Přeskočit na obsah

Hlavní silnice 1 (Švýcarsko)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hlavní silnice 1
H1
Mapa
Základní údaje
ProvozovatelKantony
ZačátekPerly-Certoux
(46°9′6″ s. š., 6°5′25″ v. d.)
KonecKreuzlingen
(47°39′22″ s. š., 9°10′10″ v. d.)
Celková délka345 km
    v provozu:345 km
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
Region
  • Kanton Ženeva
  • Kanton Vaud
  • Kanton Fribourg
  • Kanton Bern
  • Kanton Aargau
  • Kanton Curych
  • Kanton Thurgau
  • Silnice 1 poblíž Lausanne
    Silnice 1 poblíž Lausanne
    Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
    Některá data mohou pocházet z datové položky.

    Hlavní silnice 1 (označovaná také jako H1) je silnice ve Švýcarsku. Propojuje oblast kolem Ženevského jezera na jihozápadě s Bodamským jezerem na severovýchodě země. Prochází mimo jiné prochází městy Ženeva, Lausanne, Bern a Curych.

    Průběh trasy

    [editovat | editovat zdroj]
    Silnice v obci Koppigen

    Silnice 1 začíná v Perly-Certoux v kantonu Ženeva na hranici s Francií a vede přes Ženevu a podél Ženevského jezera do Lausanne. Mezi Lausanne a Payerne je hlavní silnice vedená velmi velkoryse a z velké části bez křižovatek. Na prvních deseti kilometrech od Lausanne je rozšířena na čtyři pruhy, které vedou až přibližně k sedlu Le Chalet‑à‑Gobet. Poté je až do Payerne převážně třípruhová, případně střídavě třípruhová silnice. Následně vede k Murtenu na břehu Murtenského jezera.

    Z Murtenu pokračuje do Bernu, přičemž tento úsek vede zvlněnou krajinou. Přes Švýcarskou plošinu přes Langenthal a Oftringen, kde se kříží se silnicí č. 2, je až do Lenzburgu téměř stále dvoupruhová. Odtud pokračuje přes Wohlen, Bremgarten a Urdorf k Curychu‑Hardbrücke a do Winterthuru. Odtud vede do Frauenfeldu a přes hřeben nad Bodamským jezerem do Kreuzlingenu v kantonu Thurgau a končí na hraničním přechodu Emmishofer Tor na německé hranici před městem Kostnice.

    Silnice ve většině délky není směrově oddělená, s výjimkou asi deset kilometrů dlouhých čtyřproudých úseků severně od Ženevy a severovýchodně od Lausanne.

    Celková délka této dopravní tepny činí přibližně 345 kilometrů.

    Hlavní silnice číslo 1 spojuje hlavní města největších a nejlidnatějších švýcarských kantonů. Její vedení vychází z bernské mocenské politiky 18. století, kdy měla tato trasa vést pokud možno co nejvíce po území kantonu Bern. Bernská vláda nechala roku 1706 „k nemalé újmě města Aarau“ vybudovat „krásnou“ silnici z Lenzburgu přes Suhr a Kölliken do Murgenthalu a Bernu.[1]

    Od roku 1740 byly nejdůležitější silnice kantonu Bern podle francouzského vzoru přestavovány na tzv. chaussée.

    Na mnoha úsecích probíhají dopravní tahy H1 a dálnice A1, budované v letech 1962–2001, blízko sebe. Křížení hlavní silnice 1 s A1 se nacházejí ve Villarepos, Galmiz, Frauenkappelenu, Bernu‑Bethlehemu, Bernu‑Felsenau, Urtenen‑Schönbühl, Rothristu, Oftringenu, Köllikenu, Hunzenschwilu, Wallisellenu, Kemptthalu, Winterthuru‑Töss a Stadelu. U Attikonu a dálniční křižovatky Winterthur‑Ost se rozdělují trasy hlavní silnice 1, která pokračuje na severovýchod spolu s A7 do Kreuzlingenu, a A1, která směřuje východním směrem do St. Gallenu a St. Margrethen.

    V letech 1989 až 1994 byla vybudována obchvatová trasa Bremgartenu se dvěma tunely a novým mostem přes Reuss, nazvaným Struss.[2]

    Ve francouzsky mluvící části Švýcarska nese hlavní silnice 1 několik názvů, které se v průběhu trasy mění: V Ženevě se nazývá rue de Lausanne až k chemin de l’Impératrice v Pregny-Chambésy. Odtud pokračuje jako route de Lausanne až k vjezdu do Versoix. Tam získává název route de Suisse až k výjezdu z Versoix, odkud se pak jmenuje route Suisse až k vjezdu do Nyonu. A při výjezdu z tohoto města v kantonu Vaud opět nese název route de Lausanne.

    Místy se také označuje jako Route de Berne (například v oblasti Payerne).

    V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hauptstrasse 1 na německé Wikipedii.

    1. SCHNEEBERGER, Paul. Die alte Strasse noch [online]. Neue Zürcher Zeitung, 2004-07-02 [cit. 2026-04-03]. Dostupné online. (německy)
    2. WIDMER, Toni. Jubiläumsfest - Umfahrung Bremgarten: 60 Jahre geplant, in 65 Monaten war sie gebaut [online]. Basler Zeitung, 2019-08-27 [cit. 2026-04-03]. Dostupné online. (německy)

    Externí odkazy

    [editovat | editovat zdroj]