Harold Kelley

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Harold Kelley
Narození16. února 1921
Boise
Úmrtí29. ledna 2003 (ve věku 81 let)
Malibu
Povolánípsycholog a vysokoškolský učitel
Alma materMassachusettský technologický institut (do 1948)
Kalifornská univerzita v Berkeley
Tématasociální psychologie, mezilidský vztah, sociální skupina, konflikt a persvaze
OceněníCena Americké psychologické asociace za význačný vědecký přínos psychologii (1971)
William James Fellow Award (1989)
Guggenheimovo stipendium
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Harold Kelley (16. února 1921, Boise29. ledna 2003, Malibu) byl americký psycholog, představitel sociální psychologie, profesor na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, 43. nejcitovanější psycholog ve 20. století.[1] Zaobíral se především výzkumem skupin, persvaze a atribuce.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval psychologii na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Za druhé světové války připravoval pro americkou armádu testy, které měly prověřit psychickou zdatnost pilotů. Po válce nastoupil do významného Center for Group Dynamics na Massachusetts Institute of Technology, které vedl Kurt Lewin (po jehož smrti v roce 1949 se Centrum přesunulo na Michiganskou univerzitu). V letech 1950-1955 působil na Yaleově univerzitě, kde se podílel na tamějším známém výzkumu přesvědčitelnosti - persvaze. Patřil k nejvýznamnějším autorům, spolu s Irvingem Janisem a Carlem Hovlandem. Roku 1955 však odešel na univerzitu v Minnesotě, kde začal úzce spolupracovat s Johnem Thibautem, s nímž vydal velmi citovanou knihu The Social Psychology of Groups a rozvinul tzv. teorii vzájemné závislosti (interdependence theory), kterou společně doformulovali roku 1978 v knize Interpersonal Relations: A Theory of Interdependence. To už však byl Kelley profesorem psychologie na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, kde strávil závěr své akademické kariéry.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Communication and persuasion (1953)
  • The social psychology of groups (1959)
  • Interpersonal relations: A theory of interdependence (1978)
  • Personal relationships: Their structures and processes (1979)
  • Close Relationships (1983)
  • An Atlas of Interpersonal Situations (2003)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Haggbloom, S.J.; et al. (2002). "The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century". Review of General Psychology 6 (2): 139–152

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]