Hemrovy skály

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdroje k infoboxu
Hemrovy skály
Celkový pohled z vyhlídky Butovické hradiště v Jinonicích
Celkový pohled z vyhlídky Butovické hradiště v Jinonicích
Základní informace
Nadm. výška 280–305 m n. m.
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Okres Praha
Umístění Praha 5 Jinonice
Souřadnice
Hemrovy skály
Hemrovy skály
Hemrovy skály na mapě Prahy
Další informace
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videaCommons

Hemrovy skály tvoří v současnosti (rok 2021) asi 100 metrů dlouhý nápadný členitý skalní masiv[1][2] táhnoucí se od Butovické planiny až k silnici pod Novou Vsí.[3] Severní, západní jakož i převážná část jižních svahů hřebene jsou ohraničeny ulicí Novoveská, která v místech úpatí hřebene vytváří nepravidelný oblouk o pomyslném poloměru asi 100 metrů.[2] Tento pozůstatek vulkanických hornin pochází z jižního svahu tělesa silurské podmořské sopky,[1] která se zde nacházela přibližně před 430 miliony let.[2][P 1] Tato skalistá enkláva se rozkládá v severozápadním výběžku Prokopského údolí mezi Novou Vsí a Butovicemi;[1] je součástí Přírodní rezervace (PR) Prokopské údolí;[2][3] katastrálně spadá do území pražských Jinonic (Praha 5) a svoje jméno získala podle někdejšího majitele blízkého statku.[3][2]

Charakteristika území[editovat | editovat zdroj]

Základním materiálem Hemrových diabasových[4] skal jsou starší vulkanické horniny.[5][6] Asi před 423 až 430 milióny let (v prvohorním siluru)[6] vyvřela tato hmota na mořské dno a dala tak vzniknout podmořské sopce.[5][6] Svým vrcholem se tento podmořský útvar nejspíše dotýkal hladiny moře.[5][6]

Historie území[editovat | editovat zdroj]

Vlastnímu vzniku podmořské sopky předcházelo vytvoření přírodní pukliny v mořském dně.[5][6] Tato průrva byla asi 5 km dlouhá a jen několik metrů široká.[5][6] Průrvou proudila ze zemského nitra rozžhavená láva,[6] která se při styku se studenou mořskou vodou rychle[6] a intenzivně ochlazovala.[5] Erupce následovaly několikrát po sobě, byly doprovázeny vyvrhováním sopečného popela, kusů lávy a hornin a byly zakončovány dalšími opakovanými výlevy lávy.[5] [P 2]

Celková délka sopky byla asi 5,5 km[6] při šířce kolem 2 km a výšce (nad mořským dnem) asi 200 až 300 metrů.[5][6] Odhaduje se, že celkový objem vulkanických vyvřelin (nutných pro vytvoření sopky) činil asi 1 km³.[5]

Dlouho po vniku sopky se v jejím širokém okolí usazovaly vulkanické horniny a především sopečný popel.[5] Obě zmíněné komponenty (sopečné horniny a sopečný popel) byly rozplavovány mořem a jsou obsaženy i v okolních horninách (sedimentech).[5][6] Dalším důsledkem vzniku podmořské sopky bylo změlčení dna silurského moře.[5] Tento fakt umožnil jak vlastní život tak i rozvoj mnoha živočichů po celé silurské období.[5] Tak vznikla zdejší četná a bohatá naleziště zkamenělin známých i v celosvětové komunitě geologů.[5]

Po ústupu moře došlo k obnažení tělesa sopky a po stovky milionů let působení eroze a odnosu hornin byly nakonec vymodelovány z malého jižního svahu sopky současné Hemrovy skály.[4]

Vegetace[editovat | editovat zdroj]

Jižní svah[editovat | editovat zdroj]

Hemrovy skály tvoří pouze jižní svah silurské sopky.[5] Vegetační podmínky na vrcholu a jižních svazích jsou velmi nehostinné.[1] Z pohledu růstu vegetace nejsou sopečné lávy vhodným podkladem, neboť jsou silně drobivé a absorbují málo vody.[5] K těmto vlastnostem se přidružuje i rychlý povrchový odtok vody, zvýšený splach zvětralin a humusu, rychlý výpar srážkové vody a velké kolísání teplot.[5] Rostliny se zakořeňují jen ve štěrbinách skal nebo na pohyblivé suti.[1] To vše vytváří na jižně orientovaných svazích extrémní podmínky skalní stepi až polopouště, kde je schopna žít a přežít jen omezená množina druhů rostlin, hub a živočichů.[5] Vegetace Hemrových skal má tudíž stepní charakter[6] s poměrně malým počtem druhů rostlin.[1]

Vesměs holé povrchy skal (charakteristické nápadně tmavými barvami sopečných láv) jsou jen z části pokryté jednotlivými trsy trav, drobnými polodřevnatějícími keříčky (nebo i bohatými koberci) mateřídoušky (Thymus spp.), exempláři žlutě kvetoucích devaterníků šedých (Helianthemum canum), suchomilných tařic (tařinek) horských (Alyssum montanum) nebo jiných rostlin.[5] Jedná se například o tučnolisté rostliny, jakými jsou rozchodník bílý (Sedum album) či rozchodník šestiřadý (Sedum sexangulare) nebo tráva s názvem kostřava přitvrdlá (Festuca pallens),[7] která roste často na slunných, zvláště vápencových skálách. V zimě se zde vyskytují spíše mechy a lišejníky,[5] částečně zde vegetace kvete a bují především brzy na jaře.[5]

