Hodný manžel
| Hodný manžel | |
|---|---|
| Il buon marito | |
 Jiří Antonín Benda, rytina J. F. Schrötera | |
| Základní informace | |
| Žánr | opera buffa (intermezzo) |
| Skladatel | Jiří Antonín Benda |
| Libretista | Giovanni Andrea Galletti |
| Počet dějství | 2 |
| Originální jazyk | italština |
| Premiéra | 29. října 1766, Gotha, Schlosstheater (Ekhof-Theater) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hodný manžel (v italském originále Il buon marito) je intermezzo (opera buffa) o dvou částech českého skladatele Jiřího Antonína Bendy z roku 1766. Libreto k ní napsal dramatik a zpěvák Giovanni Andrea Galletti. Její premiéru uvedlo 29. října 1766 nově zřízené dvorní vévodské divadlo v Gotě (v budově nyní zvané Ekhof-Theater).
Vznik a historie[editovat | editovat zdroj]
Jiří Antonín Benda byl od roku 1750 kapelníkem dvorní kapely sasko-gothajsko-altenburského vévody Fridricha III. Pokud jde o vlastní tvorbu, věnoval se v této funkci především instrumentálním a církevním skladbám, popřípadě hudbě k činohrám, které u dvora hrály střídající se divadelní společnosti. Kulturní život gothajského dvora výrazně ovlivňovala manželka Fridricha III., vévodkyně Luisa Dorotea Sasko-Meiningenská, která udržovala styly s předními představiteli německého osvícenství.[1][2] Z jejího popudu vystupovali u gothajského dvora italští umělci a roku 1765 se konalo první operní představení; k vévodkyniným narozeninám napsal Benda na libreto zpěváka a libretisty Giovanniho Andrey Gallettiho (kolem 1710–1784) operu seria Znovupoznaný Xindus (Xindo riconosciuto), která měla premiéru 11. srpna 1765.[3]
Již od září téhož roku začala v gothajském dvorním (zámeckém) divadle produkce drobnějších italských komických oper typu „intermezzo“. Lze je spíše označit jako opera buffa – na rozdíl od původní italské praxe nebyly tyto opery v Gotě provozovány jako mezihry tříaktového vážného dramatu nebo opery (i když jim z původního účelu zůstala dvoudílná forma), ale jako samostatný program. Skromný italský soubor pro tento účel představovali nově najatí tenorista Leopold Burgioni a mezzosopranistka Nicolina Rosa.[4] Samotný Jiří Antonín Benda byl vévodou vyslán na placenou studijní výpravu do Itálie (září 1765 až červen 1766), kde se seznámil s řadou hudebních osobností (Johann Adolf Hasse, Giovanni Battista Martini, Farinelli), viděl mnoho oper a přivezl zpět do Gothy mnoho hudebního materiálu.[3][5] Po návratu napsal pro gothajské divadlo na podzim rolu 1766 dvě italská komická intermezza na Galettiho libreta, Hodný manžel (premiéra 29. října 1766) a Nový kapelník (Il nuevo maestro di capella, premiéra 25. dubna 1767).[6][7] Po smrti vévodkyně Luisy Dorotey však byla malá italská divadelní společnost rozpuštěna[2][8] a Benda také již žádnou vážnou ani komickou italskou operu nezkomponoval.
Libretista Hodného manžela Giovanni Andrea Galletti měl u gothajského dvora postavení komorního pěvce přibližně od stejné doby jako Benda[9], předtím však působil v Bayreuthu u dvora hudbymilovné markraběnky Vilemíny a napsal libreto k její opeře Argenore (1740), ale též k operám Lucidoro a Sirace anonymních autorů (možná pasticcia) hraným tamtéž v letech 1743 a 1744.[3] Navíc napsal text k opeře L'innocenza oppressa, která byla hrána roku 1764 u dvora vévody Arnošta Fridricha III. Sasko-Hildburghausenského a k níž napsal hudbu Anton Schweitzer, skladatel první vážné německé opery Alceste, a hned v následujícím roce k Bendovu Znovupoznaném Xindovi, kde hrál i titulní úlohu.[10] V následujících komických operách již tento postarší zpěvák nevystupoval, podílel se však na jejich úpravě a produkci.
