Hlohyně šarlatová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxHlohyně šarlatová
alternativní popis obrázku chybí
Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád růžotvaré (Rosales)
Čeleď růžovité (Rosaceae)
Rod hlohyně (Pyracantha)
Binomické jméno
Pyracantha coccinea
M. Roem., 1847
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Květenství
Plodenství

Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea) je okrasný, stálezelený keř vysoký průměrně dva až tři metry. Celoročně je ozdobný svými zelenými listy, v květnu a červnu záplavou drobných bílých květů a na podzim spoustou šípkům podobných plodů v různých odstínech červené barvy. Je jediným druhem rodu hlohyně, který se v české přírodě vyskytuje. Není v České republice původní rostlinou, je považovaná za naturalizovaný neofyt, který má velký potenciál k dalšímu šíření. Do volné krajiny se pravděpodobně dostává semeny roznášenými hlavně ptáky a hlodavci žeroucími její plody. Poprvé byla zjištěna planě rostoucí v okolí Prahy roku 2002 a postupně jsou nacházeny další lokality.[1][2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Dřevina pochází z oblastí jižní Evropy od Itálie až po Krym, z okolí Kavkazu a části Blízkého východu. Lidmi byla rozšířena do přírody západní a částečně i Střední Evropy, Střední Asie, do velké části Spojených států amerických, na jih Kanady, do Mexika a také do jižní Afriky.[2][4]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Nenáročná rostlina rostoucí na slunci i v polostínu, při plném zastínění méně kvete a plodí. Dá se pěstovat na téměř jakékoli půdě, s pH mírně kyselým až mírně alkalickým, dává však přednost půdám vápenitým, jílovitohlinitým až jílovitým, které jsou vlhké; skromně roste i na suchém stanovišti. Dobře snáší znečištěné ovzduší, proto se může sázet podél dálnic a v průmyslových zónách měst. Nesnáší mrazové kotliny, při extrémních mrazech keře namrzají, po seříznutí většinou dobře obrážejí, mladé rostliny jsou na silné mrazy citlivější. Je fanerofyt kvetoucí v květnu a červnu, plody bývají plně vybarvené koncem září. Ploidie je 2n = 34.[1][2][5][6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Neopadavý, nepopínavý keř dorůstající běžně do výšky 2 m, při růstu u opory může být i vyšší. Jeho mladé větve bývají zbarvené červenohnědě, jsou řídce porostlé plstnatými, časem olysávajícími chlupy a vytrvalými, 1 až 1,5 cm dlouhými kolci, což je zvláštní druh trnů vzniklý přeměnou krátkých zašpičatělých větévek. Přezimující střídavé listy s krátkým řapíkem jsou 2 až 4 cm dlouhé, 1 až 1,5 cm široké a mají opadavé palisty. Celistvá listová čepel bývá podlouhle kopinatá až úzce eliptická, na bázi je zúžená do řapíku a na vrcholu tupá, po obvodě jemně vroubkovaná a v mládí je po obou stranách řídce plstnatá a později olysává.

Drobné, pětičetné, bílé nebo růžové květy široké okolo 6 mm vyrůstají v bohatých květenstvích, mnohoramenných chocholících širokých až 4 cm a obsahující až 40 květů. Květy jsou symetrické, oboupohlavné, jejich vytrvalý kalich s chlupatými, trojúhelníkovitými lístky vytváří zvonkovitou češuli. Korunní lístky jsou na bázi nehetnatě stažené, okrouhlé, 2 až 4 mm dlouhé, bílé, vzácně růžové nebo nažloutlé. Krátkých tyčinek se žlutými prašníky bývá dvacet, z pěti plodolistů srostlý spodní semeník mívá v každém oddílu po dvou vajíčkách a nese pět volných čnělek.

Plod je drobná, kulovitá, hladká malvice velká asi 5 mm, červeně nebo žlutě zbarvená. Je na stopce 5 až 10  mm dlouhé a na vrcholu má vytrvalé kališními lístky, obsahuje tmavě hnědá semena. Na keři vydrží do zimy, pokud je neoberou ptáci. Keře se rozmnožují semeny nebo bylinnými či polovyzrálými řízky s patkou starého dřeva.[1][2][5][6][7][8]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Hlohyně šarlatové bývá běžně pěstována ve skupinách i solitérně v parcích, zahradách i jako součást městské zeleně nenáročné na údržbu. Vysazuje se také do ozdobných či ohrazujících neproniknutelných živých plotů. Kvete a plodí na dvouletém, loňském dřevě, proto se stříhá a tvaruje do libovolných tvarů až v létě. Jsou vyšlechtěné mnohé kultivary s rozličnou mohutnosti růstu keře, s různou barvou, velikostí či tvarem plodů, které mohou být oranžové, cihlové nebo ohnivě červené, žluté a vzácně i bílé. Ve středoevropském klimatu se nejčastěji pěstují 'Bad Zwischenahn', 'Ebben', 'Golden Charmer', 'Kasan', 'Orange Glow', 'Mohave', 'Pauciflora', 'Red Column', 'Telstar' a jíné. Plody lze zpracovávat na aromatické džemy a kompoty.[2][5][6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 3. Praha: Academia, 1992. 542 s. ISBN 80-200-1090-4. Kapitola Pyracantha coccinea, s. 487. 
  2. a b c d e RAK, Lubomír. BOTANY.cz: Hlohyně šarlatová [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 03.07.2007 [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. (česky) 
  3. PYŠEK, Petr; DANIHELKA, Jiří; SÁDLO, Jiří et al. Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition). Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 01.06.2018]. Roč. 84, čís. 2, s. 155-255. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  4. HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Pyracantha coccinea [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2018 [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c Dendrologie.cz: Pyracantha coccinea [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006 [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. (česky) 
  6. a b c MOKRIČKOVÁ, Jana. Pyracantha coccinea [online]. Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity, Lednice [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. (česky) 
  7. BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/3: Hlohyňa šarlátová [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1992 [cit. 2018-06-01]. S. 462-464. Dostupné online. ISBN 80-224-0077-7. (slovensky) 
  8. LANCE, Ronald W.; ZIKA, Peter F. Flora of North America: Pyracantha coccinea [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]