Historický vývoj českých měst

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Vznik měst ve 13. století[editovat | editovat zdroj]

Vznik měst v českých zemích je svázán s vrcholně středověkou transformací, zde probíhající ve 12. a 13. století. Z právního hlediska vznikla nejstarší města ve 13. století, ale dlouhodobě se diskutuje o vztahu tzv. raně středověkých (městských) aglomerací k vrcholně středověkým městům, protože bylo prokázáno, že tato centrální sídliště (většinou v blízkosti knížecích hradů) plnila některé z funkcí typických pro středověká města.[zdroj?] Příkladem takovéto aglomerace jsou Hradec Králové, Litoměřice, Brno, Žatec, Chrudim, Břeclav, Olomouc nebo Stará Plzeň. Je zřejmé, že právě na místech většiny těchto aglomerací vznikala významná vrcholně středověká města.[zdroj?] Dalším typem lokality, který mohl nabírat některé centralizační funkce v raném středověku a mohl do určité míry suplovat funkci města, byly tzv. tržní osady. Uvažuje se o návaznosti spíše městeček a poddanských měst na tuto raně středověkou formu.

Ve 13. století došlo i ve středoevropském prostoru k tzv. vnější kolonizaci (v historickém bádání také velká východní kolonizace apod.), jejíž součástí se stalo zakládání měst, která byla vybavena souborem práv, která svým obyvatelům poskytovala relativně privilegované sociální postavení a komunitě dávala právní a správní privilegia. Tato práva se nejčastěji označují jako městské právo, v českém prostoru se uplatňují nejvíce magdeburské městské právo a okruh jihoněmeckého práva.

České institucionální středověké město vznikalo tzv. lokací, která především zaručovala přísun obyvatelstva, vyměření a parcelaci plochy města a zbudování některých pro chod města nutných institucí (rychtářský úřad, masné krámy, mlýn apod.). O tomto počinu, prováděném na zakázku buď panovníka, o něco později i církevních institucí a v českých zemích až relativně pozdě a váhavě i šlechtou, informují tzv. zakládací listiny. Nejstarší přímo jmenovanou královskou městskou lokací je moravský Uničov roku 1223, kolem tohoto roku proběhla první vlna zakládání měst (Bruntál, Opava, Znojmo, Jemnice, Hodonín, Hradec Králové a snad Litoměřice).

Bruntál, který byl dle historických pramenů založen kolem roku 1213, je dle písemných zmínek z institucionálního hlediska nejstarším městem České republiky. Město Bruntál je zmiňováno v tzv. Uničovské listině krále Přemysla Otakara I. z roku 1223. V této listině král povoluje Uničovu, aby se řídilo magdeburským městským právem a dodává "quas habent cives nostri de Froudenthal", což znamená: „které mají naši měšťané z Bruntálu“. Z toho je usuzováno, že Bruntál byl založen dříve než samotný Uničov a jednalo se tak o vůbec první osadu s magdeburským městským právem v českých zemích.

Největší rozmach zakládání městských útvarů se vztahuje k vládě Přemysla Otakara II., který založil řadu měst nejen v Čechách a na Moravě, ale i na území dnešního Rakouska a Horní Lužice (např. Žitava). Do konce 13. století tak byla vytvořena základní síť větších (především královských) měst a v pozdější době docházelo především k povyšovaní vsí na poddanská města a městečka.

Již od 19. století se v české historiografii řeší otázka podílu německých lokátorů na organizaci těchto měst a následný podíl německého obyvatelstva v nich. O vysokém podílu německého obyvatelstva mezi měšťany se uvažuje především u hornických měst (Kutná Hora, Jihlava, Příbram), kde bylo třeba specialistů.

Vývoj měst do husitských válek[editovat | editovat zdroj]

Do konce 14. století vzniklo na českém území přibližně 50 královských měst. Nejlidnatějším městem bylo samozřejmě pražské souměstí (předpokládá se 40 000 obyvatel), dále svým postavením v celém středoevropském prostoru výjimečná Kutná Hora (snad 8 000 obyvatel) a Brno (8 000 obyvatel). Mezi hustěji osídlená královská města (mezi 3 500 a 5 400 obyvateli) patřil Cheb, Hradec Králové, Plzeň a České Budějovice.

Mnohem více v té době existovalo poddanských měst a městeček, historici odhadují asi 1 400 těchto menších lokalit, kde nejčastěji žilo asi okolo 300 obyvatel. I z těchto důvodů nemohla ekonomicky královským městům konkurovat. Celkově v městech a městečkách mohlo žít asi 13 % veškeré populace, tj. mezi 330 000 a 400 000 lidí (odhady jednotlivých historiků se liší).

Pouze u šesti z královských měst se před husitskou epochou předpokládá vytvoření elitní a ekonomicky i statusově silné vrstvy patriciátu (pražské souměstí, Kutná Hora, Jihlava, Cheb, Brno a Olomouc). U ostatních královských i poddanských měst se počítá se sociálně spíše jednotnější vrstvou řemeslníků a obchodníků. Tito řemeslníci se již v této době začali organizovat do cechů a jejich výrobky směřovaly především na místní trh.

