Havran polní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Havran)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Na tento článek je přesměrováno heslo Havran. Další významy jsou uvedeny na stránce Havran (rozcestník).
Jak číst taxoboxHavran polní
alternativní popis obrázku chybí
Havran polní
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď krkavcovití (Corvidae)
Rod havran (Corvus)
Binomické jméno
Corvus frugilegus
Linnaeus, 1758
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Havran polní (Corvus frugilegus) je velký pták z čeledi krkavcovitých (Corvidae). Patří tedy do řádu pěvců.

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Havran polní se vyskytuje ve dvou poddruzích:

  • C. f. frugilegus – Evropa a západní Asie;
  • C. f. pastinator – zbývající část Asie.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Je velký přibližně jako vrána, dorůstá 45–47 cm, váží 200–625 g a v rozpětí křídel měří 81–94 cm.[2] Tělo má porostlé tmavým peřím, které má v jasném slunečním světle charakteristický kovově modrý nádech. Nápadné jsou také tzv. kalhotky (odstávající opeření na končetinách) a silný, kuželovitý a špičatý, šedohnědě zbarvený zobák, jehož kořen mají dospělí ptáci od druhého roku života světlý a neopeřený (lysý), čímž je lze odlišit od jiných středoevropských krkavcovitých pěvců. Křídla má ve srovnání s vránou delší a zasahují až na konec ocasu. Samec se od samice neliší. Mladí ptáci mají zhruba do šestého měsíce života kořen zobáku opeřený.

Létá rychle a obratně, ke krouživému plachtění využívá termických proudů.[3] Let je lehký; často je užíváno plachtění.[4]

Hlas[editovat | editovat zdroj]

Havran polní je poměrně hlučný druh. Ozývá se hlubokým krátkým „gag“, „ga“, protáhlým „króó“, „kráá-kráá“, někdy vysokým „kirrr“ i jinými zvuky, zejména zjara.[2][3][5]

Rozšíření a početnost[editovat | editovat zdroj]

Havran polní má velmi rozsáhlý areál rozšíření a náleží k nejrozšířenějším a nejpočetněji zastoupeným evropským krkavcovitým ptákům. Počet párů hnízdících v Evropě se odhaduje na 8 170 000 až 14 200 000.[6] Vyskytuje se téměř v celé Evropě (kromě severní části Skandinávie a Islandu) a v širokém pásu od západní Asie až po východní pobřeží Japonska. V letech 1862–1874 byl introdukován na Nový Zéland, kde se však v současnosti vyskytuje vzácně.[7] Je převážně tažný, přičemž v zimě se obvykle stěhuje na kratší vzdálenosti.

V České republice se vyskytuje po celý rok, místy v hojném počtu. Nejpočetněji je na našem území zastoupen v zimě, kdy se do střední Evropy hromadně stahují ptáci z východní a severovýchodní Evropy. Dle odhadu Jiřího Mlíkovského v ČR zimují dva až čtyři miliony jedinců[8]. Podpěra zmiňuje, že nejvzdálenější zaznamenané místo „našeho“ kroužkovaného havrana leží v Rusku, téměř u hranic Kazachstánu (3238 km, 1977).[9]

Počet hnízdících ptáků byl v letech 1985–1989 odhadován na 2600–3600 párů[3][10], v letech 2001–2003 na 3000–4000 párů[11]. Hnízdiště se nacházejí převážně v Polabské nížině, od dolního toku Ohře po Pardubice. Na některých místech jsou kolonie velmi staré. Za nejstarší kolonii v Čechách je pokládána kolonie v Pátku nad Ohří; je možné, že se k ní vztahuje zápis „urbáře z panství královské kanonie Praemonstrátů na Strahově“ z 15. století[12]. Na hnízdišti ve Veltrusích bylo v roce 1887 napočítáno přes 4000 hnízd, kolonie byla známa již roku 1880 a možná i dříve[13] (zápis z roku 1788[12]). Kolonie v Lovosicích je stará min. 120 let, na Pardubicku více než 80 let (od r. 1936), v Praze hnízdí havrani od 40. let 20. století (poprvé se zde usadili na Štvanici r. 1861). V jižních Čechách hnízdí v okolí Českých Budějovic, ale podle starších zpráv se četné menší kolonie stěhovaly nebo byly vypuzeny. V posledních padesáti letech se havrani rozšířili i po Slezsku včetně Ostravy a vyskytují se i na jižní Moravě.[8] Nejvýznamnější hnízdní kolonie se nacházejí ve Veltrusích, v Pátku nad Ohří, Opavě, Znojmě a v chrudimsko-pardubické aglomeraci[14].

