Har Meron

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Har Meron
הר מירון
Severní úpatí Meronu
Severní úpatí Meronu

Vrchol1208 m n. m.
SeznamyNejvyšší hory asijských zemí
Poloha
SvětadílAsie
StátIzraelIzrael Izrael
PohoříHorní Galilea
Souřadnice
Har Meron
Har Meron
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Har Meron (hebrejsky הר מירון‎, „hora Meron“, arabsky جبل الجرمق‎, Džabal al-Džarmak[1]) je s nadmořskou výškou 1208 metrů[2] nejvyšší hora na území, které je mezinárodně uznáváno jako území Státu Izrael. Avšak vůbec nejvyšší horou na území Izraelem ovládaném (okupovaném) je vrchol Micpe Šlagim (Sněžná výšina, 2 224 m n. m.), v masivu Hermonu na Golanských výšinách.[3][4][5]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Har Meron se nachází v hornatině Horní Galileji. Jde o rozsáhlý masiv, který na jihu dosahuje až k údolí Bejt ha-Kerem a údolí Chananja, která tvoří předěl mezi Horní a Dolní Galileou. Na východě sahá až k údolí vodního toku Nachal Amud téměř u města Safed (vrch Har Mesarvim - 656 metrů nad mořem). Na severní straně plynule přechází do hornaté krajiny při hranici s Libanonem v okolí obcí Sasa, Džiš nebo Churfejš.

Har Meron sestává z hlavního vrcholu o výšce 1208 metrů a z dalších bočních vrcholů, které tvoří centrální část masivu. Jde o vrcholky Har Nerija (přes 1100 m n. m.), Har Bar Jochaj (1151 m n. m.), Har Ofa'im (1106 m n. m.), Har Zeved (1006 m n. m.) a Har Chesed (948 m n. m.). Ty tvoří jádro vlastního Meronu, které ve vrcholových partiích vytváří rozsáhlou odlesněnou náhorní planinu.

Tento centrální sektor doplňují ale četné další okrajové vrcholy a pahorky. Na jižní straně jsou to Har Hilel (1071 m n. m.) a Har Kfir (982 m n. m.), které se nacházejí nad srázem do údolí Chananija, na jihozápadní straně je zase nad srázem údolí Bejt ha-Kerem umístěn vrchol Har ha-Ari (1048 m n. m.). Na severozápadní výspě stojí například Har Adir (1008 m n. m.) a Har Chiram (996 m n. m.). Západním směrem se jako volné pokračování masivu Meron rozkládá například vysočina Har Peki'in a další kopce v prostoru u města Bejt Džan.

Masiv Har Meron je významný i z hydrologického hlediska. Na všechny strany z jeho svahů stékají prameny, stále i dočasné vodní toky. K severu míří například Nachal Dišon, na západ Nachal Kaziv a jeho přítoky Nachal Admonit, Nachal Zeved, Nachal Ofa'im, Nachal Šfanim, Nachal Nerija, Nachal Moran nebo Nachal Chiram.

Na východním úbočí je dominantním vodopisným prvkem Nachal Amud a jeho přítoky Nachal Meron, Nachal Bar Jochaj. K jihu, do povodí Nachal Calmon stékají z Meronu vádí Nachal Ševa nebo Nachal ha-Ari.

Náboženský a turistický význam[editovat | editovat zdroj]

Při úpatí hory se nachází stejnojmenná vesnice Meron, kde se kromě řady jiných nachází hrob rabína Šim'ona bar Jochaje, který je, zejména pro ortodoxní Židy, poutním místem. V období výročí jeho smrti na Lag ba-omer se sem vypraví stovky tisíc lidí, kteří se utáboří poblíž jeho hrobu.[1]

V jižní sekci vrcholové partie Har Meron se nachází zbytky židovského osídlení zvaného Džarmak (ג׳רמק‎), dnes Churvat Rum (חרבת רום‎). Bylo tu založeno Židy ze Safedu v roce 1834, ale později opuštěno. V minulosti byla hora těžko přístupná. Francouzský cestovatel Victor Guérin koncem 19. století popisuje výstup na vrchol jako komplikovaný, kvůli absenci zpevněných cest. V současnosti je celý masiv turisticky využíván a je prostoupen sítí značených stezek.[1]

Většina plochy hory je pokryta lesním komplexem, který patří k největším souvislým lesním porostům v Izraeli a který je zahrnut do přírodní rezervace Har Meron. Existence rezervace byla ovšem předmětem opakovaných kontroverzí mezi státem a obyvateli drúzského města Bejt Džan, které leží na jejím jihozápadním okraji. Obyvatelé odmítali omezení práv těžby dřeva a využívání pozemků v rezervaci. 6. července 1987 se zde dokonce odehrávaly násilné demonstrace, jejichž výsledkem bylo 31 zraněných, včetně policistů a strážců rezervace.[6] Obyvatelé tvrdili, že využívání okolních lesních pozemků je součástí jejich tradičního životního stylu. V letech 20002001 byla uzavřena dohoda mezi správou rezervace a obcí ohledně pozemků a výstavby zpevněné silnice.[7] Právě výstavba silnice spojující drúzská města Bejt Džan a Churfejš a projektované přes centrální partie přírodní rezervace, byla od konce 90. let 20. století dalším kontroverzním bodem. Problémy okolo nelegální těžby dřeva neustaly ani počátkem 21. století. V listopadu 2007 neznámý pachatel pokácel v rezervaci 24 stoletých dubů. Vedení města Bejt Džan čin odsoudilo. Zároveň tu došlo k napadení strážců rezervace skupinou nelegálních dřevorubců.[8]

Strategický význam[editovat | editovat zdroj]

Na hoře je umístěna vojenská základna IOS určená ke sledování oblasti severního Izraele a jižního Libanonu, kde se zaměřuje zejména na aktivity islamistického hnutí Hizballáh a jeho ozbrojených skupin.[9]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c הר מירון [online]. bet-alon.co.il [cit. 2010-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-14. (hebrejsky) 
  2. amudanan.co.il [online]. amudanan.co.il [cit. 2010-11-13]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  3. A Little Geography [online]. The Golan Heights [cit. 2020-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-20. (anglicky) 
  4. Mt Hermon General Overview [online]. Hermon.com [cit. 2020-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. CAMPBELL, David. Israeli Soldier vs Syrian Soldier: Golan Heights 1967–73. Oxford: Osprey Publishing, 2016. ISBN 978-1-4728-1330-5. S. 62. (anglicky) 
  6. NAOR, Mordecai. The 20th Century in Eretz Israel. Kolín n.Rýnem: Könemann, 1998. Dostupné online. ISBN 3-89508-595-2. S. 519. (anglicky) 
  7. בית ג'ן [online]. bet-alon.co.il [cit. 2010-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-05. (hebrejsky) 
  8. Felling of protected oak trees baffles (some) Beit Jann residents [online]. Haaretz [cit. 2010-01-17]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  9. Hizballáh překvapivým úderem zasáhl „oči“ Izraele. Situace se vyhrocuje [online]. iDnes [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]