K určitým změnám došlo i v správním zřízení měst. Jestliže byl obvykle v zakládacích listinách vymezen úřad rychtáře, který zastupoval jak obec, tak i bránil práva vrchnosti a měl na město z této pozice dohlížet, tak během 14. století začala postava rychtáře co do důležitosti ustupovat radě konšelů. Rada konšelů se obvykle skládala z předních představitelů z řad měšťanů a byla dosazována buď vrchností či nejvyšším podkomořím, často byli ovšem kandidáti, z kterých probíhal výběr, vybráni městem. Během 14. století se vlivu nabýval další orgán, tzv. velká obec, především skrze obecní starší, kteří měli kontrolovat činnost konšelů.

Vývoj měst mezi 1526 a 1620[editovat | editovat zdroj]

V 16. století existovalo v českých zemích 41 královských měst a asi 700 poddanských měst a městeček. V pořád největší Praze žilo asi 30 000 obyvatel na počátku století, na konci v souvislosti s přenesením císařského sídla asi 60 000. Mezi další velká města patřili Jáchymov, Kutná Hora, Jihlava, Olomouc, Hradec Králové, Žatec, Klatovy, Tábor a Cheb. V těch žilo v průměru 5 až 8 000 obyvatel. V městech žilo celkově asi 20 až 25 % populace království.

V této době došlo k zakládání dalších měst a to především v hornických oblastech v Krušnohoří a v blízkém Slavkovském lese (Boží Dar, Hora Svatého Šebestiána atd.), o něco slabší urbanizace proběhla i v horských oblastech v Jizerských horách, Krkonoších a Jesenících. Největšího rozkvětu dosáhl Jáchymov, založený roku 1516 rodem Šliků za pomoci zahraničního kapitálu, který se v první polovině 16. století stalo po pražském souměstí druhým největším městem v českých zemích.

Zatímco královská města v podstatě ekonomicky stagnovala, nové způsoby výdělku začala využívat poddanská města především v zemědělsky ne tak výhodných oblastech. Vedle soukenictví (např. Frýdlant, Broumov, Rychnov nad Kněžnou, Jindřichův Hradec, ale i královský Tábor, Olomouc, Nový Jičín) se městské obyvatelstvo živilo i plátenictvím taktéž organizovaným v ceších.

Výrazný rozkvět zaznamenala především poddanská města, která se stala sídlem své vrchnosti, tzv. rezidenční města.

Sociální i národností skladbu některých měst výrazně ovlivnily migrace Židů z východu a také z Vídně. Velké židovské čtvrti v té době vznikly v Boskovicích, Mikulově, Třebíči nebo Březnici.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Boháč, Zdeněk 1987: Postup osídlení a demografický vývoj českých zemí do 15. století. Historická demografie 12, s.59–87.
  • DVORSKÝ, František Ivan. O počtu domů v Praze a v královských městech v Čechách v 16-19 století. Praha: vl.n., 1882. Dostupné online. 
  • HOFFMANN, František. České město ve středověku : život a dědictví. Praha: Panorama, 1992. 453 s. ISBN 80-7038-182-5. 
  • Horská, P.Maur, E.Musil, J. 2002: Zrod velkoměsta. Urbanizace českých zemí a Evropa. Praha – Litomyšl.
  • KLÁPŠTĚ, Jan. Proměna českých zemí ve středověku. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 624 s. ISBN 80-7106-175-1. 
  • KEJŘ, Jiří. Vznik městského zřízení v českých zemích. Praha: Karolinum, 1998. 345 s. ISBN 80-7184-515-9. 
  • MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích (1471-1526). 3. Města. Praha: Academia, 1998. 387 s. ISBN 80-200-0629-X. 
  • Nový, R. 1973: Poddanská města a městečka v předhusitských Čechách. Československý časopis historický 21, 73–109.
  • Vorel, P.: Rezidenční vrchnostenská města v Čechách a na Moravě v 15.–17. století. Pardubice 2001.
  • Žemlička, J. 1978: Přemyslovská hradská centra a počátky měst v Čechách. Československý časopis historický 26, 559–586.
  • WINTER, Zikmund. Staropražské novelly ze 16. a 17. věku. Praha: Otto, [1896]. Dostupné online. 
  • WINTER, Zikmund. V ohradě měst a městských zdech. Svazek 7. Praha: Otto, [asi 1914]. (Sebrané spisy Zikmunda Wintra). Dostupné online. 
  • WINTER, Zikmund. V ohradě měst a městských zdech. Svazek 9. Praha: Otto, 1916. (Sebrané spisy Zikmunda Wintra). Dostupné online. 
  • WINTER, Zikmund. Ze starodávných radnic. Svazek 11. Praha: Otto, [asi 1917]. (Sebrané spisy Zikmunda Wintra). Dostupné online.