Herbert von Bismarck

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Herbert von Bismarck
Max Koner - Fürst Herbert Bismarck - 3647 - Kunsthistorisches Museum.jpg
Stranická příslušnost
ČlenstvíFreikonservative Partei

Narození28. prosince 1849
Berlín
Úmrtí18. září 1904 (ve věku 54 let)
Friedrichsruh
Místo pohřbeníBismarckovo mauzoleum
ChoťMarguerite von Bismarck
RodičeOtto von Bismarck a Johanna von Puttkamer
DětiHannah von Bredow
Gottfried von Bismarck-Schönhausen
Otto von Bismarck
Albrecht von Bismarck
Goedela von Keyserling
PříbuzníWilhelm von Bismarck a Marie von Bismarck (sourozenci)
Leopold Bill von Bredow (vnuk)
Profesepolitik a diplomat
CommonsHerbert von Bismarck
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaus Heinrich Ferdinand Herbert Fürst (kníže) von Bismarck (28. prosince 1849Berlíně18. září 1904 ve Friedrichsruhu) byl německý politik.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Herbert von Bismarck se narodil v Berlíně jako nejstarší syn říšského kancléře Otto von Bismarcka a Johanny , roz. von Puttkamer. Měl ještě starší sestru Marii (nar. 1847) a mladšího bratra Viléma (nar. 1852).

Studoval práva, účastnil se francouzsko-pruské války v řadách kavalerie (v srpnu 1870 byl raněn u Mars-la-Touru). V roce 1873 vstoupil do diplomatických služeb, na přání svého otce, a nejprve působil převážně jako jeho osobní sekretář. Během tohoto působení se ovšem také podílel na zahraničních cestách. Takto byl vyslán jako velvyslanecký rada do Londýna (1882), Petrohradu a Haagu (oba 1884). V roce 1885 byl jmenován státním podsekretářem (podtajemníkem), a o rok později se stal státním sekretářem pro zahraniční záležitosti (Německé císařství nemělo ministerstvo zahraničí, byl tedy jakýmsi kvazi ministrem zahraničí). V Pruském království se stal v roce 1888 ministrem. Se svým otcem měl od roku 1881 velmi komplikovaný vztah, neboť Herbert zamýšlel sňatek s o 10 let starší rozvedenou katoličkou, kněžnou Elisabeth von Carolath-Beuthen. Prostřednictvím výhrůžek a vydírání, že jej vydědí, nakonec otec dosáhl svého. Právě tato zkušenost přispěla k tomu, že se z Herberta stal zahořklý muž, jehož zálibou byl alkohol. Díky svému hodně nevlídnému vystupování se stal u svých současníků velmi neoblíbeným. Byly mu přisuzovány dobré vyhlídky na nástupnictví v úřadu kancléře po svém otci.

Roku 1892 se nakonec oženil s hraběnkou Marguerite Hoyos, která pocházela ze zámožného rodu uherských magnátů původem ze Španělska, přičemž sama byla napůl Angličanka. Jejím dědečkem byl Robert Whitehead, vynálezce torpéda. Společně s Herbertem měli 5 dětí.

Poté, co císař Vilém II. Pruský v březnu 1890 požadoval demisi jeho otce Otto von Bismarcka, opustil svůj úřad pár dní poté také Herbert, a to navzdory Vilémovým protestům.

V roce 1893 byl zvolen do Reichstagu za Svobodně-konzervativní stranu (Freikonservative Partei).

Když roku 1898 zemřel jeho otec, Herbert po něm zdělil titul knížete von Bismarck-Schönhaussen.

10 let po své smrti obdržel Herbert k uctění své památky v mramoru vytvořený epitaf v kostele v Schönhausenu (sochařská práce Wilhelma Wandschneidera).

Je autorem díla „Politische Reden 1878–1898" (Politické hovory 1878–1898).

Děti[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]