Heinrich Klutschak

Heinrich Klutschak
Heinrich Klutschak
Narození	3. května 1848; Praha
Úmrtí	26. března 1890 (ve věku 41 let); New York
Povolání	objevitel
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heinrich (Henry) Wenzel Klutschak (3. května 1848 Praha – 26. března 1890 New York) byl česko-německý dobrodruh, cestovatel, spisovatel, ilustrátor a polárník.

Životopis

Mládí

Narodil se v rodině českých Němců v Praze roku 1848 jako syn novináře Franze Klutschaka (1814–1886), šéfredaktora a pozdějšího vydavatele německy psaného deníku Bohemia. Během studií na pražské německé technice se seznámil s geodézií a kartografií. V rámci základní vojenské služby absolvoval dělostřeleckou školu a přidělen k 1. dělostřeleckému pluku rakousko-uherské armády. Po skončení služby v roce 1871 emigroval do Spojených států amerických. Zde se nalodil na velrybářskou loď a odplul do Repulse Bay v západní části kanadské Hudson Bay, kde se poprvé setkal se zdejšími domorodci, Inuity. Nějakou dobu potom pracoval jako překladatel na transatlantických plavebních linkách plachetnic a parníků.

Cesta do Jižní Georgie

V roce 1877 se jako pasažér nalodil na škuner Flying Fish, který se plavil do jižního Atlantiku lovit tuleně.^[1] Loď dorazila na ostrov South Georgia 22. září. Klutschak měl možnost zemi blíže zkoumat až do 28. února 1878. Ostrov přitom od jeho znovuobjevení Jamesem Cookem v roce 1775 nenavštívil žádný přírodovědec.

Jelikož loď ostrov kompletně obeplula, dokázal tak vytvořit odborně cennou mapu Jižní Georgie, kterou později zveřejnil spolu se zprávou v německém odborném periodiku Deutsche Rundschau für Geographie und Statistik. Kromě geografických podmínek se věnoval zejména popisu zdejších zvířat. Objevil zde rozmanité druhy tuleňů a ptactva. Také ve svých záznamech uvedl, že v této době již byly na ostrov loďmi z kontinentu neúmyslně zavlečeny krysy, ohrožující zdejší ekosystém. Kritizoval také způsob lovu tuleňů (nazýval jej „nesmyslnou porážkou“) a byl si jist, že pokračující lov povede k úplnému vyhynutí druhu. Klimatické rozdíly, které pozoroval mezi jihozápadním a severovýchodním pobřežím, správně přisuzoval stínicímu efektu pohoří ve vnitrozemí ostrova. Klutschak opustil Jižní Georgii v únoru 1878, loď potom na začátku dubna 1878 v brazilském přístavu Recife.

Účast na Schwatkově výpravě za pátráním po Johnu Franklinovi

V roce 1876 se zvěsti šířené velrybáři naznačovaly, že dokumenty patřící pohřešovaným členům ztracené arktické výpravy vedené Johnem Franklinem byly umístěny v uměle vyrobené mohyle na Ostrově krále Viléma. Editor amerického deníku New York Herald, James Gordon Bennett, se pak rozhodl vypravit soukromě financovanou pozemní expedici k hledání těchto dokumentů. Plán podpořil také Charles P. Daly (1816–1899), prezident Americké geografické společnosti, a několik dalších odborných společností. Vedoucím výpravy poručíkem Frederickem Schwatkou byl jako zástupce pověřen novinář Herald William H. Gilder (1838–1900). Klutschak se expedice zúčastnil jako kreslíř a kartograf.^[1] Dalšími účastníky byli Frank F. Melms (1849–1926), bývalý velrybář a, jako překladatel, Joe Ebierbing (vlastním jménem Ipiirvik; asi 1836–asi 1881), Inuk, který již pomáhal polárníkovi Charlesi Francis Hallovi na jeho dvou výpravách v 60. letech 19. století.