Hodný manžel byl poprvé proveden 29. října 1766 (generální zkouška se konala 24. října) a účty dokládají nejméně dvě další představení, 29. listopadu 1766 a 7. ledna 1767.[11] V meziaktí hrál „sinfonii s koncertantními houslemi“ (jež není součástí operní partitury) Bendův švagr Dismas Hataš.[12] V časopise Wöchentliche Nachrichten und Anmerkungen, die Musik betreffend, vydávaném v Lipsku Johannem Adamem Hillerem, napsal anonymní autor (zřejmě týž, který napsal i obsáhlou recenzi Znovupoznaného Xinda[13]) pochvalnou recenzi na Hodného manžela.[12]
Nejsou doklady, že by kterékoli z obou intermezz bylo hráno jinde než u gothajského dvora. V moderní době byla hudba považována za ztracenou, v 90. letech 20. století však Bendovu partituru Hodného manžela nalezl šéfdirigent orchestr Wiener Akademie Martin Haselböck v Kyjevě v archívu Berliner Sing-Akademie (partitura Nového kapelníka dosud nalezena nebyla).[14] To umožnilo nové uvedení této Bendovy opery, poprvé na festivalu Schwetzinger Festspiele 12. května 2002. Haselböck pro tuto příležitost původní partituru rozšířil o tři další árie a jeden duet z jiných Bendových hudebně-dramatických děl. Stejná inscenace s jiným obsazením se hrála roku 2004 v Solingenu, Wuppertalu a Remscheidu.[14] Roku 2019 pak Hodného manžela uvedlo mezinárodní operní studio Národního divadla v Mannheimu (děj je v této inscenaci zarámován jako hodina vztahové psychoterapie)[15] a rovněž soubor Teatro Barocco v rakouském Badenu (v kombinaci a Haydnovou kantátou Arianna auf Naxos)[16].
Charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Gallettiho libreto představuje manželský konflikt, v němž je žena tou aktivnější, důvtipnější a nakonec vítěznou partnerkou; to je zcela v duchu rané italské buffy, jejímž nejslavnějším reprezentantem byla Služka paní G. B. Pergolesiho. O tom, že tato tendence nebyla mužskými diváky přijímána bez výhrad, svědčí zmíněná anonymní soudobá recenze, která navrhuje libretistovi namísto podobných námětů použít (protiženskou) satiru typu Molièrových Směšných preciózek.[12] Recenzent však současně chválí libretistu za to, že vyšel skladateli vstříc a nenapsal přímo komedii nebo frašku; text i hudba jsou podle něj spíše příkladem „mezzo caractere“, díla na pomezí komedie a vážnosti.[12] Jedna z novodobých recenzí Hodného manžela označuje za „důmyslně spletité a emočně nabité drama o cti, které dospěje ke šťastnému konci teprve tehdy, když se Rosettě podaří podřídit Bazotta její představě o tom, co je to ‚dobrý manžel‛.“[17]
Bendovu hudbu oceňoval nejen dobový kritik,[12] ale i recenzenti novodobých představení; byla charakterizována jako „strhující a silná“[15], „jiskřivá, dynamicky jemně strukturovaná a jasně členěná, ale i citlivá a uklidňující“,[14] „bohatá na melodie“[14] „s četnými báječnými melodickými nápady“[16]. V Hodném manželovi Benda využil poznatky o hudebním dramatu získané na italské cestě, ale pokračuje v přístupu, který bylo možné vidět již ve Znovupoznaném Xindovi a který má styčné body s Gluckovou operní reformou: jednak se pokud možno vyhýbá „suchému“ recitativu, o jehož umělecké i praktické hodnotě Benda soustavně pochyboval, jednak se odklání od dosavadního schématu recitativ – árie da capo tím, že málokdy používá plnou formu árie da capo a doprovázený recitativ provazuje se spíše kratšími áriemi různými způsoby tak, aby vznikly širší dramatické scény.[14]