Během 20. století prodělala populace havrana polního v celé Evropě výrazné výkyvy početnosti, způsobené zejména používáním pesticidů, preparátů na bázi rtuti a pronásledováním ze strany člověka,[15] které v Červeném seznamu České republiky vedly až k jeho zařazení mezi zranitelné druhy.[2][16]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Letící havran

V Česku pravidelně hnízdí, protahuje či zimuje. Náleží mezi silně společenské ptáky. V mimohnízdním období se vyskytuje v početných hejnech. Na společných nocovištích se mnohdy shromažďují i desetitisíce ptáků.[3]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí především v nížinách a pahorkatinách (do 800 m n. m.), zejména podél větších vodních toků. Vyhledává otevřené zemědělsky obhospodařované krajiny s lesíky či skupinami stromů. Hnízdí jednou ročně[17], v koloniích[18]. V březnu staří havrani tokají před samičkami, s nimiž po léta žijí; klaní se a vydávají milostné zvuky. Mladí ptáci spolu nekrvavě zápasí. Při stavbě hnízda z větví ulamují ptáci větve ze stromů nebo je kradou z nestřežených hnízd sousedů. Hnízdo, které stavějí v korunách slabých nebo nedostupných stromů, je dosti velké a „neupravené“; zpravidla jich bývá v korunách listnáčů více pohromadě.[17][19] Během dubna až května do něj samička klade 3–5 (2–6) světle hnědých 39,1 × 27,9 mm[16] velkých vajec s tmavými skvrnami.[pozn. 1] Inkubační doba je 17–20 dnů; na vejcích sedí pouze samice, samec opatřuje samici potravu. Samice havranů sedí od prvního vejce, takže vylíhlá mláďata jsou různě stará. Samec krmí samičku i mláďata z volete. Později obstarávají potravu oba rodiče. Při hnízdění nocují havrani v blízkosti svých hnízd, která hlídají před predátory. Mláďata jsou opeřena po 32–33 dnech a pohlavně dospívají kolem prvního roku života.

Průměrná délka života havrana polního ve volné přírodě je více než 15 let; Podpěra uvádí, že nejvyšší zaznamenaný věk kroužkovaného havrana byl 9 let a 4 dny.[9]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Havran je typickým všežravcem. Potravu hledá při chůzi na zemi, požírá žížaly, dospělý hmyz i larvy, plže, drobné obratlovce, semena, bobule, ovoce, příp. odpadky. V zimě hledá potravu i na skládkách a ve městech. Složení potravního spektra je ovlivněno lokalitou výskytu a ročním obdobím; poměr živočišné a rostlinné potravy je 1 : 2. Při hledání potravy se vyhýbá vysokému porostu, který nemůže přehlédnout, hustému křoví a souvislému lesu.[20][18][21] Několikrát byl již zaznamenán u mořského pobřeží, kde loví převážně vodní hmyz a korýše.

Havran polní a člověk[editovat | editovat zdroj]

Havrani jsou zpět – obraz od Alexeje Savrasova z roku 1871.

Podobně jako např. krkavec, kavka nebo vrána má i havran polní významné místo v lidové tvorbě. Již od dávných dob vystupuje v dobové literatuře a malířství. Obecně byl symbolem blížícího se zimního období, smybolem chudoby, smůly, zkázy. Podle jiných pověr havrani dokáží svým výrazným krákáním předpovědět déšť[22] nebo blížící se smrt.[23]

České pojmenování[editovat | editovat zdroj]

