Hlístounovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHlístounovití
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Nadtřídaryby (Osteichthyes)
Třídapaprskoploutví (Actinopterygii)
Řádleskyňovci (Lampriformes)
Čeleďhlístounovití (Regalecidae)
Gill, 1772[1]
Binomické jméno
Regalecidae
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hlístounovití (Regalecidae) je čeleď extrémně dlouhých pelagických ryb. Hlístoun červenohřívý dosahuje délky až 8 metrů, což představuje vůbec nejdelšího zástupce kostnatých ryb. Hlístounovití mají kosmopolitní rozšíření, jejich populace je však patrně nepočetná.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Hřbetní ploutev začíná již v oblasti nad očima a táhne se po celé délce těla. Tato ploutev mívá 260–412 kostěných paprsků, z nichž prvních cca 10–13 paprsků bývá prodlouženo se sytě červeným zbarvením, takže připomínají jakousi korunku. Podobně silně prodloužené jsou i břišní ploutve, které jsou redukovány na 1–5 dlouhých paprsků. Řitní ploutev úplně chybí. Oči jsou malé. Nemají zuby ani plynový měchýř. Počet obratlů bývá kolem 143–170.[2][3] Hlístouni mají silně protáhlé tělo dorůstající délky až 8 metrů.[3] Hlístoun červenohřívý je dokonce nejdelší kostnatou rybou na světě[4] a je zapsán v Guinnessově knize rekordů coby nejdelší zástupce kostnatých ryb.[5]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

O ekologii hlístounů je známo jen minimum informací, jelikož živé exempláře jsou pozorovány lidmi jen velmi vzácně. První videozáznam hlístounů byl pořízen teprve v roce 2001.[6] Plavou vertikálně s hlavou nahoře za vlnícího pohybu hřbetní ploutve podobně jako úhoři.[7] Badatelé z Nového Zélandu při jedné příležitosti zaznamenali, že hlístoun vydával elektrické výboje.[2][8]

Živí se drobnými mořskými živočichy jako jsou korýši (např. krunýřovky), menšími rybami a hlavonožci.[7] Hlístouni jsou rozšíření v hlubokých vodách všech oceánů[7] včetně Středozemního moře.[6] Typicky se vyskytují v mezopelagické zóně (200–1 000 m pod hladinou moře), nicméně patrně mohou žít až v hloubkách 1 600 m.[9] Podle studie zkoumající parazity hlístounů patří k jejich predátorům patrně žralok mako nebo vorvaň obrovský.[10]

Vztah k lidem[editovat | editovat zdroj]

Příslušníci Navy SEALs držící obřího hlístouna, který byl v září 1966 vyplaven poblíž kalifornského San Diega

Hlístouni se komerčně neloví, protože žijí ve velmi hlubokých vodách a jejich maso je málo chutné až nepoživatelné. I když se na ně rybáři nezaměřují, občas bývají chyceni jako nechtěné úlovky.[6] Vyplavení mrtví jedinci přitahují poměrně značnou mediální pozornost.[11][12][13]

Systematika[editovat | editovat zdroj]

K prvnímu popisu hlístouna došlo v roce 1772. Jednalo se o hlístouna červenohřívého (R. glesne) a o jeho popis se zasloužil norský biolog Peter Ascanius. Název čeledi Regalecidae je odvozen z latinského regalis neboli královský.[6] V rámci čeledi se rozeznávají dva rody s následujícími druhy:[14]

Někdy se ještě uvádí hlístoun mexický (R. kinoi ), jedná se nicméně o synonymum k R. russellii.[15][16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Regalecidae Gill, 1884 [online]. WoRMS - World Register of Marine Species [cit. 2022-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b OLNEY, John E. Encyclopedia of fishes. 2. vyd. San Diego, CA: Academic Press, 1998. OCLC 39641701 S. 157–159. 
  3. ↑ a b NELSON, Joseph S. Fishes of the world. Fifth edition. vyd. Hoboken, New Jersey: John Wiley & Sons, Inc, 2016. Dostupné online. ISBN 978-1-119-17484-4. OCLC 926623501 S. 284. 
  4. ↑ YU, Yue; PENG, Xin; YANG, Can-Min. Complete mitochondrial genome and the phylogenetic position of the giant oarfish (Regalecus glesne). Mitochondrial DNA Part B. 2019-07-03, roč. 4, čís. 2, s. 2125–2126. PMID: 33365437. Dostupné online [cit. 2022-05-24]. DOI 10.1080/23802359.2019.1623124. PMID 33365437. (anglicky) 
  5. ↑ Longest bony fish. Guinness World Records [online]. [cit. 2022-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d Regalecus glesne. Florida Museum [online]. 2017-05-11 [cit. 2022-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c REGALECIDAE. Fishesofaustralia.net.au [online]. [cit. 2022-05-25]. Dostupné online. 
  8. ↑ GRIFFITHS, Sarah. Watch rare footage of a rare undulating oarfish. Mail Online [online]. 2014-04-08 [cit. 2022-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ FORSGREN, Kristy L.; JAMAL, Homam; BARRIOS, Andrew. Reproductive Morphology of Oarfish ( Regalecus russellii ): OARFISH REPRODUCTIVE MORPHOLOGY. The Anatomical Record. 2017-09, roč. 300, čís. 9, s. 1695–1704. Dostupné online [cit. 2022-05-25]. DOI 10.1002/ar.23605. (anglicky) 
  10. ↑ KURIS, Armand M.; JARAMILLO, Alejandra G.; MCLAUGHLIN, John P. Monsters of the Sea Serpent: Parasites of an Oarfish, Regalecus russellii. Journal of Parasitology. 2015-02, roč. 101, čís. 1, s. 41–44. Dostupné online [cit. 2022-05-25]. ISSN 0022-3395. DOI 10.1645/14-581.1. (anglicky) 
  11. ↑ Rare 'Sea Monster' Washes Ashore In New Zealand. IFLScience [online]. [cit. 2022-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ MCNEILLY, Hamish. Oar-some find: deep sea creature washes up on Dunedin beach. Stuff [online]. 2022-04-26 [cit. 2022-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Rare "Sea Serpent" Oarfish Found on California Island. Animals [online]. 2015-06-04 [cit. 2022-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Regalecidae Gill, 1884. Marinespecies.org [online]. WoRMS - World Register of Marine Species [cit. 2022-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Regalecus kinoi Castro-Aguirre, Arvizu-Martinez & Alarcón-Gonzalez, 1991. Marinespecies.org [online]. WoRMS - World Register of Marine Species [cit. 2022-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Regalecus russellii (Cuvier, 1816) [online]. Fishbase.in [cit. 2022-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hlístounovití&oldid=23721075“