Osoby a první obsazení[editovat | editovat zdroj]
| osoba | hlasový obor | premiéra (29. října 1766) | novodobá premiéra (12. května 2002) |
|---|---|---|---|
| Bazzotto | tenor | Leopold Burgioni | Lothar Odinius |
| Rosetta, jeho choť | mezzosoprán | Nicolina Rosa | Alllison Hagley |
| Dirigent: | Jiří Antonín Benda | Martin Haselböck | |
| Režie: | ... | Brian Michaels | |
| Výprava a kostýmy: | ... | Birgit Angele | |
Děj opery[editovat | editovat zdroj]
1. dějství[editovat | editovat zdroj]
Rosetta už má dost toho, jak se její manžel Bazzotto chová a zachází s ní, a představuje si, jaké by to bylo, kdyby mohla sama převzít velení – vést svou domácnost „po francouzsku“, protože ona je moderní žena (árie No, parbleu, non son di quelle). Ráda by ze svého muže udělala „hodného manžela“. A protože její manžel přes pokročilou hodinu nespěchá domů, Rosetta se převleče a vyrazí do města, kde číhá na svého muže. – Bazzotto se vrací pomalu domů temnou nocí (árie Che tenebre! Che oscuro!) I on si všiml potíží mezi ním a jeho ženou, dává to však za vinu manželce a podezřívá ji, že ho podvádí s nějakým milencem. Proto si říká, že musí hledat útěchu u nějaké jiné ženy. Přitom však nešťastnou náhodou narazí na svou vlastní ženu, kterou ve tmě nepozná; nejprve se jí omlouvá (árie Bazzotta Alto cecità mia), ale záhy se jí začne dvořit. Rosetta hraje dámu (árie Chi con un dito solo mi toca) a Bazzotto myslí, že je na dobré cestě; nabízí dámě rámě a doprovod (árie Scella vuol renderti). Rosetta předstírá upejpavý zájem (árie Uh! che mi dice?), pak se mu však dá poznat a ztropí záletnému manželovi velikou scénu (duet Ah! ribaldaccio). Bazzotto je zdrcen a neví, kde se před hněvem své choti schovat.
2. dějství[editovat | editovat zdroj]
Všechny Bazzottovy pokusy o obměkčení Rosetty jsou bezvýsledné (árie Eh no, perdon non vé). Domnívá se, že by je usmířilo, kdyby měli děti (árie Quando nascon figliolini). Rosetta hraje uraženou a chce se dát rozvést (árie Al tribunale). Soužený rozpaky a úzkostí z představy začínat někde jinde znovu nakonec Bazzotto žadoní na kolenou (árie Se a mi ereo mi vuoi). Svolí, že přenechá manželce doma první housle, a přísahá, že bude nadále ctít Rosettu jako svou paní (duet Si, te farò fedele... Oh, che piacere io sento). Mladá paní tedy triumfuje a Bazzotto má nyní dost času, aby litoval svých chyb.[18]
Instrumentace[editovat | editovat zdroj]
Dvě flétny, dva hoboje, dva fagoty; dva lesní rohy; smyčcové nástroje (1. a 2. housle, violy, violoncella/kontrabasy).[18]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ HELFERT, Vladimír. Jiří Benda : příspěvek k problému české hudební emigrace. Svazek II. část. 1. díl, Gota, 1750-1774. Brno: Filosofická fakulta [Masarykovy university] s podporou Ministerstva školství a národní osvěty, 1934. 365 s. (Spisy Filosofické fakulty Masarykovy university v Brně = Opera Facultatis Philosophicae Universitatis Masarykianae Brunensis). S. 10.
