Hilel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hilel
Knesset Menorah P5200009 Hilel.JPG
Narození 1. stol. př. n. l.
Babylonie
Úmrtí 1. stol. n. l.
Jeruzalém
Povolání rabín
Denominace judaismus
Vzdělání
Shmaya a Abtalion
Žáci a následovníci Jonathan ben Uzziel, Johanan ben Zakai a Simeon ben Hillel
Děti Simeon ben Hillel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hilel (hebrejsky הִלֵּל, „On chválil“), též přepisováno Hillél, přezdívaný přídomkem babylonský, případně označován jako Starší,[1] byl rabínem období prvních tana'im. Narodil se v Babylónii 100 let před zničením jeruzalémského druhého Chrámu. Po matce údajně pocházel z Davidova rodu, z otcovy strany však patřil ke kmeni Benjamin. Studoval v Jeruzalémě, kde se stal žákem slavných učenců Šmaji a Avtalijona, kteří byli potomky konvertitů ‒ v tom možná tkví důvod, proč samotný Hilel měl, na rozdíl od svého současníka a přítele Šamaje, zvláštní ohled a porozumění pro konvertity. Hilel byl ženatý a s manželkou, která sdílela jeho zásady, měl jednoho syna, Šimeona. Hilel vedl prostý život a odmítl, aby měl užitek z bohatství svého bratra Šebny, který byl úspěšným obchodníkem.

Hilel založil význačnou a umírněnější farizejskou školu, která byla v opozici ke škole Šamajově. Přesto Talmud o disputacích Hilelovy a Šamajovy školy říká: „To i to jsou slova živého Boha.“ Některé židovské autority proto věří, že ačkoliv se dnes ortodoxní halacha z drtivé většiny přiklání k názorům Hilelovy školy, v mesiášské době budou platit přísnější názory Šamajovy školy.[2][3][4]

Hilel měl údajně 80 význačných žáků, z nichž nejučenější byl Jonatan ben Uziel, slavný překladatel Písma a potomek konvertity, a nejméně učeným byl Jochanan ben Zakaj, budoucí zakladatel farizejské školy v Javne. Hilel měl pověst pacifisty. Odmítal totiž násilný odpor vůči římským okupantům, což zřejmě sehrálo důležitou roli, proč Herodes Veliký byl ochoten schválit jeho jmenování na předsednickou funkci Velkého Sanhedrinu. V době, kdy se stal předsedou Sanhedrinu, byl nejvyšším soudcem neboli místopředsedou esejec Menachem ‒ ten se ale své funkce později vzdal a nahradil ho Šamaj.

Hilel je v Talmudu vykreslován jako shovívavý, chápavý, láskyplný, vždy ochotný odpustit. O podstatě Zákona Hilel řekl: „Nečiň druhým, co nechceš, aby oni činili tobě. Zbytek je jenom komentář.“[5] Podle tradice Hilel stanovil sedm midot (hebrejsky מִדּוֹת, směrnic) pro postup při výkladu Písma.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SLÁMA, Petr. Tanu rabanan. Antologie rabínské literatury. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-722-1. S. 56. 
  2. SACKS, Jonathan. O svobodě a náboženství. Praha: P3K, 2008. ISBN 978-80-87186-00-8. S. 123. 
  3. SCHOLEM, Gerschom. Davidova hvězda. Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 1996. ISBN 80-85844-24-9. S. 42-43. 
  4. SCHOLEM, Gerschom. Mesiášská idea v judaismu a další eseje o židovské spiritualitě. Praha: Malvern, 2017. ISBN 978-80-7530-064-5. S. 310-311. 
  5. WIESEL, Elie. Talmud, portréty a legendy. Praha: Sefer, 1993. ISBN 80-900895-5-0. S. 29. 
  6. BIČ, Miloš. Ze světa Starého zákona II. Praha: Kalich, 1989. S. 686. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • WIESEL, Elie. Talmud, portréty a legendy. Praha: Sefer, 1993. 304 s. ISBN 80-900895-5-0. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]