Hayley Carterová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hayley Carterová
Hayley Carterová na French Open 2021
Hayley Carterová na French Open 2021
StátSpojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Datum narození17. května 1995 (28 let)
Místo narozeníChattanooga, Tennessee,
Spojené státy americké
Výška178 cm
Profesionál od2012
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek353 552 USD
Dvouhra
Poměr zápasů62–44
Tituly0 WTA
Nejvyšší umístění438. místo (29. července 2019)
Čtyřhra
Poměr zápasů124–56
Tituly2 WTA, 2 WTA 125K
Nejvyšší umístění25. místo (14. června 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2020)
French Open3. kolo (2020)
Wimbledon1. kolo (2021)
US Openčtvrtfinále (2020)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2021)
Wimbledon3. kolo (2021)
US Open1. kolo (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20210628a28. června 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hayley Carterová (* 17. května 1995 Chattanooga, Tennessee) je americká profesionální tenistka, deblová specialistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála dva deblové turnaje. V rámci okruhu ITF získala devět titulů ve čtyřhře.[1]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červenci 2019 na 438. místě a ve čtyřhře pak v červnu 2021 na 25. místě. Trénuje ji Brian Kalbas.[2]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se roku 1995 v tennesseeské Chattanooze. Tenis začala hrát v šesti letech. Do Hilton Head Island v Jižní Karolíně se s rodiči přestěhovala v jedenácti letech a začala trénovat v místní akademii Smithe Stearna. Stala se držitelkou rekordních čtrnácti titulů z jihokarolínských tenisových mistrovství. Na University of North Carolina studovala ekonomiku a informační systémy. Čtyři roky reprezentovala univerzitní tým Tar Heels, kde vytvořila historický rekord 168 vítězných dvouher v Atlantické pobřežní konferenci.[3][4]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v březnu 2011 na turnaji v jihokarolínském Sumteru s dotací 10 tisíc dolarů. V semifinále podlehla krajance Alexis Kingové z páté světové stovky.[1] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během července 2014 v texaském Fort Worth, na turnaji s rozpočtem 10 tisíc dolarů. Ve finále čtyřhry přehrála s Indonésankou Stefanií Tanovou americkou dvojici Catherine Harrisonová a Mary Weatherholtová.[5][1]

V kvalifikaci okruhu WTA Tour debutovala na dubnovém Family Circle Cupu 2011 v Charlestonu. Na úvod kvalifikace uhrála jen dva gemy na maďarskou tenistku a stou devátou hráčku žebříčku Melindu Czinkovou. Do premiérového finále túry WTA se probojovala s Japonkou Enou Šibaharaovou v bogotské čtyřhře Copa Colsanitas 2019. Závěrečný duel nezvládly proti australské dvojici Zoe Hivesová a Astra Sharmaová.[6][7] Po boku stabilní brazilské spoluhráčky Luisy Stefaniové skončily jako poražené finalistky na Korea Open 2019 po nezvládnutém zápasu se španělsko-německou dvojici Lara Arruabarrenová a Tatjana Mariová.[8] Až o týden později, na zářijovém Tashkent Open 2019, vybojovala se Stefaniovou premiérový titul. Ve finále zdolaly slovinsko-americké turnajové trojky Dalilu Jakupovićovou se Sabrinou Santamariovou.[9] Druhý triumf přidaly po koronavirovém přerušení sezóny na lexingtonském Top Seed Open 2020, kde triumfovaly v klíčovém utkání proti česko-švýcarské dvojici Marie Bouzková a Jil Teichmannová. Bodový zisk ji poprvé posunul do elitní čtyřicítky deblového žebříčku.[10]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském deblu US Open 2019, když do soutěže s krajankou Usue Maitane Arconadovou obdržely divokou kartu. V úvodním kole však nenašly recept na ukrajinsko-americký pár Nadija Kičenoková  a Abigail Spearsová. Do čtvrtfinále čtyřhry US Open 2020 postoupila s Luisou Stefaniovou.[11] V semifinále navazujícího Internazionali BNL d'Italia 2020 je s Brazilkou zastavil první světový pár Barbora Strýcová se Sie Šu-wej.[12][5]

V sezóně 2022 na okruzích absentovala, když poslední turnaj odehrála na říjnovém BNP Paribas Open 2021 v Indian Wells.[5]

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0–1 Č)
Premier / WTA 500 (0–2 Č)
International / WTA 250 (2–3 Č)