- ↑ a b SIEGMUND, Bert. 7 The Court of Saxony-Gotha-Altenburg. In: OWENS, Samatha; REUL, Barbara M; STOCKIGT, Janice B. 7 The Court of Saxony-Gotha-Altenburg. Martlesham, Rochester: Boydell Press, 2011. ISBN 978-1843835981. S. 214–215. (anglicky)
- ↑ a b c MEIXNER, Christoph. Jiří Antonín Benda und sein wieder erkannter Xindo. Die Musikforschung. 2001-03, roč. 54, čís. 1, s. 47–49. Dostupné online [cit. 2022-04-27]. ISSN 0027-4801. (německy)
- ↑ Helfert, c. d., s. 192.
- ↑ Helfert, c. d., s. 224–228.
- ↑ Helfert, c. d., s. 199, 228.
- ↑ Lorenz, c. d., s. 67.
- ↑ Helfert, c. d., s. 198–199.
- ↑ Helfert, c. d., s. 191.
- ↑ Corago : Repertorio e archivio di libretti del melodramma italiano dal 1600 al 1900 – Galletti Giovanni Andrea [online]. Bologna: Università di Bologna, rev. 2021-12-21 [cit. 2022-04-27]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Helfert, c. d., s. 236.
- ↑ a b c d e Nachricht von einem auf dem Herzoglichen Hoftheater in Gotha aufgeführtem musikalischen Zwischenspiel unter dem Titul: Il buon Marito. Wöchentliche Nachrichten und Anmerkungen, die Musik betreffend. 1766-11-04, roč. 1, čís. 19, s. 143–146. Dostupné online [cit. 2022-04-27]. (německy)
- ↑ Beytrag: Die zu Gotha aufgeführte Oper betreffend, von einem Liebhaber und Verehrer der Musik. Wöchentliche Nachrichten und Anmerkungen, die Musik betreffend. 1766-08-05; 1766-08-12; 1766-08-19; 1766-08-25, roč. 1, čís. 6–9, s. 41–45, 49–52, 57–61, 65–69. Dostupné online [cit. 2022-04-27]. (německy)
- ↑ a b c d e MENZEL, Gerhard. Il buon marito / Der gute Ehemann. Therapiestunde für angeknackste Ehen. Online Musik Magazin [online]. OMM, 2004-04-04 [cit. 2022-05-06]. Roč. 10. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b ROSÉN, Frideon. MANNHEIM/ Opernstudio des Nationaltheaters: DER GUTE EHEMANN von Georg Anton Benda (1722-1795). Premiere. Online Merker [online]. Online Merker – Anton Cupak, 2019-02-11 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b Opernfestival TEATRO BAROCCO 2019 [online]. Wien: Teatro Barocco, 2019 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Schwetzinger Festspiele – Die Schwetzinger Festspiele zeigten erstmals nach 230 Jahren Georg Bendas "Il buon marito" [online]. Wien: Orchester Wiener Akademie [cit. 2022-05-06]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b Podle Partitury, viz Externí odkazy.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HELFERT, Vladimír. Jiří Benda : příspěvek k problému české hudební emigrace. Svazek II. část. 1. díl, Gota, 1750-1774. Brno: Filosofická fakulta [Masarykovy university] s podporou Ministerstva školství a národní osvěty, 1934. 365 s. (Spisy Filosofické fakulty Masarykovy university v Brně = Opera Facultatis Philosophicae Universitatis Masarykianae Brunensis).
- PILKOVÁ, Zdeňka. Dramatická tvorba Jiřího Bendy. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1960. 194 s.
- LORENZ, Franz. Die Musikerfamilie Benda II: Georg Anton Benda. Berlin ; New York: deGruyter, 1971. 183 s. Dostupné online. ISBN 9783110035681. (německy)
- PILKOVÁ, Zdeňka; JAKUBCOVÁ, Alena. Jiří Antonín Benda. In: JAKUBCOVÁ, Alena. Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Praha: Divadelní ústav – Academia, 2007. Dostupné online. ISBN 978-80-200-1486-3, ISBN 978-80-7008-201-0. S. 47–49.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Partitura Hodného manžela, rukopis