Výprava opustila New York 17. června 1878 na palubě škuneru Eothen a začátkem srpna vyrazila severně od Chesterfield Inlet na západním pobřeží Hudsonova zálivu. Zde muži žili po osm měsíců mezi Aivilingmiuty a přijali jejich způsob života, včetně stravovacích návyků a techniky lovu a cestování.^[2] 1. dubna 1879 se pak v doprovodu 13 Inuitů vydali po souši na psích spřeženích směrem k Ostrovu krále Viléma. V červnu dosáhli Simpsonovy úžiny, kde byl zřízen základní tábor. Klutschak, Schwatka, Gilder, Melms a Inuita Tulugaq se svou rodinou začali pečlivě prohledávat pobřeží Adelaidského poloostrova a Ostrova krále Viléma po stopách Franklinovy expedice . Ebierbing a zbývající Inuité zůstali v táboře lovit a rybařit. V srpnu se pak pátrací tým rozdělil na dvě skupiny, z nichž jednu vedl Klutschak a druhou Schwatka. Zpáteční pochod expedice do Hudsonova zálivu trval od listopadu 1879 do března 1880, kde se skupina v srpnu nalodila na velrybářskou loď George and Mary.

Výsledky expedice

Expedice byla první v historii polárního průzkumu, která plně využila techniky Inuitů. Za 11,5 měsíce nacestovala 5240 km na psích spřeženích. Nedošlo k žádným vážným zraněním ani onemocněním a strava z čerstvého masa chránila účastníky před kurdějemi. Franklinovy dosud neznámé doklady nebyly nalezeny, výprava však objevila četné památky na jeho posádku a vraky dvou lodí HMS Terror a HMS Erebus. Klutschak a jeho společníci našli a pohřbili ostatky 15 až 30 mužů z Franklinovy výpravy. Klutschakova skupina objevila také kostry v Starvation Cove, které Schwatkova skupina při předchozím průchodu kvůli hustému sněhu minula.^[3]

Své cestovatelské zážitky německy popsal Klutschak ve své knize Als Eskimo unter den Eskimos (Jako Eskymák mezi Eskymáky) z roku 1881, kterou sám ilustroval četnými ilustracemi a třemi mapami. Jeho popis cesty se od popisů Schwatky a Gildera liší především tím, že se nezaměřuje především na hledání Franklinových dokumentů, ale na popis života Inuitů. Je to rané etnografické dílo velké hodnoty a poskytlo důležitý zdroj pro známou knihu Franze Boase z roku 1888 The central Eskimo.^[3] Klutschakova kniha byla zpočátku vydávána pouze v němčině, anglický překlad vyšel až v roce 1993 pod názvem Overland to Starvation Cove: with the Inuit in search of Franklin 1878–1880.

Na počátku 80. let 19. století také publikoval některé menší práce na témata z geografie a polárního průzkumu. Poskytl také ilustrace pro vícedílnou reportáž o Schwatkově expedici v Illustrated London News. S přednáškou o svých zážitcích procestoval Nemecké císařství a také Rakousko-Uhersko, kde se jeho přednášky zúčastnil i císař František Josef I.

Pozdní roky

Klutschak věnoval svou knihu sponzorovi rakousko-uherského polárního výzkumu hraběti Johannu Nepomuku Wilczkovi, pravděpodobně v naději, že bude zařazen do pozdějších expedic, ale v Evropě ani v Americe se tak nestalo. Expedice k ostrovu Jan Mayen v severním Atlantiku, kterou Wilczek financoval jako rakouský příspěvek k prvnímu mezinárodnímu roku polárního výzkumu 1882/1883, však požádala Klutschaka o radu ohledně přípravy jejich oblečení a saní.^[4]

Po návratu do USA Klutschak nemohl najít zaměstnání, které by odpovídalo jeho zkušenostem a uměleckým schopnostem. Udržoval se nad vodou díky různým zakázkám, většinou jakožto soukromý sekretář a doručovatel pro velrybářskou společnost Morrison & Brown.

