Herbert Otto Gille

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Herbert Otto Gille
Gille ještě v hodnosti SS-Gruppenführera během jara roku 1944 v Sovětském svazu. U jeho krku můžeme vidět vysoce cenněný rytířský kříž železného kříže s dubovými ratolestmi a meči.
Gille ještě v hodnosti SS-Gruppenführera během jara roku 1944 v Sovětském svazu. U jeho krku můžeme vidět vysoce cenněný rytířský kříž železného kříže s dubovými ratolestmi a meči.
Narození 8. březen 1897
Německé císařství Gandersheim, Dolní Sasko
Úmrtí 26. prosinec 1966 (69 let)
Německo Stemmen, Dolní Sasko
Vojenská kariéra
Hodnost SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS
Doba služby 1910–1919, 1931-1945
Sloužil Vlajka Německého císařství Německé císařství (do roku 1918)
Vlajka Výmarské republiky Výmarská republika (do roku 1933)
Vlajka Třetí říše Třetí říše
Složka Vlajka Reichsheeru Reichsheer (do roku 1918)
Vlajka Waffen-SS Waffen-SS (do roku 1945)
Jednotka Badischen Feldartillerie-Regiment Nr. 30
Reserve Artillerie-Regiment Nr. 55
Velel 5. SS-Panzer Division „Wiking“
IV. Tankový sbor SS
Války První světová válka
Druhá světová válka
Bitvy Invaze do Polska
Bitva o Francii
Operace Barbarossa
Vyznamenání Rytířský kříž železného kříže s dubovými ratolestmi, meči a brilianty
Německý kříž ve zlatě

Herbert Otto Gille (6. března 1897 - 26. prosince 1966) byl veterán první světové války a jeden z nejvíce vyznamenaných důstojníků Waffen-SS během druhé světové války. U zbraní SS dosáhl hodnosti SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS (Generál). Rovněž to byl držitel mnoha vojenských vyznamenání, včetně rytířského kříže železného kříže s dubovými ratolestmi, meči a brilianty nebo německého kříže ve zlatě.

Mládí a počátky vojenské kariéry[editovat | editovat zdroj]

Herbert Otto Gille se narodil 6. března roku 1897 v dolnosaském městě Gandersheim jako syn vedoucího továrny. Po dokončení základního vzdělání vstoupil na podzim roku 1909 do královského pruského kadetního sboru a byl zařazen na kadetní školu v Bensbergu nad Rýnem, kde studoval až do roku 1914. Následně nastoupil ještě na hlavní kadetní školu v Gross-Lichterfelde v Berlíně. Po dokončení kadetky byl zařazen v hodnosti Fähnrich (Praporčík) k 30. bádenskému pluku polního dělostřelectva (Badischen Feldartillerie-Regiment Nr. 30), který sídlil v Rastattu.

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Po krátké službě u 30. dělostřeleckého pluku byl Gille převelen v listopadu roku 1914 k 55. záložnímu dělostřeleckému pluku (Reserve-Artillerie Regiment Nr. 55) s nímž byl odvelen na východní frontu, kde se zúčastnil těžkých bojů u Mazurských jezer. Na východní frontě bojoval s plukem až do prosince roku 1917, kdy byla jeho jednotka převelena na západní frontu.

U jednotky zůstal až do jejího rozpuštění v lednu roku 1919 a ke konci března téhož roku byl demobilizován s hodnosti nadporučíka (Oberleutnant). Během své vojenské služby během první světové války vystřídal funkce jako je velitel čety nebo velitel dělostřelecké baterie a za své působení byl vyznamenán pruským železným křížem obou tříd, brunšvickým válečným záslužným křížem obou tříd a rakouským vojenským záslužným křížem III. třídy s válečnou ozdobou.

Meziválečné období[editovat | editovat zdroj]

Po opuštění armády se rozhodl studovat zemědělství a k tomu pracoval na statku. K následujícímu roku se stal správcem zemědělského zařízení v bavorském Bambergu. Během roku 1923 si přibral ke své správcovské funkci ještě pozici inspektora veřejných zemědělských zařízení, a tu vykonával až do roku 1929. Mezi léty 19221929 byl rovněž členem veteránské organizace Stahlhelm.

