Hlušice (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zámek Hlušice
Hlavní budova, pohled od silnice
Hlavní budova, pohled od silnice
Základní informace
Slohnovogotický
Výstavba1852
Současný majitelČernínové
Poloha
AdresaHlušice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Hlušice
Hlušice
Další informace
Rejstříkové číslo památky28266/6-602 (PkMISSezObrWD)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Hlušice se nachází v okrese Hradec Králové na severovýchodním okraji obce Hlušice, asi 7 km od Nového Bydžova. Patrová novogotická budova, majetek rodiny Černínů, je dobře viditelná ze silnice vedoucí na Janovice. Od roku 1964 je kulturní památkou.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podle archeologických nálezů byla lokalita obce Hlušice osídlena již v mladší době kamenné; první písemný záznam o obci pochází z roku 1322. Renesanční tvrz tu postavil Albrecht Kapoun ze Svojkova, v letech 1557 až 1569 purkrabí Pražského hradu a později purkrabí Hradeckého kraje. Tvrz byla poškozena v třicetileté válce. Po Kapounech vlastnili Hlušice krátce Kinští, pak Valdštejnové a od roku 1730 Martinicové, za nichž na přelomu 17. a 18. století vznikl v Hlušicích raně barokní zámek, pravděpodobně přestavbou zchátralé kapounovské tvrze. Roku 1743 koupili Hlušice Colloredové, kteří v roce 1749 nechali v zámeckém parku postavit barokní kapli sv. Barbory. Za války o bavorské dědictví v roce 1778 údajně v tehdejším zámku bydlil po šest týdnů císař Josef II. Zámek byl pro zchátralost v roce 1789 zbořen.[2]

Roku 1834 koupil hlušické panství zámožný pražský měšťan Martin Waagner; jeho syn Jakub pak jihovýchodně od zbořeného starého zámku nechal postavit v Hlušicích roku 1852 nový novogotický zámek, který navrhl architekt Eduard Halla (rodina Waagnerů později v roce 1876 získala šlechtický titul a predikát z Wallernstädtu).[3] V roce 1899 koupili hlušický velkostatek po zemřelém Arturu Waagnerovi Czerninové z Chudenic. Zámecká kaple sv. Barbory byla v letech 1903 a 1904 opravena a přeměněna na nynější kostel sv. Václava a sv. Barbory.[2]

Po zatčení a smrti Humprechta Czernina (1909–1944) za protektorátu byl zámek zabaven, do majetku rodiny Czerninů byl navrácen po roce 1989.[4] Využívá ho Střední škola technická a řemeslná jako odborné učiliště.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zámek je jednopatrová budova obdélníkového půdorysu, v podstatě symetrická s centrálním zapuštěným rizalitem, který je zakončený strmým štítem s hodinovým ciferníkem. Sedlová střecha obou bočních stran má zděné stupňovité štíty, na bočních průčelích jsou trojboké rizality. Na jihovýchodním nároží je polygonální věžička. Fasáda je provedena v okrové barvě s bílými doplňky, její horní okraj připomíná cimbuří.

Původní novogotická architektura je částečně znehodnocena dodatečnými úpravami. V obou bočních štítech byla proražena trojdílná okna a na zámeckou budovu jsou po stranách napojeny poměrně rozlehlé novodobé přístavby: na severní straně přízemní a na jižní straně vyšší patrová.

Kostel vzdálený asi 50 m od východní strany zámku je jednoduchá obdélná stavba se zaoblenými nárožími a štítovým průčelím.

Zámek i kostel byly původně situovány v jihozápadním rohu anglického parku, na který navazovala obora a bažantnice. Areál parku byl ale rozrušen novodobými přístavbami.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. zámek - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  2. a b Historie - Oficiální stránky obce Hlušice. www.hlusice.com [online]. [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  3. Waagner z Wallernstädtu | Nová šlechta v českých zemích a podunajské monarchii. www.novanobilitas.eu [online]. [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  4. HOŘEJŠ, Miloš. Rudolf a Humprecht Czerninové z Chudenic. S. 31–42. Paměť a dějiny [online]. ÚSTR, 2014 [cit. 2019-06-09]. Čís. 04, s. 31–42. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • POCHE, Emanuel, et al. Umělecké památky Čech. 1, A-J. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 643 s. S. 388. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]