Harold J. Berman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Harold J. Berman
Narození 13. února 1918
Hartford
Úmrtí 13. listopadu 2007 (ve věku 89 let)
New York
Povolání historik práva, pedagog, spisovatel a vysokoškolský učitel
Alma mater Dartmouth College
Yale Law School
Témata Category:Soviet law
Ocenění Bronzová hvězda
společník Americké akademie umění a věd
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Harold Joseph Berman (13. února 1918, Hartford, Connecticut - 13. listopadu 2007, New York) byl americký právní historik, odborník na mezinárodní a srovnávací právo, profesor Harvardovy univerzity.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval právo na Yaleově univerzitě, kde roku 1947 získal také doktorát. Za války sloužil jako kryptograf a byl vyznamenán Bronzovou hvězdou. Od roku 1948 přednášel na Harvardově univerzitě právní dějiny a mezinárodní právo a vynikl zejména jako znalec sovětského práva. Od roku 1955 navštěvoval tehdejší Sovětský svaz, kde přednášel o americkém právu a po roce 1990 působil jako poradce v řadě postkomunistických zemí a v Číně. Roku 1985 přešel na Emory University, kde rozvinul program bádání o vztazích mezi právem a náboženstvím ve středověké a novověké Evropě. Byl jedním ze zakladatelů World Law Institute na Emory University a podporoval studia světového práva. První takový studijní program založil roku 2000 na Středoevropské univerzitě v Budapešti. Po roce 1990 získal tři čestné doktoráty a roku 1997 byl zvolen členem American Academy of Arts and Sciences v Cambridge (Massachusetts). Emory Law Journal mu v roce 2008 věnoval zvláštní číslo.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Berman byl velmi plodný autor, napsal 25 knih a více než 400 odborných článků o teorii a dějinách práva. Jeho nejznámější dílo, Law and Revolution ("Právo a revoluce"), je rozsáhlá monografie, která sleduje vznik a vývoj západního práva od raného středověku po současnost. Evropské právní dějiny lze podle něho rozdělit do několika období, která začínají revolucemi - od "papežské revoluce" v 11. až 13. století, jíž je věnován první díl, přes reformaci, americkou a francouzskou revoluci až po komunistickou revoluci v Rusku. Ve vrcholném středověku se zformovaly jedinečné rysy západní právní tradice, jako je odlišení práva od panovnické moci i náboženství, představa soudcovské nezávislosti nebo vznik právní vědy, pěstované na nezávislých univerzitách, k nimž později přistoupily myšlenky obecné lidské rovnosti a lidských práv. Západní právo se tedy vyvíjí a má své dějiny a protože je pluralitní, má také své revoluce.[1]

Hlavní spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Law and Revolution: The Formation of the Western Legal Tradition (Právo a revoluce. Utváření západní právní tradice)
  • Law and Revolution II: The Impact of the Protestant Reformations on the Western Legal Tradition ((Právo a revoluce II. Dopad protestantských revolucí na západní právní tradici)
  • The Nature and Functions of Law (Povaha a funkce práva)
  • Soviet criminal law and procedure (Sovětské trestní právo a procedura)
  • The Interaction of Law and Religion (Vzájemné působení práva a náboženství)
  • Religion and International Law (Náboženství a mezinárodní právo, s Markem Janisem)
  • Contemporary Chinese Law: Research Problems and Perspectives. (Současné čínské právo. Problémy a perspektivy bádání)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Stručný přehled viz Sokol, Moc, peníze a právo, kap. 17.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Sokol, J,, Moc, peníze a právo. Plzeň: A. Čeněk 2009.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]