Čtyřhra: 8 (2–6)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 13. dubna 2019 Bogotá, Kolumbie antuka USA Ena Šibaharaová Austrálie Zoe Hivesová
Austrálie Astra Sharmaová
1–6, 2–6
Finalistka 2. 22. září 2019 Soul, Jižní Korea tvrdý Brazílie Luisa Stefaniová Španělsko Lara Arruabarrenová
Německo Tatjana Mariová
6–7(7–9), 6–3, [7–10]
Vítězka 1. 28. září 2019 Taškent, Uzbekistán tvrdý Brazílie Luisa Stefaniová Slovinsko Dalila Jakupovićová
USA Sabrina Santamariová
6–3, 7–6(7–4)
Vítězka 2. 16. srpna 2020 Lexington, Spojené státy tvrdý Brazílie Luisa Stefaniová Česko Marie Bouzková
Švýcarsko Jil Teichmannová
6–1, 7–5
Finalistka 3. 26. září 2020 Štrasburk, Francie antuka Brazílie Luisa Stefaniová USA Nicole Melicharová
Nizozemsko Demi Schuursová
4–6, 3–6
Finalistka 4. 13. ledna 2021 Abú Zabí, SAE tvrdý Brazílie Luisa Stefaniová Japonsko Šúko Aojamová
Japonsko Ena Šibaharaová
6–7(5–7), 4–6
Finalistka 5. 27. února 2021 Adelaide, Austrálie tvrdý Brazílie Luisa Stefaniová Chile Alexa Guarachiová
USA Desirae Krawczyková
7–6(7–4), 4–6, [3–10]
Finalistka 6. 4. dubna 2021 Miami, Spojené státy tvrdý Brazílie Luisa Stefaniová Japonsko Šúko Aojamová
Japonsko Ena Šibaharaová
2–6, 5–7

Finále série WTA 125[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (2–1 Č)

Čtyřhra: 3 (2–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 26. ledna 2019 Newport Beach, Spojené státy tvrdý USA Ena Šibaharaová USA Taylor Townsendová
Belgie Yanina Wickmayerová
6–3, 7–6(7–1)
Vítězka 2. 1. února 2020 Newport Beach, Spojené státy (2) tvrdý Brazílie Luisa Stefaniová Belgie Marie Benoîtová
Francie Jessika Ponchetová
6–1, 6–3
Finalistka 1. květen 2021 Saint-Malo, Francie antuka Brazílie Luisa Stefaniová USA Kaitlyn Christianová
USA Sabrina Santamariová
6–7(4–7), 6–4, [5–10]

Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Čtyřhra (9 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Ř. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
1. červenec 2014 Fort Worth, Spojené státy tvrdý Singapur Stefanie Tanová USA Catherine Harrisonová
USA Mary Weatherholtová
6–3, 6–3
2. červen 2018 Baton Rouge, Spojené státy tvrdý USA Ena Šibaharaová Austrálie Astra Sharmaová
Rumunsko Gabriela Talabová
6–3, 6–4
3. srpen 2018 Lexington, Spojené státy tvrdý USA Ena Šibaharaová USA Sanaz Marandová
Mexiko Victoria Rodríguezová
6–3, 6–1
4. říjen 2018 Stockton, Spojené státy tvrdý USA Ena Šibaharaová USA Quinn Gleasonová
Brazílie Luisa Stefaniová
7–5, 5–7, [10–7]
5. únor 2019 Rancho Santa Fe, Spojené státy tvrdý USA Ena Šibaharaová USA Francesca Di Lorenzová
USA Caty McNallyová
7–5, 6–2
6. červen 2019 Bethany Beach, Spojené státy antuka USA Usue Maitane Arconadová Bosna a Hercegovina Dea Herdželašová
Slovensko Tereza Mihalíková
6–4, 6–4
7. červen 2019 Denver, Spojené státy tvrdý Černá Hora Vladica Babićová USA Brynn Borenová
USA Gail Brodská
6–2, 6–3
8. červenec 2019 Honolulu, Spojené státy tvrdý USA Jamie Loebová USA Usue Maitane Arconadová
USA Caroline Dolehideová
6–4, 6–4
9. listopad 2019 Colina, Chile antuka Brazílie Luisa Stefaniová Kazachstán Anna Danilinová
Švýcarsko Conny Perrinová
5–7, 6–3, [10–6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hayley Carter na anglické Wikipedii.

  1. a b c Hayley Carterová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20210628a28. června 2021
  2. Hayley Carterová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20210625a25. června 2021
  3. Hayley Carter Bio | Bio & Career [online]. WTA Tennis [cit. 2020-10-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Getting To Know: Doubles Quarterfinalists Hayley Carter and Luisa Stefani [online]. USTA, 2020-09-05 [cit. 2020-10-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c Hayley Carter Matches | Past Tournaments & More [online]. WTA Tennis [cit. 2022-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Tim O'Connor. Zoe Hives wins WTA doubles title at Claro Open Colsanitas in Bogota, Colombia [online]. The Courier, 2019-04-14 [cit. 2019-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Sharmaová v Bogotě útočí na double. Je ve finále dvouhry a má titul ze čtyřhry [online]. TenisPortal.cz, 2019-04-14 [cit. 2019-04-16]. Dostupné online. 
  8. EFE. Lara Arruabarrena gana el título de dobles con Tatjana Maria [online]. AS, 2019-09-22 [cit. 2019-11-13]. Dostupné online. (španělsky) 
  9. Luisa Stefani é campea de duplas em Tashkent e fatura o primeiro título em nível WTA [online]. GloboEsporte.com, 2019-09-28 [cit. 2019-09-29]. Dostupné online. (portugalsky) 
  10. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Bradyová v Lexingtonu zvládla i své první finále a bez ztráty setu dokráčela pro premiérový titul [online]. TenisPortal.cz, 2020-08-16 [cit. 2020-08-17]. Dostupné online. 
  11. Campanha de Stefani é melhor do Brasil em 38 anos [online]. TenisBrasil [cit. 2020-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-02. (portugalsky) 
  12. Hsieh and Strycova reunite to reach Rome doubles final [online]. WTA Tennis [cit. 2020-09-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]