V roce 1927 se zasnoubil se svojí přítelkyní Sophií Charlotte Mennecke, kterou si později, 4. ledna roku 1935 vzal za ženu. V říjnu téhož roku se jim narodila jejich jediná dcera.

V roce 1929 opustil Gille práci v zemědělském průmyslu a začal pracovat jako autoprodejce pro automobilku v Braunschweigu, kde pracoval až do roku 1931 v němž si otevřel vlastní prodejnu, kterou provozoval po dobu dvou let.

K 1. květnu roku 1931 se Gille rozhodl vstoupit do NSDAP a k 10. říjnu téhož roku vstoupil rovněž i do SS, kde byl zařazen ke 49. SS-Standarte (49. pluk SS). Zde byl ke konci ledna roku 1933 pověřen velením motorizované jednotky pluku.

V hierarchii SS celkem rychle stoupal a již v létě roku 1934 se nechal přeložit do SS-Verfügungstruppe (předchůdce Waffen-SS) v hodnosti SS-Untersturmführer (Poručík SS), kde byl jmenován velitelem 11. roty u III. praporu od SS-Standarte 1 (Později se pluk vyvinul v SS-VT-Standarte Deutschland). U této jednotky sloužil až do začátku října roku 1936, kdy byl převelen ke SS-Standarte „Germania“, kde nahradil SS-Sturmbannführera Wernera Dörffler-Schubanda na pozici náčelníka štábu pluku.

Na této pozici sloužil až do 15. února roku 1937, kdy musel nahradit onemocnělého SS-Sturmbannführera Waltera Krügera na pozici velitele II. praporu u SS-Standarte „Germania“. Zde setrval až do 1. května roku 1939, kdy ho nahradil SS-Sturmbannführer Werner Dörffler-Schuband. Během roku 1937 podstoupil rovněž několik speciálních výcviků u armády a také výcvikový kurz na pěchotní škole v Döberitzu.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Počátky války[editovat | editovat zdroj]

Poté, co byl ustaven dělostřelecký pluk SS-Verfügungstruppe pod velením SS-Obersturmbannführera Petera Hansena, tak byl Gille dosazen do pozice velitele I. praporu pluku. S plukem se účastnil německého útoku na Polsko, za nějž byl vyznamenán sponami k obou stupňům železného kříže a povýšen k 19. říjnu roku 1939 do hodnosti SS-Obersturmbannführer (Podplukovník).

Gilleho jednotka byla následně začleněna do SS-Verfügungsdivision (pozdější Divize SS „Das Reich“) a Gille se s ní účastnil následného útoku na Francii.

Divize Wiking a východní Fronta[editovat | editovat zdroj]

V listopadu roku 1940 byla zformována nová bojová divize SS „Wiking“ pod velením SS-Brigadeführera Felixe Steinera a Gilleho jednotka byla použita jako základ dělostřeleckého pluku této nové divize. Gille byl tak jmenován první velitelem dělostřeleckého pluku divize a nedlouho poté byl ke konci ledna roku 1941 povýšen do hodnosti SS-Standarteführera (Plukovník).


Poválečný život[editovat | editovat zdroj]

Poté, co byl Gille propuštěn ze zajetí 21. května roku 1948, tak začal pracovat pro noviny až do roku 1958. Současně s tím si otevřel také malé knihkupectví a založil časopis pro veterány 5. tankové divize SS „Wiking“, "Wiking Ruf". Avšak 26. prosince roku 1966 umírá na srdeční zástavu ve městě Stemmen poblíž Hanoveru. Zpopelněn a pohřben byl na místním hřbitově ve městě Stemmen, nicméně jeho hrob již neexistuje.

Shrnutí vojenské kariéry[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení[editovat | editovat zdroj]

Významná vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • YERGER, Mark C., Waffen-SS Commanders, The Army, Corps and Divisional Leadersof a Legend - Augsberger to Kreuz, ISBN 0-7643-0356-2