Na volných malých plochách ve štěrbinách skal a v sutích[4] je možno nalézt drobné rostliny teplomilné stepní květeny[4] jako je zjara bíle kvetoucí osívka jarní (Erophila verna), penízek prorostlý (Thlaspi perfoliatum), efemérní plevel okoličnatý (Holosteum umbellatum), modře kvetoucí rozrazil časný (Veronica praecox) a rozrazil Dilleniův (Veronica dillenii) a v některých létech i chráněný (kategorie C3) lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites).[5][6] Vzhledem k diabasovému minerálnímu podkladu se tu vyskytuje také vzácný a silně ohrožený (kategorie C2) česnek tuhý (Allium strictum),[6] který se přiřazuje k tzv. glaciálním reliktům. Zaznamenán byl i výskyt žlutě kvetoucí mochny písečné (Potentilla incana) a kavylů (Stipa spp.).[1] Dále je zde možno objevit i koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), bělozářku liliovitou (Anthericum liliago) a vlnici chlupatou (Oxytropis pilosa).[1]

Severní svah[editovat | editovat zdroj]

Nad jižní částí údolí Jinonického potoka se vypíná zalesněná severní stěna silurské sopky[1] – severní svah Hemrových skal, kde je klima méně extrémní a to jak svými výkyvy teplot, tak i z hlediska rozsahu změn vlhkosti.[5] Díky těmto klimatickým poměrům je rostlinstvo severně orientovaných svahů Hemrových skal nejen druhově bohatší, ale dosahuje zde i většího územního pokrytí.[5] Nalézá se tu kupříkladu řádně rozvinutý travní ekosystém pěchavy vápnomilné (Sesleria caerulea); vzácný, žlutě kvetoucí silně ohrožený (C2r), keřovitý devaterník šedý a daří se zde i dříve vysazeným dřevinám různých jehličnatých druhů.[5]

Houby[editovat | editovat zdroj]

Lokalita Hemrovy skály je známá i výskytem vzácných druhů hub, jako je kriticky ohrožená hvězdovka Pouzarova (Geastrum pouzarii).[5][1][P 3]

Údržba[editovat | editovat zdroj]

Ochrana stepního charakteru Hemrových skal vyžaduje průběžné, někdy jen částečné zásahy do náletových křovin, jenž mají tendenci osidlovat povrch skály.[6] Stejná péče je věnována odstraňování semenáčů invazivního agresivního akátu.[6] Je též částečně redukován výskyt borovice černé, která má v oblibě slunné vápenaté stráně a která by opadem svého jehličí měnila vlastnosti půdy, což by v důsledku nebylo vhodné pro stepní vegetaci Hemrových skal.[6]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Sopka s délkou asi 5,5 km; šířkou kolem 2 km a pravděpodobnou výškou 200 až 300 m nad mořským dnem dosahovala svým vrcholem až ke hladině tehdejšího moře.[1]
  2. Pozůstatky oblých sopečných pum jsou na Hemrových skalách dosud patrné.
  3. Houba hvězdovka Pouzarova se v České republice vyskytuje jen na několika lokalitách.[8][1] Byla popsána v roce 1954 českým vědeckým pracovníkem (zoologem, mykologem a botanikem) Václavem Janem Staňkem.[8] Jde o státem chráněný druh (kategorie kriticky ohrožených).[8] Drobná houba o běžné velikosti do 2 cm roste na extrémně teplých skalnatých stanovištích, na magmatických horninách, především na diabasech.[8] Na rozdíl od ostatních druhů hvězdovek má béžově nahnědlou až masově načervenalou barvu, výrazné řasnaté ústí a radiální rýhy na spodní části vnějšího obalu – vnější okrovky (exoperidie).[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l HOSKOVEC, Ladislav. Český kras, Praha, Prokopské údolí, Hemrovy skály – přírodní rezervace [online]. Web Botany cz, 2007-07-19 [cit. 2021-04-21]. Dostupné online. 
  2. a b c d e Hemrovy skály (50.0431944N, 14.3548250E; 50°2'35.500"N, 14°21'17.370"E) [online]. Web Mapy cz [cit. 2021-04-21]. Mapové podklady pro popis širokého okolí Hemrových skal. Dostupné online. 
  3. a b c PROCHÁZKA, Jakub. HEMROVY SKÁLY [online]. Web Svět outdooru cz, 2015-04-21 [cit. 2021-04-21]. Dostupné online. 
  4. a b c d VESUVANKA, Jana. Hemrovy skály - pozůstatek podmořské sopky u Prahy [online]. Web Druidova mysteria [cit. 2021-04-21]. Když někomu řeknu, že i na okraji Prahy bývaly kdysi sopky, nebude mi to věřit. Dostupné online. 
  5. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z Text na veřejně přístupné česky psané informační tabuli instalované v Praze 5 Jinonicích: Naučná stezka Prokopské údolí – butovickým hradištěm (zastávka číslo 4 – Vyhlídka na Hemrovy skály od Butovického hradiště)
  6. a b c d e f g h i j k l m n o p q Hemrovy skály [online]. Web Praha příroda cz [cit. 2021-04-21]. Dostupné online. 
  7. LAFATOVÁ, Martina. Hemrovy skály a Kovářovic mez [online]. Web České noviny cz, 2001-06-28 [cit. 2021-04-21]. Kapitola: Hemrovy skály (podmořská sopka). Dostupné online. 
  8. a b c d e MIKŠÍK, Michal. Hvězdovka Pouzarova - Geastrum pouzarii – klenot české mykoflóry [online]. Web: Česká mykologická společnost [cit. 2021-04-24]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Hemrovy skály na Wikimedia Commons