Úmrtí

Stále více trpěl následky onemocnění tuberkulózou. Přátelům se podařilo získat mu místo v domově pro strádající námořníky na Staten Island. Než se tam stihl nastěhovat, zemřel ve svém bytě v New Yorku 26. března 1890 ve věku pouhých 41 let.

Ocenění

Heinricha Klutschaka připomínají dva geografických názvy:

Klutschak Point na ostrově Jižní Georgie^[5]
Poloostrov Klutschak v severním pevninském Nunavutu^[6]

Dílo

Als Eskimo unter den Eskimos. Eine Schilderung der Erlebnisse der Schwatka’schen Franklin-Aufsuchungs-Expedition in den Jahren 1878–1880.
Lieutenant Schwatka’s Schlittenexpedition nach King-William Land. In: Deutsche Rundschau für Geographie und Statistik 3 (1881)
Die Eskimos von Hudson-Bai. In: Deutsche Rundschau für Geographie und Statistik 3 (1881)
Ein Besuch auf Süd-Georgien. In: Deutsche Rundschau für Geographie und Statistik 3 (1881)
Die Insel Jan Mayen. In: Deutsche Rundschau für Geographie und Statistik 4, (1882).

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heinrich Klutschak na německé Wikipedii.

↑ ^a ^b KUCHAŘ, Martin. Český Eskymák našel stopy po Franklinově výpravě. epochaplus.cz [online]. [cit. 2024-04-20]. Dostupné online.
↑ Heinrich Klutschak - Pražan mezi Eskymáky. HedvabnaStezka.cz [online]. 2011-12-13 [cit. 2024-04-20]. Dostupné online.
↑ ^a ^b Beau Riffenburgh: Rezension von Overland to Starvation Cove: with the Inuit in search of Franklin 1878–1880. Heinrich Klutschak. Edited and translated by Willam Barr. 1993. Toronto: University of Toronto Press. In: Polar Record 30, Nr. 173, 1994, S. 149, doi:10.1017/S003224740002146X (anglicky).
↑ Die österreichische arktische Beobachtungs-Station auf Jan Mayen: (1882–1883), Gerold & Co., Wien 1882, S. 19f.
↑ (anglicky) USGS – Geographic Names Information System: Klutschak Point
↑ Klutschak Peninsula auf geographic.org (anglicky)

Literatura

ČAPEK, Tomáš. Moje Amerika: vzpomínky a úvahy : (1861-1934). Praha: Fr. Borový, 1935, s. 140. Dostupné online
Robert Headland: The Island of South Georgia. Cambridge University Press, 1984, ISBN 0-521-25274-1, s. 46–48.
Verena Traeger: Klutschak, Henry Wenzel. In: Mark Nuttall (Hrsg.): Encyclopedia of the Arctic. Band 1–3. Routledge, New York und London 2005, ISBN 0-203-99785-9, s. 1099–1101.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Heinrich Klutschak na Wikimedia Commons

[:0-1] KUCHAŘ, Martin. Český Eskymák našel stopy po Franklinově výpravě. epochaplus.cz [online]. [cit. 2024-04-20]. Dostupné online.

[2] Heinrich Klutschak - Pražan mezi Eskymáky. HedvabnaStezka.cz [online]. 2011-12-13 [cit. 2024-04-20]. Dostupné online.

[Riffenburgh-3] Beau Riffenburgh: Rezension von Overland to Starvation Cove: with the Inuit in search of Franklin 1878–1880. Heinrich Klutschak. Edited and translated by Willam Barr. 1993. Toronto: University of Toronto Press. In: Polar Record 30, Nr. 173, 1994, S. 149, doi:10.1017/S003224740002146X (anglicky).

[4] Die österreichische arktische Beobachtungs-Station auf Jan Mayen: (1882–1883), Gerold & Co., Wien 1882, S. 19f.

[5] (anglicky) USGS – Geographic Names Information System: Klutschak Point

[6] Klutschak Peninsula auf geographic.org (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]