkarpatskou sníženinu, pro kterou jsou charakteristické mírně zvlněné pahorkatiny a v poříčních nivách roviny. V rámci vněkarpatské sníženiny spadá území do podsoustavy Západní vněkarpatské sníženiny, celku Dyjsko-svratecký úval. Pokud půjdeme ještě do podrobnějšího členění, přírodní památka Holásecká jezera, jsou zahrnuta do Pracké pahorkatiny, u které jsou hlavním rysem mocné akumulace říčních nánosů řek Svratky a dolní Svitavy.[6]

Flóra[editovat | editovat zdroj]

Stulík žlutý - ilustrační foto
Holásecká jezera, jak je zaznamenal holásecký kronikář

Z dendrologického průzkumu prováděného v roce 2012 a z Plánu revitalizace přírodní památky Holásecká jezera zpracovaným firmou ATELIER FONTES, s.r.o. vyplývá, že se v území nachází 36 druhů stromů, 13 druhů keřů a 3 druhy lián.[2]

Geograficky významnými druhy jsou zde jilm habrolistý (Ulmus minor) a jilm vaz (Ulmus effusa). Oba druhy jsou zde ve svém přirozeném prostředí a dobře zde zmlazují. Jak uvádí plán revitalizace, nejvíce na východním břehu Typflu a Kmuníčkova jezera. V území se nachází také větší počet topolů černých (Populus nigra), které jsou pro území taktéž cenné. Na druhé straně je zde zastoupen i kultivar topolu černého - Populus nigra "italica", který je rozeznatelný od ostatních druhů svým pyramidálním tvarem.[2]

V území se však nachází také invazivní druhy. Z dřevin jsou to javor jasanolistý (Acer negundo), z lián pak chmel otáčivý (Humulus lupulus) a loubinec pětilistý (Parthenocisus quinquefolia). Z bylin pak netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), zlatobýl kanadský (Solidago canadensis) a z travin třtina křovištní (Calamagrostis epigejos). Z plánu revitalizace vyplývá, že za invazivní druhy jsou považovány v České republice původní kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) a bez černý (Sambucus nigra), které na některých místech zabraňují růstu bohatších bylinných a keřových podrostů. Naopak v jinde invazivní rákos obecný (Phragmites australis) je v přírodní památce Holásecká jezera žádoucí, neboť slouží jako útočiště pro ptactvo vázané na rákosiny.[2]

Z ostatních druhů dřevin je zde zastoupen javor babyka (Acer campestre), javor mléč (Acer platanoides), javor klen (Acer pseudoplatanus), olše lepkavá (Alnus glutinosa), bříza bělokorá (Betula pendula), habr obecný (Carpinus betulus), svída krvavá (Cornus sanguinea), líska obecná (Corylus avellana), hloh (Crataegus sp.), brslen evropský (Euonymus europaea), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), břečťan popínavý (Hedera helix), ořešák černý (Juglans nigra), ořešák královský (Juglans regia), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), jabloň lesní (Malus sylvestris), smrk ztepilý (Picea abies), borovice lesní (Pinus sylvestris), topol bílý (Populus alba), topol kanadský (Populus x canadensis), topol šedý (Populus x canescens), topol osika (Populus tremula), třešeň ptačí (Prunus avium), slivoň obecná (Prunus insitiia), střemcha obecná (Prunus padus), trnka obecná (Prunus spinosa), dub zimní (Quercus petraea juv.), dub letní (Quercus robur), růže šípková (Rosa canina), ostružiník ježiník (Rubus caesius), ostružiník maliník (Rubus idaeus), vrba bílá (Salix alba), vrba jíva (Salix caprea), vrba křehká (Salix fragilis), pámelník bílý (Symphoricarpos rivularis), šeřík obecný (Syringa vulgaris), lípa srdčitá (Tilia cordata), lípa velkolistá (Tilia plytyphyllos) a kalina obecná (Viburnum opulus).[7]

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Skokan skřehotavý - ilustrační foto

Bezobratlí jsou zastoupeni plovatkou bahenní či uchatkou nadmutou, z ryb žijí v jezerech cejn velký, kapr obecný, lín obecný, okoun říční, štika obecná a další. Populace obojživelníků tvoří zejména ropucha zelená a skokan skřehotavý, zastoupení mají i ropucha obecná, skokan štíhlý a ojediněle rosnička zelená. Z lokality vymizela kuňka obecná, stejně jako čolek obecný a blatnice skvrnitá. V mokřadech hnízdí bukáček malý, moudivláček lužní, rákosník obecný, rákosník velký, v břehových porostech krutihlav obecný, lejsek šedý, slavík obecný, strakapoud jižní, žluna zelená. Na jezerech žije i bobr evropský.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • V lednu 2016 informovali občané městské části prostřednictvím sociální sítě Facebook, že voda v přírodní památce vykazuje znečištění. Hasičský záchranný systém Jihomoravského kraje odebral v místě vzorky a analýza stanovila, že se jedná o fekální znečištění. [8]
  • Při jižním okraji zvláště chráněného území vede cyklotrasa, která pokračuje dále až do Rakouska.[9]
  • V prosinci 2015 byla založena facebooková stránka Holásecká jezera - přírodní památka, která slouží široké veřejnosti k informování o aktivitách v území.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Mapy.cz. Dostupné online. 
  2. a b c d FLOROVÁ, Kamila. Plán revitalizace přírodní památky Holásecká jezera. Brno: ATELIER FONTES s.r.o., Magistrát města Brna, 2014. Studie. 
  3. AOPK ČR PP Holásecká jezera
  4. MARTIŠKO, J. Plán péče o přírodní památku Holásecká jezera na období 2015 - 2024. Brno: Krajský úřad Jihomoravského kraje, 2015. 
  5. MACKOVČIN, P. Chráněná území ČR, svazek IX.. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 2007. S. 241. 
  6. BÍNA, J. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky.. Praha: Nakladatelství Academia., 2012. S. 226. 
  7. ŠMITÁK, J. Přírodní památka Holásecká jezera. Botanický průzkum.. Brno: [s.n.], duben-červenec 2012. Zpracováno pro plán revitalizace.. 
  8. Za znečištění Holáseckých jezer mohou fekálie
  9. Cyklistická stezka Brno-Vídeň
  10. Holásecká jezera - přírodní památka

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Mackovčin P. (ed.), Chráněná území ČR, svazek IX, Brněnsko. Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 2007, str. 233. ISBN 978-80-86064-66-6.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]