  • Ve staročeštině byla užívána i podoba jména „vran“. Původní podoba slova byla zřejmě *kavo-vornъ, v němž první část souvisí s kavkou a druhá s vránou. Obě jména jsou podle některých názorů onomastického původu.
  • Etymologie českých lidových jmen ptáků havran, krkavec: Lašské kuba (kavka) je asi obměnou staročeského koba (krkavec, havran). Staročeké koba, kobčžna (havran) se do češtiny dostalo z německého dialekt. kobbe, koppe (havran), kde se objevuje i v podobě Kob (původně asi hypokoristikon jména Jakob, ale není to jisté). Kubík (krkavec) je z doby Daniela Adama z Veleslavína (Nomenclator quadrilinguis, v Praze 1598); asi má stejnou etymologii jako lašské kuba a staročeské koba, kobčina. Je zřejmé, že tato nářečná jména pro kavku, havrana a krkavce jsou si blízká; u všech se jako východisko uvádí mužské jméno Jakub nebo německá forma Jakob či jeho domácké podoby. Určitou souvislost lze hledat i v církevněslovanském kobъ (osud), od něhož je odvozeno rumunské cóbe, coábe (pták věštící neštěstí).[24]
  • Jméno havrana se stalo základovým slovem pro derivaci adjektiva označujícího černou barvu – „havraní“ (z něj pochází ustálené spojení „havraní vlasy“).[24]
  • V českém slangu „havrani“ znamená zaměstnance pohřební služby.[25]

Pozn. * znamená nedoložený lexém, morfém, foném

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Uvádějí se i: nazelenalá, hnědě skvrnitá (ČERNÝ, s. 246), modrá (MAČÁT), světle zelenošedá, jasně zeleně a hnědě kropenatá (https://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=853)…

