Hertha Wambacher

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hertha Wambacher
Narození9. března 1903
Vídeň
Úmrtí25. dubna 1950 (ve věku 47 let)
Vídeň
Alma materVídeňská univerzita
PracovištěVídeňská univerzita
Oborfyzik
OceněníHaitinger Prize (1936)
Liebenova cena (1937)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hertha Wambacher (9. března 1903 Vídeň25. dubna 1950 Vídeň) byla rakouská fyzička. Po získání všeobecného vzdělání na dívčím gymnáziu vedeném Spolkem pro rozšířené vzdělání žen v roce 1922 studovala nejprve chemii a poté fyziku na Vídeňské univerzitě.

Vedoucí Wambacherové disertační práce na Druhém fyzikálním institutu byla Marietta Blau, s níž Wambacher spolupracovala i po získání doktorátu v roce 1932. Spolupráce obou žen se týkala fotografické metody detekce ionizujících částic. Za metodický výzkum v Ústavu pro výzkum radia Rakouské akademie věd ve Vídni obdržely Blau a Wambacher v roce 1937 Liebenovu cenu Rakouské akademie věd. V roce 1937 Blau a Wambacher společně na fotografických deskách, které byly vystaveny kosmickému záření ve výšce 2300 m nad mořem, objevily  „rozpadající se hvězdy“. Tyto hvězdy jsou vzory stop po částicích z jaderných reakcí (spalační reakce) částic kosmického záření s jádry fotografické emulze.

Poté, co Blau musela Rakousko v roce 1938 opustit, pokračovala Hertha Wambacher v práci na identifikaci částic z jaderných reakcí kosmického záření se složkami emulze. Díky této práci mohla od roku 1940 přednášet na univerzitách. Přednášela především na Vídeňské univerzitě. V roce 1945 byla jakožto členka Národně socialistické německé dělnické strany z univerzity odejita.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hertha Wambacher na anglické Wikipedii.