Helena Biháriová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Helena Biháriová
Narození20. století
Úmrtí15. února 1998
Vrchlabí
Místo pohřbeníVrchlabí
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Helena Biháriová († 15. února 1998 Vrchlabí) byla Romka připravená o život dvojicí mladíků. Čin a následný soudní proces vyvolal velkou pozornost české veřejnosti, médií a politiků, spory o to, zda šlo o rasově motivovaný trestný čin, a spory o zasahování politiků a médií do nezávislosti justice a činnosti státního zastupitelství.

Útok a smrt[editovat | editovat zdroj]

Krátce před půlnocí 15. února 1998 ve Vrchlabí ji napadli dva nebo tři opilí mladíci, sympatizanti hnutí skinheads.[1] Po slovní potyčce hodili Helenu Biháriovou do rozvodněného Labe. Jeden z obviněných následně vypověděl: „Žádal jsem ji, aby mi vrátila dvě stě korun, o které mě okradla. Nadával jsem jí, že je šlapka a zlodějka, protože nám nabízela sexuální služby.“[2]

Volání o pomoc zaslechla před svým domem osmačtyřicetiletá redaktorka Českého rozhlasu Eliška Pilařová, která i přes silný proud skočila do řeky, aby Biháriové pomohla. Obě ženy však proud strhl, oddělil a přivolaným hasičům se podařilo zachránit pouze Pilařovou, Biháriová utonula a tělo bylo nalezeno až po několika dnech.

Soud[editovat | editovat zdroj]

Krajský soud v Hradci Králové neshledal, že by měl čin rasový motiv. Již předtím policisté, kteří na případu pracovali, rasový podtext činu, stejně jako jeho klasifikaci jako vraždy, jednoznačně vyloučili.[3]

Dva pachatelé, Jiří Neffe a Petr Klazar, byli v odsouzeni na 8,5 respektive 6,5 roku pro trestné činy vydírání s následkem smrti a výtržnictví. Trestní stíhání třetího mladíka bylo zastaveno, protože měl na dobu činu alibi.[4] Po odvolání byl v únoru 1999 Klazarovi snížen trest na 1 rok a 3 měsíce pouze za výtržnictví.[1]

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Prezident Václav Havel vyznamenal Elišku Pilařovou 28. října 1998 medailí Za hrdinství.

Mnohá česká média a politikové případ označovali za rasově motivovaný. Ministr bez portfeje Vladimír Mlynář zodpovědný za problematiku národnostních menšin na pohřbu Biháriové v sobotu 21. února v kostele svatého Ducha v Opavě pronesl „Zabili ji čeští rasisté, kteří se domnívají, že tato země je jen pro bílé. Stydím se za to, že jsem bílý, smrt této mladé ženy ze mne na chvíli udělala Roma...“[3][5] a požadoval pro pachatele co nejpřísnější tresty. Kvůli tomu se dostal Mlynář do sporu [zdroj?] s tehdejším královéhradeckým státním zástupcem Miroslavem Antlem dozorujícím vyšetřování, který odmítl obžalovat podezřelé z rasových trestných činů pouze na základě politické objednávky.[6] Kritika za Mlynářovy výroky v souvislosti s případem Biháriové zazněla také v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky z úst republikánské poslankyně Jany Peškové.[7]

Miroslav Antl ve své knize Gaunery nemám rád (2001)[8] začátek zločinu popsal „Klazar potká mladou a skoro hezkou ženu. Ta žena je Helena Biháriová, matka čtyř dětí, trestaná kapesní zlodějka, občas prostitutka na volné noze. Celý její rodinný klan už léta krade, živí se tím prostě.“[9] Poslankyně Monika Horáková (US-DEU) nato interpelovala nepřítomného ministra spravedlnosti Jaroslava Bureše s dotazem, zda je proti Antlovi vedeno kárné řízení pro „pomluvy nejen vůči paní Biháriové, ale (…) vůči kterémukoli členu její rodiny“ a další „přinejmenším sporné, ne-li přímo protiprávní“ výroky v knize.[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Barevný národ (PDF 100 kB), materiál společnosti Člověk v tísni, Jeden svět na školách
  2. Na smrt Romky vzpomíná Vrchlabí nerado, MF DNES 4. 8. 1998
  3. a b Tomáš Kučera, Prokázat u vraždy rasový motiv je těžké: Rasové delikty v regionu jsou, ale nedaří se je trestat Archivováno 12. 3. 2007 na Wayback Machine, Mladá fronta DNES 9. 3. 2002
  4. Marie Kavalírová, Rozsudek za utonutí zní: rasový čin to nebyl, MF DNES 30. září 1998 (na iDNES s datem 14. ledna 1999, kdy Vrchní soud v Praze potvrdil Neffeho trest a Klazarův vrátil k novému projednání
  5. Na pohřbu utonulé Romky znělo volání po pomstě, MF DNES 23. 2. 1998
  6. Reflex 03/2001: Chlap na odstřel
  7. Projev poslankyně Jany Peškové, stenozáznam schůze Poslanecké sněmovky Parlamentu České republiky ze dne 14. května 1998
  8. Kniha Miroslava Antla Gaunery nemám rád online[nedostupný zdroj], stranky 91-98.
  9. Miroslav Antl: Gaunery nemám rád, Plejáda, Praha 2001, ISBN 80-86431-11-8, str. 93
  10. Ústní interpelace na JUDr. Jaroslava Bureše ve věci publikace státního zástupce JUDr. Antla, 37. schůze PSP ČR 1998-2002, 28. června 2001. Bureš nebyl přítomen a na příští schůzi se mezi odpověďmi na písemné interpelace tato neprojednávala.