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. ↑ a b c d Havran polní. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2017 [cit. 6. 11. 2017]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8984/
  3. ↑ a b c d DUNGEL, Jan a HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001, s. 218. ISBN 978-80-200-0927-2.
  4. ↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009, s. 382. ISBN 978-80-86858-88-3.
  5. ↑ FORMÁNEK, Jiří. Havran polní (video). In: Český rozhlas [online]. 27. prosince 2001 [cit. 6. 11. 2017]. Hlas pro tento den. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/hlas/pevci-a/_zprava/havran-polni-video--23288
  6. ↑ BirdLife International. 2016. Corvus frugilegus. In: The IUCN Red List of Threatened Species [online]. 2016-10-01 [cit. 10. 11. 2017]. ISSN 2307-8235. e.T22705983A87393108. Dostupné z: https://web.archive.org/web/http://www.iucnredlist.org/details/22705983/0 Dostupné také z: www.iucnredlist.org/pdflink.87393108
  7. ↑ HEATHER, Barrie D. a ROBERTSON, Hugh A. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Rosedale: Viking, 2005. ISSN 9780143020400.
  8. ↑ a b PODPĚRA, Petr. Havran polní Corvus frugilegus. In: iFauna.cz [online]. ©1999–2017 [cit. 10. 11. 2017]. Dostupné z: https://www.ifauna.cz/okrasne-ptactvo/clanky/r/detail/3827/havran-polni-corvus-frugilegus/
  9. ↑ a b PODPĚRA, Petr. Nocoviště havrana polního. In: iFauna.cz [online]. Publ. 2018-10-03 18:44:36 [cit. 12. 10. 2018]. Dostupné z: https://www.ifauna.cz/okrasne-ptactvo/clanky/r/detail/8319/nocoviste-havrana-polniho/
  10. ↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985–1989. Jinočany: H & H, ©1996. ISBN 80-86022-18-8.
  11. ↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.
  12. ↑ a b KOKEŠ, Otakar. Hnízdění havrana polního (Corvus f. frugilegus) v Čechách do roku 1965. Sylvia. Roč. 19, 1971–1972, s. 158. ISSN 0231-7796. Dostupné také z: www.cso.cz/wpimages/other/sylvia19_8Kokes.pdf
  13. ↑ KLEJDUS, Julius. Havraní kolonie na jihu Moravy. Živa. 2007, č. 2, s. 83–84.
  14. ↑ LEMBERK Vladimír; STŘEDOVÁ Kateřina a KALOUSKOVÁ Naděžda. Vývoj hnízdní populace havrana polního v chrudimsko-pardubické aglomeraci. Panurus. 1998, roč. 9, s. 41–52. ISSN 1211-6424. Dostupné také z: www.vcm.cz/data/files/lemberk_et_al_panurus_9_1998.pdf
  15. ↑ SCHÖPFER, Libor a Roman VACÍK. Úspěšné hnízdění havrana polního (Corvus frugilegus) v Plzni v roce 1996. Erika. 1999, č. 8. Dostupné také z: http://www.env.cz/ris/ais-ris-info-copy.nsf/6d13b004071d0140c12569e700154acb/9fc6203eac60e42bc1256994006f6443?OpenDocument
  16. ↑ a b [Havran polní]. In: PřírodaInfo.cz [online]. ©2007–2010 [cit. 10. 11. 2017]. Dostupné z: http://www.prirodainfo.cz/karta.php?cislo=394.00
  17. ↑ a b ČERNÝ, Walter. Ptáci. V Praze: Artia, 1980, s. 246, 247. Barevný průvodce Artie.
  18. ↑ a b LACK, Peter. The Atlas of Wintering Birds in Britain and Ireland. London: T. & A. D. Poyser, 1986. ISBN 0856610437.
  19. ↑ POKORNÝ, Zbyněk. Havran polní. In: ChovZvířat.cz [online]. 5. 6. 2014 [cit. 6. 11. 2017]. Dostupné z: http://www.chovzvirat.cz/zvire/1639-havran-polni/
  20. ↑ MULLARNEY, Killian; SVENSSON, Lars; ZETTERSTRÖM, Dan a GRANT, Peter J. Collins Bird Guide. London: HarperCollins, 1999. ISBN 0-00-219728-6.
  21. ↑ MAČÁT, Zdeněk. Corvus frugilegus – havran polní. In: Natura Bohemica [online]. 17. 4. 2011 [cit. 13. 11. 2017]. Dostupné z: http://www.naturabohemica.cz/corvus-frugilegus/
  22. ↑ GREENOAK, Francesca. All the birds of the air: the names, lore and literature of British birds. London: Deutsch, 1979. ISBN 0233970371.
  23. ↑ WILMORE, Sylvia Bruce. Crows, jays, ravens and their relatives. Newton Abbot, David & Charles, 1977. ISBN 0715374281.
  24. ↑ a b FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 89–90, 104. Diplomová práce. Ved práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.
  25. ↑ HUGO, Jan, ed. Slovník nespisovné češtiny: argot, slangy a obecná mluva od nejstarších dob po současnost: historie a původ slov. 2., rozš. vyd. Praha: Maxdorf, ©2006, s. 140. ISBN 80-7345-098-4.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, Walter. Ptáci. V Praze: Artia, 1980. 350 s. Edice Barevný průvodce Artie.
  • DUNGEL, Jan a HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. 249 s. ISBN 80-200-0927-2.
  • HUGO, Jan, ed. Slovník nespisovné češtiny: argot, slangy a obecná mluva od nejstarších dob po současnost: historie a původ slov. 2., rozš. vyd. Praha: Maxdorf, ©2006. 460 s. ISBN 80-7345-098-4.
  • KOKEŠ, Otakar. Hnízdění havrana polního (Corvus f. frugilegus) v Čechách do roku 1965. Sylvia. Roč. 19, 1971–1972, s. 157–166. ISSN 0231-7796. Dostupné také z: www.cso.cz/wpimages/other/sylvia19_8Kokes.pdf
  • POKORNÝ, Zbyněk. Havran polní. In: ChovZvířat.cz [online]. 5. 6. 2014 [cit. 6. 11. 2017]. Dostupné z: http://www.chovzvirat.cz/zvire/1639-havran-polni/
  • FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006. 131 s. Diplomová práce. Ved práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.
  • LEMBERK, Vladimír. Hnízdění havrana polního (Corvus frugilegus) ve východních Čechách – historie a současnost. Panurus. 2011, roč. 20, s. 43–68. ISSN 1211-6424. Dostupné také z: http://www.vcm.cz/data/files/Panurus_10-19/lemberk_panurus_20_2011.pdf
  • LEMBERK Vladimír; STŘEDOVÁ Kateřina a KALOUSKOVÁ Naděžda. Vývoj hnízdní populace havrana polního v chrudimsko-pardubické aglomeraci. Panurus. 1998, roč. 9, s. 77–88. ISSN 1211-6424. Dostupné také z: www.vcm.cz/data/files/lemberk_et_al_panurus_9_1998.pdf
  • ŠOLTÉSOVÁ, Jana. Havran polní – Corvus frugilegus. In: Příroda.cz [online]. 7. března 2007 [cit. 10. 11. 2017]. ISSN 1801-2787. Dostupné z: http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=853/
  • ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009. 463 s. ISBN 978-80-86858-88-3.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Autoritní data: GND: 4076920-3 | LCCN: sh85033112 | WorldcatID: lccn-sh85033112
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Havran_polní&oldid=17156653“